| Dobra1 | 
 |
(27.11.2016 15:24:18)
Kromě posledního jmenovaného je vše částečně dědičné, tedy člověk se rodí s vlohami, které se vlivem prostředí následně více rozvinou nebo mírně potlačí. Obsese je psychická porucha, nedědí se sama o sobě, ale obecně sklony k větší psychické labilitě.
|
| Vojtami56 | 
|
(27.11.2016 15:31:28)
Nekde jsem cetla, ze nutkava porucha nebo-li obsese dedicna byt muze.
Holky a napada me takova vec.... Kdyz je tata cely zivot zaryty suknickar , muze tyto vrele sklony k zenskemu pohlavi ,zdedit syn?
|
| Vojtami56 |
|
(27.11.2016 15:33:07)
Ano , mimika a chuze! dedicna je 100%
|
| angrešt |
|
(27.11.2016 16:20:56)
Mimika dědičná není, resp. jen v naprosto miniaturním podílu anatomie tvářových kostí a svalů, která pak třeba vede ke zvýrazňování některých kožních zlomů apod.
Zrovna u mimiky je velmi typický obrovský podíl naučeného, právě odkoukávání mimiky rodičů dokonce i u miminek, které jsou biologicky nevlastní, způsobuje posilování rodičem hodně používaných skupin mimických svalů a formuje částečně i tvář a výraz obličeje natolik, že adoptované děti (adoptované hned po narození) se velice podobají svým adoptivním rodičům.
Chůze má vyšší podíl heritability, protože se dědí např. sklon v vrozené luxaci kyčlí, typ vaziva.... takže samotný tvar a postavení nohou pak samozřejmě je dost důležitým motorem rozvoje typu chůze. I u chůze je ale veliký podíl vlivu prostředí, jak "odkoukání" od rodiny a okolí, tak i kopírování životního stylu v jiných oblastech, které třeba vedou k oslabení některých svalových skupin a pak k podobnému typu chůze u dalších členů rodiny.
|
| magrata1 | 
|
(27.11.2016 17:02:46)
No, já fakt nevím. Mám 3 holky se stejným chlapem. Nejstarší je ubručená stejným stylem jako MM. Prostřední je hodně jako já- baví ji hrát si sama, nepotřebuje kamarády, je spokojená s tím, co má a umí si na tom najít to pozitivní. Dokonce má stejně ujeté nápady, jako jsem měla já v jejím věku. Doma se jim celá rodina vysmívala, ptala jsem se i kámošek, podobné nesmysly je nikdy nenapadly a neznají nikoho, kdo by toto dělal. A já jsem se o tom s nikým nebavila, dokud to nedělala dcera. Nejmladší je naprosto jako moje starší ségra. Okoukat to nemohla. Má i stejnou vizi, do jaké společnosti ona patří (nás miluje, ale jsme pro ni asi lůza), nespokojí se s průměrnými věcmi, chce to nejluxusnější (dle svého 5letého náhledu na luxus), chová se stejně ke své starší sestře, jako se má starší ségra chovala ke mně.... Prostě se fakt divím, proč jsem já porodila sestřinu kopii (myslím po povahové stránce, vzhled má naprosto jiný). A je to i s těmi nápady, co měla ségra v dětství a co já jsem nechápala.
|
|
| Bouřka | 
|
(27.11.2016 20:38:40)
K dědičnosti mimiky - tak nevím, u nás mimika přeskočila generaci. Syn od útlého věku má mimiku svého dědy - manželova otce. Vždycky jsme se museli smát, když jsme viděli ty výrazy, gestikulaci, pohled -úplně jak děda. Přitom rysy má výrazně po mně a v batolecím věku byl celej můj táta. Dcerka naopak, co se týče mimiky, celá babička - manželova maminka. Ona je jí teda zároveň i hodně podobná. Takže když při přemýšlení naprosto typicky ohrne rty, tak se smějem, že celá babi. Přitom odkoukat to fakt nemohli, prarodiče vzhledem k vzdálenosti vídají více než sporadicky. A manžel tu mimiku svých rodičů až na výjimky nemá. Syn v určitém věku při vymýšlení nějaké lumpárničky nasadil úplně typický obličej, kdy se určitým způsobem křenil a mhouřil oči. Časem to používat přestal. A je to pár dnů, co koukám, že naprosto totožný obličej nasadila dcérenka a pak šla provádět nějakou skopičinu.
|
|
| Lei | 
|
(28.11.2016 20:04:41)
Moje ségra chodí stejně jako můj tatínek a mají i stejnou postavu a nohy, pamatuju si, co jsme se s maminkou nasmály v létě na horách, oni chodili spolu kousek před námi a my viděly ty dvě stejné figury a jen se smály  . A já teď rok od čtyřicítky vnímám, jak občas dupu jak slon stejně jako moje maminka, byť (zatím) nemám nadváhu, kterou ona měla už tehdy, když jsme byly malé.
|
|
|
|
| Alraune | 
|
(27.11.2016 15:44:56)
To bych řekla,že spíš může okoukat, nebo se proti tomu vymezit, než vysloveně zdědit.Povaha totiž dědičná není, rozhodně ne přímo. Spíš typ nervové soustavy.
|
| angrešt |
|
(27.11.2016 16:11:17)
Alraune, jj, přesně.
|
|
|
| Tarka | 
|
(27.11.2016 16:13:29)
Já znám případ, kdy otec kamarádky byl velmi, velmi promiskuitní, její rodiče se rozvedli a zdědila to ta dcera, fakt síla a vychovala v tomto stylu i svoji dceru...
|
|
| angrešt |
|
(27.11.2016 16:14:48)
u "sukničkáře" může být max. dědičný nějaký jednotlivý aspekt, např. vyšší hladina testosteronu. Ale to rozhodně nezakládá premisu, že syn musí ve stopách otcových přebytek testosteronu vybíjet stejným způsobem.
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)