| Lonai | 
 |
(12.8.2011 21:45:52)
Můj tchán má rakovinu močového měchýře. V červnu byl na operaci, měli mu měchýř odstranit. Bohužel při operaci zjistili, že je nádor již vrostlý do pobřišnice a vyndat nejde. Udělali mu tedy vývod z ledvin a objednali na onkologii.
Tam mu naordinovali ozařování. Začal s ním na konci července.
Manžel s ním teď prakticky bydlí, stará se o něj, vozí na ozařování.
Bohužel k tomu všemu s ním máme trápení ohledně jídla. Od června zhubnul přes 20 kg a odmítá jíst a skoro pít. Kdyby to manžel nechal na něm, nebude jíst celý den nic. Takže ho nutí, tchán se s ním hádá, obviňuje ho, že je na něj zlý, týrá ho, šikanuje. A manžel už bohužel přestává psychicky, ale v poslední době i fyzicky zvládat.
Už nevíme, co máme dělat. Děda prostě jídlo odmítá, prý nemá chuť. O nemoci se bavit nechce, o jídle se bavit nechce. Nedochází mu, že když nebude jíst, tak umře:(
Ještě minulý týden do něj manžel nacpal alespoň 2x denně Nutridrink (i když s hroznýma scénama), ale pak dostal průjem, svedl to na Nutridrink. A už ho do pusy nevezme. Vůbec se nesnaží. Prostě nemá chuť, tak nebude jíst:( A, cituji: "přece mu syn nebude říkat, co má dělat. Přece nebude táta poslouchat syna".
CO MÁME DĚLAT??
Kdyby žila tchýně, bylo by to jiné. Tu on poslouchal a dělal, co chtěla ona. Ta bohužel zemřela na rakovinu před 2 lety:( Od té doby je to s ním fakt těžké. S její smrtí se nesmířil a teď ještě onemocněl on:(:(
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(12.8.2011 21:51:02)
hele a dal by se třeba nějak ošálit? co mu udělat "kakao" a a místo toho kakaa mu dát ten Nutridrink? nefungovalo by třeba pohrození nějakým doktorem?
|
| .. |
|
(12.8.2011 21:52:25)
Děda poslední týdny také nechtěl jíst.
|
| Němcová Božena |
|
(12.8.2011 21:53:23)
Je to tak, bohužel.
|
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(12.8.2011 21:53:58)
naše babi sice neměla rakovinu, ale taky odmítala jíst, ale právě fungovalo tohle to šálení.. sice se to zdá býti pitomé, ale ten člověk se najíst musí, jinak to půjde od 10 k 5....
|
|
|
| Němcová Božena |
|
(12.8.2011 21:52:59)
To si nemyslím. To nechutenství nemusí být vůbec od léčby, je to od té nemoci. Nějaké násilí ještě tomu člověku dělat a znepříjemňovat mu zbytek života, to bych asi nedělala.
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(12.8.2011 21:52:23)
Prát se s ním skutečně nemůžete. Mám šílený pocit, že nemůžete dělat nic. Leda využít službu nějaké psychologické poradny nebo nějakého sdružení zabývajícího se těmito problémy.
Je to hrozné. Kolik je tchánovi let?
|
|
| štěpánkaa | 
|
(12.8.2011 21:53:14)
tchyně měla nechutenství odjakživa po ozařování zhubla asi na 40 kg (nevím, kolik přesně měří, odhaduju tak 155 - 160cm). onkoložka jí napsala nějaké léky na povzbuzení chuti (název nevím) - prý speciálně pro onkologické pacienty a od té doby baští o 106 a "ztloustla" na 55 kg
|
| veverkaa | •
|
(12.8.2011 21:58:39)
jj, ty léky na povzbuzení chuti by mohly fungovat. chtěla jsem doporučit ty nutridrinky, ale když nezabírají. :-(
děda ale musí jíst, nebo zhubne natolik, že další léčba nebude už možná. to se bohužel stalo naší mamince a dopadlo to špatně. :-(((
zajdětě hned pro léky na povzbuzení chuti, než bude pozdě.
|
|
|
| štěpánkaa |
|
(12.8.2011 21:54:39)
lonai, taky je možné, že se mu prostě "nechce žít" a toto vidí jako cestu. nezabere vyhlídka na pobyt v nemocnici na kapačce? 
|
| Inka | •
|
(12.8.2011 22:04:45)
To mě napadlo, že asi ví, že když nebude jíst tak zemře a možná právě to chce.
Určitě bych ho netrápila nějakejma hadičkama do žaludku, leda zkusit ty léky na podporu chuti.
|
|
|
| Táňa | •
|
(12.8.2011 21:58:40)
Nechutenství je pro tuto nemoc typické. Přeji hodně trpělivosti, vím o čem mluvíš, ale bojím se, že s tím nic nenaděláte.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(12.8.2011 22:01:01)
zkusit objednat sestru na domácí péči, ty většinou mají větší respekt. pokud by ani ona nepomohla, poradit se s lékařem, už tady někdo zmiňoval léky pro povzbuzení chuti. ale myslím, že děda už nemá chuť žít ten náš měl rakovinu ledvin, po každém jídle mu bylo nevolno, občas i zvracel, tak prostě odmítl. snažili sme se, říkali, že to za to stojí, ale on ne. vzdal to příliš rychle
|
|
| anemon | •
|
(12.8.2011 22:01:36)
Zeptejte se na možnost zavedení PEG (permanentní gastrostomie) lidově řečeno - hadička do žaludku, vedená přes břišní stěnu, je to krátký výkon, krmení je snažší, po vyléčení nechutensví je možné PEG zrušit a přijímat potravu normálně.
|
| Líza | 
|
(13.8.2011 12:59:07)
Anemon, PEG... nepřijde ti to trochu jako trápení?
Náš děda takhle na jaře zemřel. Zabalil to, po operaci, jejíž výsledky byly nadějné, přestal jíst, takže další léčba nebyla možná.
Je hrozný se na to koukat, na druhou stranu si nejsem jistá, jestli není ještě horší muset každej den stokrát podstoupit hádku se svým synem, že když nechci jíst, tak jíst prostě nebudu.
|
| anemon | 
|
(13.8.2011 15:40:09)
Pokud nechce jíst z důvodu, že vše sám v sobě vzdal (zvl. pokud partnerka zemřela nedávno), trápení to je, bezesporu.
Jinak výkon sám o sobě zatěžující není (mám teď čerstvé srovnání s kámoškou a každá jedna chemoterapie je horší, ale jí nevyhodnotili jako terminální stadium a ona hodně bojuje, je sama se synem, má cíl)
|
| HarryAnn | 
|
(25.8.2011 10:49:42)
Prepáč, ale nemožeš zrovnávať liečbu chemoterapiou a ožarovaním. Sú to dve samostatné druhy liečby laicky povedané. Sú rovnocenne a zaroven sa možu aj doplnať.
|
|
| HarryAnn |
|
(25.8.2011 10:54:07)
Prepač Anemon, to nebolo na teba , pisem zaroven na dve miesta. A neviem , kde sa da prispevok vymazat. Este raz sorry.
|
|
|
|
|
| bagmat | 
|
(12.8.2011 22:24:18)
Asi ti to nepomůže, ale máme doma navlas to stejné, jen od listopadu tchán zhubl z 90kg na 45, nádor měl v mítech hrtanu a čelisti, takže se mu navís špatně polyká, PEG odmítl - to prej raděli napálí autem do stromu a vůbec je doma veselo, držím pěsti ať to dobře dopadne, já v to u nás taky doufám, ráda bych aby moje malá dcera dědu poznala a to taky tchánovi říkám, ale nevím jestli to bere, dost často nám na věci, které budou za čas říká, mně je to jedno já stejně umřu, ale dnes, když jsem se ptala jak pújde na jaře postavit nebo kam zavěsit houpačka ven, řekl, že to půjde a že jí pomůže instalovat, tak nevím, je to celé jako na houpačce.
|
|
| adelaide k. | 
|
(12.8.2011 22:29:56)
Lonai, zažili jsme to s babičkou taky neměla chuť ani k jídlu apak už ani k životu (a to po úspěšné ozařovací terapii). Ale zlepšilo se to, časem. My už jsme nedoufali ale najednou začala zase jíst a snažit se.
Držím palce, ať manžel vydrží, může s eto zase zlepšit 
|
|
| onkolog | •
|
(12.8.2011 22:32:58)
Nechutenství bohužel patří k pokročilému onkologickému onemocnění i léčbě. K onkologickému onemocnění patří u většiny pacientů i úzkost, deprese z nemoci a pod. Mnoho pacientů navíc ztrácí chuť do života, nechtějí nebo neumějí bojovat, zvláště pokud třeba už o životního partnera přišli a jsou nemocí příliš vyčerpaní. Pomoc příbuzných pak často vnímají jako otravování a nepochopení. Těžké období to je pro obě strany. Na nechutenství někdy pomůžou zvýše zmiňované nutridrinky nebo kortikoidy, antidepresiva a pod. Pokud je ale onenmocnění příliš pokročilé, tak je to těžké......
|
|
| Dari79 |
|
(12.8.2011 23:07:28)
Bohužel, asi opravdu nic moc. Je těžké se s tím smířit, že to prostě už asi nepůjde. Já tak měla po sobě babičku a za rok a půl i dědu.
Babička, když odmítala razantně cokoli, jsme nakonec "museli" dát do nemocnice - volba - má umřít hlady nebo ji tam máme dát. Na kapačkách a umělý stravě sondou vydržela ještě asi měsíc a půl.
Děda pak nechtěl jíst asi posledních 14 dnů života, já jsem ho taky nutridrinkovala - ale spíš jsem ho prosila, ať mi udělá radost... Protože jsem s ním jediná z rodiny bydlela (ostatní jen jezdili), tak se snažil, i když to pro něj bylo trápení.
Po zkušenostech s nemocniční internou bych už radši nechala toho člověka umřít doma (i když třeba hlady) než "zachraňovat" v nemocnici tím stylem, jak se tam o starý lidi starají.
Zeptej se onkologa, kolik času ještě má - prostě jestli je to termínální stádium, tak bych ho taky netýrala nucením do jídla, když sám prostě už žít nechce. Když pak vidíš ty šílený bolesti toho konce, já osobně bych radši umřela hlady, když to ještě není tak zlý, než "zachraňovat" onkologickýho pacienta v terminálním stádiu za každou cenu.
Chápu, že je těžký se s tím smířit, u babičky jsem to taky viděla tak, že prostě každý další den je dobrý, ale pak jsem pochopila, že to je blbost, že už to natahování (zejm. v nemocnici) nemá cenu. Dědu jsem pak nechala, ať si to "řídí" sám, myšleno - doktorka k nám chodila 2-3x do týdne, já s ním byla doma, ale už jsem neřekla doktorce, že ho má dát do nemocnice, protože nechce jíst.
A na poslední týdny a dny dědy mám mnohem "lepší" vzpomínky, než na ty poslední dny a týdny babičky.
Taky doporučuju cizí sestřičku nebo doktorku, i když ho asi taky jíst nedonutí, aspoň je to zpestření a můžou zklidnit vztahy mezi nima dvěma, aby si spíš v rámci možností ještě "užili" sebe navzájem, než aby z toho oba byli nešťastní.
Držte se.
|
| Lili + 5 :-)) | 
|
(13.8.2011 0:24:40)
Mě umřela maminka teď,v červnu...moc dobře vím, jak se cítíte, chovala se stejně.
Asi to nebudeš chtít slyšet,ale je to jeho život, jeho boj. Neznepříjemňujte mu čas, který mu ještě zbývá....
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(13.8.2011 0:24:25)
jsi z Prahy? zkus kontaktovat Cestu domů, určitě ti tam poradí.
přeju vám, abyste to všechno zvládli so nejpokojněji
|
|
| Insula | 
|
(13.8.2011 6:27:38)
Trvejte na tom, ať mu předepíší léky na chuť k jídlu. Otci také nic nedali, až po čtyřech měsících. Pak začal zase jíst. Hodně nemocných rakovinou umírá i díky podvýživě.
|
| Insula |
|
(13.8.2011 7:40:44)
Šla jsem ještě zjistit název. Jmenuje se to Megaplex (určitě jsou ale i jiné), otci to pomohlo. Účinek se ale dostaví klidně i za tři týdny. Otci to zabralo už po týdnu.
|
|
| George | •
|
(13.8.2011 10:25:56)
Zde není na místě hysteričit na téma, zemřel v nemocnici kvůli podvýživě. Organismus vážně nemocného člověka si sám dokáže říci, zda bude přijímat potravu, či již né. V těle člověka probíhá destruktivní boj, ve kterém v konečném stádiu vždy vyhrává nemoc. Laické názory okolí, jsou spíše na škodu. Přátelé, jsme všichni smrtelní. Je čas myslet na duchovní spásu. Tu však Češi těžko hledají, bo jsou příkladní pohané. O to hůře se většině z tohoto světa odchází.
|
| Insula |
|
(13.8.2011 11:17:20)
Je mi líto, ale nesouhlasím. Kdyby otec nedostal ty léky, už by tu nebyl. Absolutně o tom nepochybuju. I když vím, že stejně odejde, ale má víc času.
|
| Němcová Božena |
|
(13.8.2011 11:18:32)
Insulo, to máš těžký. POkud to prorostlo do břicha a zasáhlo trávící orgány, už to nepomůže.
|
| Insula |
|
(13.8.2011 12:07:51)
Otec má karcinom slinivky, těžký kardiak, několikrát embolie plic, prognóza 95% lidí se nedožije roku. Už s tím žije dva roky.
Neříkám, že to může zachránit život, ale je potřeba jíst, aby tělo mohlo bojovat.
|
|
| Insula |
|
(13.8.2011 12:07:54)
Otec má karcinom slinivky, těžký kardiak, několikrát embolie plic, prognóza 95% lidí se nedožije roku. Už s tím žije dva roky.
Neříkám, že to může zachránit život, ale je potřeba jíst, aby tělo mohlo bojovat.
|
| Insula |
|
(13.8.2011 15:27:31)
To můj otec taky ne. Ono když je ti zle, všechno jídlo chutná jako bláto a třeseš se zimou i když je v místnosti 30 stupňů, tak se ti asi taky moc bojovat nechce.
|
|
|
|
|
| George | •
|
(13.8.2011 12:12:56)
Osobně jsem nezlomně přesvědčen, že lidé se nejvíce obávají bolesti. Paliativní léčba je zde proto, aby člověk mohl důstojně zemřít. Nejpovolanějšími jsou různé hospice. I tam sem tam příjde člověk, kterému do té chvíle někdo nesdělil, že umírá. Je zde ovšem zpravidla čas na například usmíření se v rodině, vyrovnání se s faktem konečnosti, duchovní povzbuzení... Lidé mají největší problém s příjmutí smrti. Společnost smrt tabuizuje, vytěsňuje. Začíná to už u dětí, pokračuje zdůrazňováním materiálních hodnot, přeceňování úspěšnosti v životě za každou cenu. To vše se ke konci života jeví zcela bezvýznamným a lidi trápí třeba, zda mu bližní odpustí, ujištění, že žil dobrý život...
|
| Insula |
|
(13.8.2011 12:30:29)
Jenom ze slova hospic se mi dělá šoufl. Když si vzpomenu, jak tam dal tchán svojí umírající mámu (musel chodit do práce) a to byl hospic s dobrou pověstí. Když jí přišli navštívit a našli jí podělanou, řvoucí a mlátící rukou do postele (měla žízeň) a sestry si v klidu popíjely kávu, tak si jí vzal umřít domů. V práci mu naštěstí vyšel šéf vstříc a dal mu neplacené volno.
JInak smrt může někdy chodit hoooodně pomalu. S tou bolestí souhlasím. Otec taky říká, že se bojí, že bude mít bolesti.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)