| katyn | 
 |
(7.6.2015 22:22:30)
Jsem pár dnů po operaci žlučníku, nyní už z nemocnice doma. Zajímalo by mě kdo to má za sebou, co a jak pak probíhalo. Jsem pořád hrozně nafouklá, jako kdybych byla těhotná. Přitom z "nemocničního manuálu" jsem vyčetla že plyny odchází následujících 48 hodin. Břicho mě pořád trochu bolí, hlavně pupík a i tam se mi hůř hojí jizva, to vedro tomu moc nepřidalo.
Ráda bych se i poradila na co si mám dát pozor a tak. Doma tak nějak fungovat musím.
Zajímalo by mě za jak dlouho jste byly fit, jak dlouho jste byly v neschopnosti apod.
Díky za všechny rady a tipy.
|
| 1kulička | 
|
(7.6.2015 23:10:09)
No já tě moc nepotěším, já měla problémy tohoto rázu ještě cca 7 měsíců po operaci a i potom občasné bolesti v pravém podžebří po požití problémových jídel (u mě třeba trvdý sýr, vůbec mléčné výrobky, nebo prostě tučnější jídla).
A to v pokynech k dietě psali, že můžu jíst od třetího dne po operaci normálně...no to ani náhodou. Ale i tak to bylo celkově lepší než před operací...jen to bolelo, záchvaty už nebyly.
Takže já doporučuju držet dietu co nejdéle, ono to neuškodí a spíše pomůůže hojení. Nafouklá jsem přestala být, když jsem začala víc cvičit.....je to sice zvláštní, ale souvislost tam byla zjevná 
|
| 1kulička |
|
(8.6.2015 18:40:31)
Tak koukám, že s tou dietou je to v každém zařízení jinak, celkem zajímavé...Jinak já byla na 1 denní chirurgii, odoperovali mě ve tři a druhý den v deset jsem jela domů. Doma balote, se strašně vztekalo, že ležím a nechovám ho. Měla jsem doma k ruce manžela a moji mamku, kvůli batoleti a starší dítě bylo zrovna po těžkém úraze taky ležák. takže já zůstala v posteli 2 dny a klidnější režim byl tak týden, pak už víceméně normálně, bez nějaké náročné zátěže. Zvýšení únava tak měsíc. Docela koukám, jak někdo si poležel několik dní v nemocnici..... já si připadala jak lazar, že mi trvá tak dlouho ten pocit únavy a tady čtu, že to měly podobně i mladé bezdětné holky.....
třeba můj táta prý dělal už druhý den po operaci kliky (v nemocnici). Jenže on neměl zánět ani kameny, jen nějaký divný tvar a vzali mu ho víceméně preventivně. Já měla dle operatéra i nějaké srůsty, které rozrušil a předal mi úctyhodný pytlík s kameny 
|
| Pole levandulové | 
|
(8.6.2015 18:43:15)
Tak ten pytlik s kamenama jsem chtela taky a nedali - pry je to infekcni material :-( Jinak mne teda vic sestrelila abdominoplastika, tam mi prekvapila dlouhodoba, cca mesic trvajici unava. A to mi bylo o tri roky min.
|
|
| Alca | •
|
(8.6.2015 20:22:10)
Tak já v nemocnici neležela jak lazar, cca půl doby jsem vždfy prochodila jak jsem se snažila vyhnat plyny ;) Ale pro mě byla nemocnice prostě jsitota - přeci jen jsou v břiše velké cévy a kdyby s některou náhodou ěnco udělali, tak doma mi s krvácením do břicha nikdo nepomůže.... Takhle málem umřel můj strejda po jednodenní operaci slepáku. Takže jednodenní chirurgie děkuji nechci....
|
| Alca | •
|
(8.6.2015 20:23:55)
A jak jsem psala, tak ta ú=nava byla daná hlavně tím, že jsem ejdla najednou fakt hodně málo.... Cca polovinu až třetinu množství co před operací, takže prostě tělo nemělo kde brát (víc jsem jíst nemohla, neb mi to nedělalo dobře). Když jsem se postupně rozjedla tak už to bylo ok.
|
|
|
|
|
| Leda | 
|
(8.6.2015 0:17:23)
Já mám za sebou laparoskopickou operaci, jsou to asi dva týdny. Měla jsem teda ale ohromné štěstí a všechno vycházelo, jak nejlíp mohlo. Je mi 28 a můj celkem mladý organismus to asi všechno dobře snášel. Ani po narkóze mi nebylo blbě, což jsem ocenila úplně nejvíc.
Z nemocnice mě pustili 3. den po operaci. Byla jsem pak ještě dost unavená, někdy jsem hodně spala v noci i přes den, ale jindy jsem měla energii i na delší pomalou procházku nebo jít na nákup. Břicho nebo jizva se občas ozvaly a bolely, ale čekala jsem to o dost horší. (Sestřička u obvoďačky mě chválila, jak dobře vypadám, jak kdybych ani na žádné operaci nebyla.) Doma jsem byla do vytažení stehů (10. den od operace). Pak už jsem zvládla návrat do normálu. Učím jazyky, takže žádná těžká manuální práce.
Po operaci jsem měla nejdřív kapačku, pak druhý den měkké a rozmixované jídlo, piškoty, potom už nerozmixované, ale hodně dietní jídlo. V pokynech mám, že mám měsíc držet přísnou žlučníkovou dietu (minimum tuků, nic nadýmavého) a pak postupně začít přidávat potraviny, abych zhruba za další měsíc přešla úplně na racionální stravu. Myslím, že bramborák ani řízek si letos nedám, možná tak o Vánocích. Dneska jsem neodolala kynutému rebarborovému koláči a zatím je to dobré. Jinak jsem si myslela, že jím zhruba stejně jak před operací, ale mama, která se o mě starala v rekonvalescenci, mě vyvedla z omylu -- říkala, že zvládám mnohem větší, zdravější porce.
Jinak jsem skoro myslela, že mi to budou muset udělat akutně, protože jsem měla pořád záchvaty i po suchým rohlíku. Nakonec maminka (s bratrovou pomocí) přišla na to, ať zkusím jídlo zapíjet pivem. To mi ten žlučník zklidnilo. Takže si tu plzeň dávám i teď, i když mi pivo nijak zvlášť nechutná, ale prostě cítím, že mi to pomáhá. Možná je to placebo, nevím.
Jo, a ještě se snažím si tu jizvu promazávat, ať se mi zhojí a vypadá pokud možno co nejlíp.
Přeju brzké uzdravení!  
|
| mochito |
|
(8.6.2015 8:52:08)
plzeň určitě není placebo, fakt pomáhá.
|
| Leda |
|
(8.6.2015 10:41:00)
Jo, plzeňské mi doporučovali dva doktoři a spousta známých. Prý je nejlepší, protože je zásaditá. Mně teda ale pomáhaly všechny druhy piva, co jsem vyzkoušela. I nealkoholická piva, i nějaká úplně levná. Takže jsem si pak říkala, že ty účinky možná přeceňuju, ale jen jsem si vzpomněla na ty záchvaty, hned jsem si radši lokla.
|
|
|
| Leda |
|
(8.6.2015 10:24:29)
Ještě jsem si vzpomněla na dvě věci.
Nejvíc mě v oblasti, kde byl žlučník, bolelo tehdy, když jsem v těch deseti dnech po operaci zívala, kýchala nebo se chtěla zhluboka nadechnout. To bylo dost nepříjemné, ale už to přešlo, i když dneska to cítím trochu taky, asi po tom včerejším nedodržení diety.
Z diety je mi nejlítěji to, že nemůžu moc čerstvého ovoce. Jahod si můžu dát jen málo a třešně jsou přímo na černé listině.  Jahody a třešně jsou zrovna moje nejoblíbenější letní ovoce, ale třeba za 14 dní a potom ještě nějaké budou.
|
|
|
| Paz | 
|
(8.6.2015 1:45:52)
Jsem dva roky po laparoskopické operaci, myslím že nejhorší byly první 2-3 dny. Možná horší než bolest jizev byla ta spojená s vyprcháváním plynu, jako by mě věšeli za ramena a klíční kosti  Poslední lék na bolest jsem si dala den po operaci, pak už se to celkem dalo. Únava a pospávání přes den trvala taky asi 2-3 dny. V nemocnici nám říkali hlavně nic nezvedat, šetřit břišní svaly a třeba neluxovat - dřív mě nenapadlo, jak se při luxování zapojuje břicho. Doma jsem byla 10 dní, pak jsem začala opatrně pracovat (jako masérka a kosmetička). Masírování mi povolili od 3 týdne, ale já se cítila jen na lehčí masáže. Pro svůj klid jsem si brala břišní pás. Na nejnáročnější masáže a bez pásu jsem si troufla asi po 5 týdnech. S jídlem mám opačnou zkušenost, první den hladovka, stejně bych nic neudržela. Druhý den suché rohlíky a večer vývar. Další den už skoro normální strava, díky sklonům k přibírání jím vlastně téměř pořád dietně. Občas hřeším na oslavách, ale těch zase tolik nemáme. Nicméně jsem poslechla rady těch, co mají operaci za sebou, včetně jedné lékařky. Trávení nerozmazlovat a co nejdřív zkusit i vyloženě nezdravou věc, takže 5. den po operaci jsem se strachem zkusila řízek a naprosto v pohodě. Od té chvíle bych se v jídle vůbec neomezovala, pokud by mě k tomu nenutila postava  Prý když se dieta drží hodně dlouho, člověk je na tom i roky po operaci stejně, jako před ní a "zakázaná" jídla mu způsobují potíže. Samozřejmě je možné, že tohle má každý jinak 
Poznámka pod čarou Hlavně pořád přemýšlej o tom co se chystáš udělat a jestli opravdu můžeš. Pozor na automatické zvyky, činnosti a práce, na chvilkové vypnutí a nesoustředění... Já si bezproblémovou rekonvalescenci zničila v okamžiku, kdy jsem bezmyšlenkovitě zvedla z vany kýbl vody - nějakých 12 kg  Byl to mžik, díky kterému mě čeká operace kýly v jizvě, jen se k ní musím dokopat.
|
| jola | •
|
(8.6.2015 9:04:51)
zajímalo by mě, co je pravdy na tom, že po vyndání žlučníku jde více žluči než by mělo do střev a zvyšuje se tím pravděpodobnost rakoviny střev....mám z toho docela obavy
|
| Alca | •
|
(8.6.2015 10:07:37)
No, problém je, že ta žluč odtéká kontinuálně, nemá se kde hromadit, takže dotéká i ve chvíli, kdy nemá co zpracovávat. To může vést k problémům s řidší stolicí nebo plynatostí. Ale korelaci s výskytem rakoviny střev ještě nikdo nedokázal. Přeci jen je žluč pro tělo přirozená, tak snad to není tak strašný......
Ono zase když se žlučník dostane do chronického zánětu tak to může vést k rakovině žlučníku anebo k zánětu slinivky a to taky není žádná sranda...
|
|
|
|
| Alca | •
|
(8.6.2015 10:04:59)
Operovaná jsem byla v únoru. S plyny jsem měla taky delší dobu problém, jediné co pomáhalo bylo chodit a zase chodit. Z nemocnice mě propouštěli 4. den po operaci a to už bylo ok. Jizvy jsem v podstatě necítila ani hned po operaci, ale to je silně individuální. Ta horší hojivost je blbá, v létě to tak bývá :( Jinak mě taky nejvíc zlobí jizva v pupíku, dodnes o ní sem tam vím (spíš to "táhne") a špatně se rozmasírovává....
Jinak já teda měla tu výhodu, že nemám děti, takže jsem opravdu měla cca týden full servis (kdy jsem byla v nemocnici a pak přes víkend doma opečovávaná) a další týden byl sice přítel v práci ale i tak se o mě dost staral a já ho z větší části proležela. Po těch 14 dnech jsem začala chodit do práce, ale mám ji kancelářskou a navíc jsem měla domluvené, že můžu odcházet dříve, protože jsem byla hodně unavená. Tenhle režim jsem měla asi týden, pak už jsem normálně zvládala osmihodinovou pracovní dobu.
Je potřeba si dávat pozor na to, že šest týdnů nesmíš zvedat nic těžšího než 2 kila. Taky mi rehabilitační sestra doporučila po tuto dobu nosit batoh a ne kabelku přes rameno, je to pro tělo lepší. cca měsíc po operaci jsem musela dodržovat žlučníkovou (beztučnou) dietu, což také trošku komplikovalo pracovní proces, neb jsem si musela nosit uvařené obědy sebou (v kantýně se vybrat nedalo). Potom už jsem mohla začít jíst normálně, ale pomalu zkoušet co mi sedne a co ne (je to silně individuální). Je třeba ale jíst po malých porcích a pravidelně (zejména ze začátku opravdu pomalu, jinak mi bylo blbě). Po velkých porcích nebo trošku tučnějším jídle mi bývá těžko. Smažené a česnek (po kterém jsem mívala předtím záchvaty) jsem neměla odvahu vyzkoušet doteď ;)
Ale jinak se mi obrovsky ulevilo, už nemám strach kdy přijde záchvat a nehlídám se tolik. Navíc dle histologie už se v žlučníku začaly objevovat známky začínajícího zánětu, tak je jen dobře že je pryč :)
|
| Alca | •
|
(8.6.2015 10:11:54)
Jinak já nebyla schopná dřív fungovat normálně právě kvůli těm malým porcích - prostě jsem měla málo energie. Ale když jsem se snažila jíst víc, tak jsem měla tlaky v podžebří v místě bývalého žlučníku a šlo to až do zad, takže jsem to neriskovala....
Jinak určité bolesti a tlaky v místě žlučníku mohou být prý i po operaci, protože si celý ten aparát zvyká na nepřítomnost žlučníku - rozšiřují se žlučové cesty, mění se produkce žluči etc. Mě překvapily právě bolesti, které se objevily až po propuštění z nemocnice, ale cca do týdne se to spravilo. Je to všechno hodně individuální....
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(8.6.2015 10:20:35)
Jsem po laparoskopickem odneti zlucniku letos v breznu. Asi budu exot, ale jedine, co bylo hodne neprijemne, byl podtlakovy dren, ktery jsem mela do druheho dne po operaci v rane. Jakmile ho po 24 hodinach odstranili, sla jsem domu a bylo to v pohode. Puvodne jsem si vyclenila na rekonvalescenci tyden /deti odeslany na jarnaky k babickam/, v praxi to probehlo tak,ze za tri dny uz jsem se doma nudila, tak jsme sli do kina a dalsi den jeli s manzelem na vylet. Nakonec to byla takova neplanovana partnerska dovolena.
Pokud mas nejake zjevne potize, urcite konzultuj se svym chirurgem, jiste jdes brzy na kontrolu, on by ti mel povedet, co a jak. Ovsem co se tyka doporuceni na stravovaci rezim, dostala jsem dve, zcela zasadne odlisne informace, od dvou kolegu z jednoho oddeleni - jeden tvrdil, ze pul roku striktne nemastna dieta,druhy, ze po vyndani stehu muzu vse normalne. Ehm, vybrala jsem si tu druhou variantu a pohoda.
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(8.6.2015 18:48:37)
Tak já tě možná potěším - operace v pátek v 10 hodin, z nemocnice v pondělí v cca stejnou dobu, večer jsem byla na zkoušce sboru a od úterý pracovala... Podotýkám, že operace byla laparoskopicky (květen roku 2005.... )
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)