Jája s čápátkem |
|
(3.3.2014 19:30:36) Pořád jsem rozhodnutá, požádat o rozvod, čekám na poradu s právníkem a dotáhnu to, na to se nic nemění. Ale mám hrozné výčitky. Je to normální? Co když jsem to zavinila já? Co když dítěti beru tátu a celé se to odehrálo v mé hlavě? Manžel mi říká, že na něj hrozně tlačím, že mu nenechám žádný prostor k akci, žádný čas na změnu, všechno jde hrozně rychle. To uznávám. Ale mám u něj pocit, že nic měnit nechce - rozebírám to s ním všechno už od června. K psychologovi nezačal chodit, nic nezměnil ve vztahu ke mně, s děvčaty si píše dál. Jestli se schází, to nemohu posoudit. Jen mne teď dohánějí výčitky, jestli to nebyla moje chyba, že jsem na něj moc tlačila...
Přistoupila jsem na dohodu, že u nás zatím bude bydlet kvůli dítěti a financím, ale nejsem schopná se nějak spokojit s tím, že nezačal bojovat. Ani když jsem se sešla s jiným mužem, nevyjádřil nevoli, řekl, že mi bude vyklízet prostor - je to k žití?
Omlouvám se, potřebovala jsem se trochu vypsat...
|
Pam-pela |
|
(3.3.2014 19:38:23) ..."..už od června. K psychologovi nezačal chodit, nic nezměnil ve vztahu ke mně, s děvčaty si píše dál..."
To není, že mu nenecháváš žádný prostor. Od června je to už víc než půl roku...co od té doby udělal pro udržení rodiny?
Vyvolává v tobě pocity viny za rozpadající se vztah, ale s tím jsi počítala. je to těžké to ustát. Napiš si na papír pro a proti...a vždycky se na to podívej, až si nebudeš jistá.
Pro mne by byl argument největší, že chci žít v rodině - malé primární jednotce, kde je jeden muž, jedna žena a děti, pro víc partnerů tu není místo. Pro mne by to prostě nebylo přijatelné.
|
Jája s čápátkem |
|
(3.3.2014 20:03:22) Počítala jsem se vším, ale o víkendu nebyl tři dny doma a malej se po něm pořád ptal.
Měli jsme tu nového kamaráda (já vím, že to není dobré, asi to byla chyba, ale nemám jinou možnost, kamarád je zdaleka, nemám hlídání a ten vztah bych moc chtěla nějak rozvíjet), oba se sžili moc pěkně, malej ho akceptoval jako kteréhokoliv jiného streju a tetu, on byl na malého hrozně hodnej, staral se, hrál si s ním, vymýšlel pro něj skopičiny a malej vypadal spokojeně, ale na tátu pořád ptal a mně to rvalo srdce V tu chvíli jsem si říkala, proč se manžel nesnažil, proč mu nevadí, že tu bude někdo místo něho, proč se nějak nevyjádří. Nekřivdím mu?
|
Pam-pela |
|
(3.3.2014 22:57:42) Nemyslím, že mu křivdíš..., aspoň podle toho, co jsi tu psala.. Je to strašně těžké, ale takový vztah by většinu partnerů postupně zničil. Kdybys byla schopna žít VEDLE něj...ale která žena to dokáže - moc jich neznám....
Z vlastní zkušenosti - když jsme měli doma krizi a manžela jsem neviděla, bylo mi fajn...problém jsem měla v okamžiku, kdy byl nablízku, jakobych z něj snímala jeho rozpoložení, vnímala jsem jeho nálady a ty další věci....a rozhazovalo mě to.
Pokud se od něj vzdálíš a nebude mít tu "moc" na tebe působit, bude to jednodušší.
Nevím, kolik je chlapečkovi, ale fakt bych ho s novým kamarádem neseznamovala blíž, nemůže tátu nahradit, nemůže ho zastoupit...může mu dát (časem) něco svého navíc. Te´d to může dítě mást - ono se to nezdá, ale děti hodně snímají z maminky a čím menší jsou, tím víc. Prostě bych se snažila, aby neměl v hlavičce guláš...aby to neměl ode zdi ke zdi.
Hlavně bych se snažila nemít ty pocity viny...to hodně na děti působí a pokud budeš jednat vyrovnaně a pevně, bude mít dítě pocit, že je všechno OK (i kdyby se hroutil celý svět ) a bude v pohodě (thle třeba vyjatřuje ta scéna z Titaniku, kdy se loď potápí a maminka ukládá do postýlek svoje děti naprosto v klidu, nevědí nic o nebezpečí a o tom, co je čeká, matce důvěřují a cítí se v bezpečí).
Já vím, to se to radí...ale o určitě máš spoustu lidí, o které se zas i ty můžeš opřít...a kteří tě mají fakt rádi
|
Jája s čápátkem |
|
(3.3.2014 23:08:31) Pampelo, co znamená "snímají"? Já vím, že to pro něj může být matoucí, ale já mám malého prakticky 24/7. Hlídá mi mamka, ale po dobu, kdy jsem v práci. Taky ji nemůžu přetěžovat a dávat jí malého třeba navíkend, navíc když ho ještě kojím... Tátu mu nahrazovat nechci, to nejde. Mají spolu moc hezký vztah, dělají spolu zajímavé věci. Ale v případě, že bych je nechtěla seznamovat, tak se na ten vztah můžu rovnou vykašlat. To bych měla čas 2 hodiny jednou za 14 dní. Ikdyž ten vztah pro mne není priorita, priorita je dítě, tak ale jsem spokojenější, než dřív a to dítě jistě taky vnímá...
Spíš mi o víkendu přišlo, že žárlí, že nemá mámu jen pro sebe. Ale program se točil čistě kolem něj. Jen tam s námi byl ještě někdo další, kdo se zapojoval do stavění hradu a přípravy jídla.
Vím, že to není ideální, bojím se, abych mu tím neublížila, ale nechci tu možnost mít konečně normální vztah, ztratit...
malému jsou dva
|
|
|
|
|
Lady V. |
|
(3.3.2014 19:40:14) Nevim, zda je to normalni, ale kazdopadne by te po tom, co jsi s tim kokotem zkusila, meli uctivat jako Panenku Marii.
|
Jája s čápátkem |
|
(3.3.2014 20:04:29) mi se to teď všechno nějak relativizuje :-(
|
|
|
Lassiesevrací |
|
(3.3.2014 19:43:32) HLAVNĚ ŽÁDNÝ VÝČITKY A DOTÁHNI TO! Držím palce.
|
|
fisperanda |
|
(3.3.2014 19:47:38) Je to normální. Já jsem taky věděla, že to musím udělat, že jiná cesta není, přesto jsem měla hrozný výčitky, rozvod byl moje rozhodnutí. Ale vlastně už to bylo lehký, nejtěžší bylo rozhodnout se k tomu kroku. Jak už se daly věci do pohybu, nešlo to stopnout, i když to bylo těžký, v hlavě jsem si přehrávala stokrát, jestli to tak muselo dopadnout, a vinu jsem házela taky na sebe. Proto je v tom procesu nejdůležitější vědět, proč to dělám, a přesvědčovat se, že dobře dělám. Na psychiku je to nápor, ona se snaží vrátit to tam, kde se nic nemuselo řešit, proto tě nutí ke zpátečním krokům. Nedej se
|
Jája s čápátkem |
|
(3.3.2014 20:05:51) já to dělám hlavně proto, že dítě potřebuje dobré vzory, že potřebuje vidět, že partneři se mají rádi, s ženami se nemanipuluje, že potřebuje vzorec spokojené rodiny, ne dvou lidí, kteří se vzájemně nedotknou, tolerují se a žijí každý s někým jiným
|
|
|
|