Re: Dedicne vlohy
K dědičnosti mimiky - tak nevím, u nás mimika přeskočila generaci. Syn od útlého věku má mimiku svého dědy - manželova otce. Vždycky jsme se museli smát, když jsme viděli ty výrazy, gestikulaci, pohled -úplně jak děda. Přitom rysy má výrazně po mně a v batolecím věku byl celej můj táta. Dcerka naopak, co se týče mimiky, celá babička - manželova maminka. Ona je jí teda zároveň i hodně podobná. Takže když při přemýšlení naprosto typicky ohrne rty, tak se smějem, že celá babi. Přitom odkoukat to fakt nemohli, prarodiče vzhledem k vzdálenosti vídají více než sporadicky. A manžel tu mimiku svých rodičů až na výjimky nemá. Syn v určitém věku při vymýšlení nějaké lumpárničky nasadil úplně typický obličej, kdy se určitým způsobem křenil a mhouřil oči. Časem to používat přestal. A je to pár dnů, co koukám, že naprosto totožný obličej nasadila dcérenka a pak šla provádět nějakou skopičinu.
Odpovědět