| petuli1108 | 
 |
(3.6.2010 22:19:38)
ahoj, stále se rozhlížím kolem po vrstevnících mého staršího syna, ale neustále nabývám dojmu, že je nejustrašenější dítě široko daleko. Třeba někdo máte podobnou zkušenost a poradíte, budu ráda. 
Syn chodí do první třídy, takže už je rozhodně ve věku, aby někde vydržel sám. Nicméně nevydrží. Nezvládá počkat doma než vynesu odpadky do popelnice (a to bydlíme v rd s vlastní zahradou), v autě než zaplatím na benzínce, věta "počkej tu chvilinku" ho přivádí k šílenému hysteráku, kdy za každou cenu letí za mnou/manželem nebo kýmkoliv, kdo se o něj zrovna stará. Vybočí ho i jen sdělení - "zítra tě po tenise nevyzvedne jako obvykle táta, ale děda" - co kdyby to děda totiž nenašel!, nemůže usnout, řve, že na tenis nejde apod.
Jako jediný ze třídy nepojede na školu v přírodě...je to cca 1,5 roku dozadu zvrat z naprosto samostatného nebojácného kluka, důvod mě nenapadá, snad jen, že ho příliš rozmazlujeme.
|
| Marťa11 |
|
(3.6.2010 22:25:15)
ahoj
zkoušeli jste o to s ním mluvit, čeho konkrétně se bojí??? třeba čeho konkrétně se bojí, když je minutu sám než vyhodíš odpadky???
a když byl v pohodě a pak se to zlomilo... to se něco muselo stát???
netlačila bych na něj, ale snažila se zjistit, kde je problém, případně to probrat s nějaký odborníkem... tohle mi přijde hodně extrémní (mám stejně staré dítě, nikoho takového neznám) 
|
| Epepe | 
|
(3.6.2010 22:28:13)
Mohlo se stát třeba jen to, že začal chodit do školy, narodil se sourozenec, apod. Ono to není jednoduchý na něco takovýho přijít. Souhlasím, že odborník by to posoudil zvenku.
|
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(3.6.2010 22:28:30)
Petuško mám doma něco obdobného ale čas tro pomalu spraví Kajovi je ted skorem 10 a je to lepší alepší. U benzínky to samé, zají mave je že on dojde neco koupit sám bez problému ale pokud jdu já a on zustava tak to neustojí nechápu, ale vše se lepší aniž nějak tlačíme
|
| Klára | •
|
(3.6.2010 22:35:21)
Já bych ho vzala k psychologovi a snažila se za každou cenu zjistit příčinu.
Já byla taky jako dítě bojácnější, ale dokoplo mě to, že jsem byla svědkem havárie, kdy do kamarádky narazilo auto. Jelo pomalu, ona měla jen otřes mozku, ale já z toho zážitku šok. Bohužel to nikomu nedocvaklo, já to "zapouzdřila" v sobě, ale od té doby jsem byla daleko úzkostnější, často jsem marodila, v podstatě jsem si takhle "zabezpečovala" pobyt doma a péči dospělých.
Nepodcenujte to, ta změna nejspíš má nějaké důvody a když s tím nebudete nic dělat, můžete mít dítě, na které se fobie časem budou nabalovat - může to vyústit třeba i v to, že časem bude jako slabší článek šikanovaný /možná už je, ani o tom nevíte???/, může mít sociální fobii..začne to strachem, co ted už má a není mu schopný čelit...on se bude zátěžovým situacím vyhýbat, vy mu v tom budete pomáhat - že ho třeba nepošlete na tu školu v přírodě...ale tím se nic nevyřeší, jen se to bude stupnovat.
Pátrejte po příčině, nejradši s odborníkem.
|
|
|
|
| Vokounka | 
|
(3.6.2010 22:30:37)
Hm, asi se před rokem a půl něco stalo,co mu podrazilo nohy. Nesouhlasím s tvrdým přístupem. Abyste mu nezadělali na větší psychické problémy. Takové dítě naopak potřebuje neustálý přísun laskavého ujištění, že je vše v pořádku a nemusí se bát, i když to stojí rodiče nervy.Je dobře, že švp ho neposíláte. Taky by mohl začít třeba koktat. Jestli se vám zdá, že už je to za hranicí toho, co vy zvládáte s klidem, běžte se poradit k nějakému psychologovi.
|
|
| ivaxx | 
|
(3.6.2010 22:32:01)
Petuše - mám to doma také, jen snad o trochu lepší. Syn (7) nechce být doma sám a kontroluje kam jdu, i když jen vynaším odpadky (a to máme popelnici na zahrádce). Nechat jej na chvíli v autě, když jdu např. jen na poštu, nepřichází v úvahu - je prostě nešťastný. Stejné je to, má-li spát v pokojíku sám bez sestry (mladší). Mladší dcerka je daleko samostatnější a výše uvedené jí nevadí. Když je nechám v autě oba, nezřídka se mi stane, že se vrátím za 10 minut a pláče on...
Na druhou stranu, zvládl už 2x školu v přírodě - odjezd se slzami, ale jinak naprosto spokojený, spaní v družině, ve školce....
Tak to holt nelámu přes koleno násilím a čekám, až ho to přejde. Do 14 takový nebude. Doufám  .
|
|
| Sara | •
|
(3.6.2010 22:32:14)
Můj synek byl naprosto neprůbojný, nechtěl ani s klukama chodit ven - musela jsem ho doslova vyhánět a za 1/4 hod. byl zpět. Ve škole ho šikanovali apod. Zvrat začal nastávat, když jsme ho přihlásili do skauta. Chodil na schůzky, v létě jezdil na tábory - a nakonec i rád, protože tam všechny znal. Dnes je mu téměř 24 let, je na VŠ. Hodně cestuje a je velmi samostatný. Zůstal nesmělý jen vůči dívkám.
|
|
| Eva&spol. | 
|
(3.6.2010 22:34:08)
Petuše, může v tom hrát roli i změna jeho života v souvislosti se školou. Chce se od něj víc samostatnosti a on na to není třeba připravený. Určitě mu pomůže, když se mu na chvíli přizpůsobíte a dáte mu pocit jistoty a až si sám řekne, tak to zkusíte. Moje prvorozená holka je taky takový staršpytel, takže jsem čekala, až si o nějaké věci sama řekne. Nicméně plaší pořád, ale né hystericky. jen si není jistá.
A také souhlasím s tím, se ho v klidu na ten strach zeptat. Když se dítě bojí, má k tomu důvod.
|
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 | 
|
(3.6.2010 22:36:03)
Podívej se ten rok a půl zpět, zda se nenajde nějaký nesplněný "časový slib". Jako-počkej tady, jen vynesu odpadky-to je normálka cca 3 minuty, jenže zrovna potkáš sousedku a zakecáte se u plotu a je z toho minut 30 ani nevíš jak a kluk doma šílí, kde je ta máma. Takových možností je spousta a mohlo to spustit tenhle strach, z nevyzvednutí, z opuštění. Každopádně bych navšítívila odborníka. Držím palce!!!
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(3.6.2010 22:38:14)
AHOJ, určitě zajděte k psychologovi. Někdy se stane, že děti na čas zúskostní, protože si uvědomí pojem smrti a tak se začnou bát, hlavně opouštění, usínání, samoty. Ale taky to může být tzv. nadměrná úzkost v dětství, což je velmi nepříjemné, takové děti jsou opravdu nešťastné a je potřeba to léčit psychoterapeuticky. Nemusí to být vaše chyba, úzkostnost se taky přenáší geneticky, může to být ob koleno. Tady bych rady moc nehledala. Je dobrý dávat i pozor na co kluk kouká v televizi- často to spustí drasťárny z televizních novin. Sledovat souvislosti- co se stalo před rokem a půl, nezměnila se rodinná atmosféra, co zažil, jak je to ve škole-nešikanujou ho ? Apod. Psycholog by to měl rozlousknout
|
|
| malostranska | 
|
(4.6.2010 0:48:25)
ja bych to nelamala pres koleno..urcite bych mu dala najevo, ze sam rozhodne neni...kazde dite je jine a to Vase je takove, jak je...pokud syn ale driv takovy nebyl, urcite bych zasla za dobrym detskym psychologem.
|
|
| Pawlla |
|
(4.6.2010 6:44:37)
Petuše,pokud by takový byl od malička může to být povahou,ale když píšeš,že před 1,5 rokem nastal zvrat tak to má konkrétní příčinu.Souhlasím s holkama,určitě navštivte psychologa.Jinak se tyto úzkosti objevují i u různých psychických poruch,takže se zamysli nad tím jestli má i jiné zvláštnosti,třeba autismus se může projevovat jen mírně a pak není lehké to poznat.Ale z toho co jsi napsala se spíš přikláním k nějakému traumatu.
|
|
| Katka +3 | 
|
(4.6.2010 9:12:30)
Tak až tak extrémní to u nás nebylo, odpadky jsem vynést mohla,ale třeba do krámku přes ulici šel radši sám, protože co kdybych šla já a byla tam fronta a on zůstal dlouho doma sám. Doteď (je mu 10 let) je můj prvorozený mistr katastrofických scénářů.
Když měl zůstat v zimě chvíli odpoledne doma sám(zdržela jsem se s mladším u doktora), našla jsem jen rozsvícený opuštěný byt-začalo se stmívat a syn se rozhodl, že je pro něj snesitelnější chodit venku, kde jsou lidi, než být doma sám. Má prostě bujnou fantazii. Přitom s mladším bráchou je doma v pohodě, paří na PC nebo si pustí film na DVD, ale sám ani za nic. Taky normálně jezdí se skauty na tábor a na víkendové akce. Problém má prostě jenom s tím, když je sám.
Zjistila jsem, že občasné výkyvy k horšímu se konají když vidí nějaký strašidelný film(knížky kupodivu nevadí),nebo když v něm něco vyvolá nejistotu obecně. Teď už je velký, tak většinou stačí, když si spolu sedneme, já projevím pochopení, rozebereme situaci a zas se vrátí do normálu.
Vím, že to není jednoduché, možná by bylo na místě navštívit dětského psychologa, a hlavně v synovi budovat důvěru. Koneckonců to jediné podstatné, co od nás naše děti chtějí, je naše láska a náš čas. U nás prostě pomohlo vzít synovu zvláštnost jako fakt, poskytnout mu maximální podporu a nechat tempo jeho osamostatňování na něm samotném.
|
|
| holka anonymka | 
|
(4.6.2010 9:22:50)
Můj syn,ač velmi společenský, na tábory jezdí, na výlety i vícedenní.. Ale nemohla jsem dojet sama např. do školní jídelny pro oběd a jeho nechat samotného doma. U benzinky - to měl vždycky hysterický záchvat, když by zůstal 2 vteřiny sám v autě. Všude musel se mnou.. nebo alespoň čekat venku u auta. A nechtěl v autě zůstat ani s bráškou. Nebyla to fixace na mně - to samé dělal i tatínkovi.
Teď mu bylo 10 let, cca 2 roky je to v klidu. Naopak - sám jezdí na kroužky 3x týdně, když mu ujede autobus, v pohodě dojde pěšky několik zastávek a čeká na další.. Chce jet sám do města (bydlíme na okraji), aby poznal všelijaká sídliště a zákoutí.. Včera byl sám v kině, nechtěl s sebou nikoho, jen aby dokázal, jak je úžasně samostatný..
Tedy - nenechávala bych syna v tom "vykoupat" a snažila se, aby se do stresujících situací nedostával a nijak na ně neupozorňovala. Přejde to samo, může se to i obrátit - pak by byl tvůj synek ten nejstatečnější v okolí..
|
|
| emika | 
|
(4.6.2010 9:30:31)
Ahoj Petuše,
moje dcerka je podobná jako tvůj kluk, s tím rozdílem, že taková byla odjakživa. Je velmi společenská, potřebuje mít kolem sebe děti, ale jakmile je se mnou doma (je jedináček), chce mě mít pořád vedle sebe, taky má problém s tím, když chci vynést smetí, dojít zaplatit benzín, špatně sama usíná, pořád se ujišťuje, že jsem tam, že jí nikam neuteču. Přitom si opravdu nevybavuji žádné trauma, které by tohle chování nastartovalo, nikdy jsem jí nikam neutekla, vždy dodržela to, co jsem slíbila. Ale jak tady už někdo psal, úzkostlivost může to být částečně povahová vlastnost, já jsem totiž byla hodně podobná. Ale můžu tě uklidnit: I když jsem jako malá byla naprosto nesamostatná, terčem šikany a posměchu a i když byla moje matka často kritizovaná za to, že mě rozmazluje a špatně vychovává, vyrostla ze mě úplně normální ženská, spokojená, samostatná a v kolektivu celkem oblíbená.
|
| petuli1108 |
|
(4.6.2010 10:35:29)
Holky, díky. O návštěvě odborníka samozřejmě přemýšlím, ale zase na druhou stranu kvůli němu spíš zatím vyčkávám, jestli to samo neodezní. Nechci mu tím dát najevo, že dělá něco špatně, což by mu rozhodně došlo, navíc by ho samozřejmě zajímalo, proč a kam docházíme.
On je jinak úplně pohodové dítě, na kterém rozhodně neprojevuje, že by se v čemkoliv utápěl, že by ho cokoliv trápilo, je veselý, odmlouvá, jeví se jako šťastné dítě.
Je teda od malinka přecitlivělý, všechno přehnaně řeší, nad ničím nedokáže jen tak mávnout rukou, ke všemu potřebuje spoustu vysvětlení a ujištění, že se nic neděje, řeší hodně i smrt. V kolektivu se nestraní, resp. od malinka se straní lumpáren, je poměrně dost abnormálně hodný kluk, neuměl by třeba předpokládám vrátit útok, to se stáhne. Na různé strachy z něčeho jsme naráželi od malinka - např. kolem třech let to byla voda, kdy nemohl vidět ani ve městě stříkající kašnu, mytí byl horor, ale odeznělo to. Vysvětlovali jsme, ukazovali, převáděli v hru a za pár měsíců případné strachy byly pryč. Teď ale vysvětlujeme, povzbuzujeme, samozřejmě s ním o tom i mluvíme, ale on evidentně ani nezná příčinu, proč se bojí. Nedokáže odpovědět jinak - než prostě počkat nedokážu.
Rozhodně bych to nerada podcenila, nemůžu si být jistá tím, že se jedná jen o něco, co časem samo přejde, i když v to samozřejmě doufám.
|
| adelaide k. | 
|
(4.6.2010 10:55:49)
Petuše, jestli to předtím nebylo a je jak říkáš citlivý kluk, tak ho prostě něco mohlo ovlivnit. MM mi vyprávěl, že jako malý (6, 7 roků) viděl kus jakéhosi filmu, kde se malému klukovi zabili rodiče v autě (někam jeli a už se nikdy nevrátili). A á to konto pak dalších deset let měl šílený strach vždycky když rodiče někam jeli.
Těžko říct co se jim honí hlavou. Někdy stačí malý impuls, ani si toho dospělí nemusí všimnout.
|
| Winky | •
|
(4.6.2010 14:00:49)
jj, ten impuls může vidět jen to dítě, vy si ho uvědomovat nemusíte. Naši se jednou šíleně zhádali, a my se ségrou brečeli že se budou rozvádět, a už jsme se domlouvali ke komu která půjde bydlet... to nám taky vydržčelo pěkných pár týdnů - naši na to přišli až když jsme měli rozdělený všechny hračky a popsaný fixou - prý proč - no abych věděla který hračky si mám vzít s sebou až se rozvedete a já půjdu bydlet s mámou a ségra s tátou .... naši čučeli jak puci.... A jednou mi řekli že Kozákov je stará sopka, já pak viděla dokument o sopce jak lával ničila domy atd a já byla skoro rok připravená na evaukaci v noci jsem vstávala a chodila se dívat z okna jestli to už náhodou neteče..... Bujnou fantazii mám dodnes, strachy už méně.
|
|
|
|
|
| SendyWendy | 
|
(4.6.2010 19:11:44)
Já bych zašla za psychologem. Bůhví jaká fobie za tím může být.
|
| jak | 
|
(9.6.2010 9:34:31)
1
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)