Epepe |
|
(22.12.2017 14:39:31) 1. Říct partnerovi o mém zdravotním stavu považuji za možnost, ne nutnost. Své zdravotní věci si řeším sama a popravdě, jsem alergická na věty typu: Vem si teplé ponožky!, To máš z toho, že to nikdy nevyležíš, atd.!
To mi tak může říkat matka, ne partner.
|
x x |
|
(22.12.2017 14:43:46) No tak takto podané to zní dost blbě, jako na psa "Vem si ponožky", ale zdravý zájem o zdraví partnera je přece normální. Nevím jak Tobě, ale mně by bylo divné, kdyby mi matka, která se mnou 20 let nežije říkala, jak se mám oblíkat a co mám jíst atd. To je spíš přijatelnější od partnera, který je se mnou dnes a denně, když mě upozorní, že bych něco dělat asi nemusela z důvodu xyz a pak se o tom můžeme konstruktivně pobavit.
|
Epepe |
|
(22.12.2017 14:47:06) Samozřejmě, že mi to matka neříká, nemá taky pokdy, že. Když se s ji vidím, tak nestůňu. Měla jsem napsat "říkala mi".
Úplně jsem nepochopila, jak to zakladatelka myslela s těmi doktory a srdcem. Pokud je to snad tak, že např. partnerovi připomíná: šetři se, víš, že jsi kardiak! Mysli na své srdce! apod., to bych tedy nesnesla od partnera ani omylem.
A pokud je to dokonce tak, že má partner potřebu řešit s lékaři zdravotní stav toho druhého (v situaci, kdy je schopen o sobě rozhodovat), tak to mi přijde úplně totálně přes čáru.
|
00 |
|
(22.12.2017 14:49:40) Nedělám ani jedno.
|
Epepe |
|
(22.12.2017 14:57:22) Tak to prosím vysvětli. Co tedy konkrétně děláš?
|
00 |
|
(22.12.2017 15:03:00) později, odjíždím
|
|
00 |
|
(22.12.2017 18:48:23) Snad se do toho nezamotám. Přítele jsem poznala už s velkou nadváhou. Vlastně hned při seznámení jsem si všimla, že při chůzi a hovoru hlasitě oddechuje, myslím tím, jakože se hůř dýchá nevím jak to popsat. Během těch prvních dní a seznamování mi pak sám řekl, že mu kdysi zjistili problém se srdcem. A že chodí pravidelně na kontroly. To bylo poprvé a naposledy co u doktora byl. Takže to není jen o srdci, ale nadváze, z toho pramení únava, blbě se mu dýchá, v noci mívá apnoe. V jeho rodině je velký výskyt cukrovky. A k té nadváze měl jak sklony, tak si ji vypracoval sám,postupem času díky nulovýmu zájmu. Plus stresy ve firmě atd. Jak jsem tu psala na podzim, poslední tečkou v tomto výčtu je nulová erekce a x měsíců bez sexu a jakýcholiv intimit. Když nad tím tak přemýšlím, při seznámení jsem nebyla povrchní, nekoukala jsem na figuru (nikdy jsem nekoukala, nemám vyhraněný tip) jako jéé on je tlustej, takovýho chlapa nechci. Protože i říkal, že chodí běhat, cvičit apod. Což se časem ukázalo jako velká fikce. U něj to je nezájem, lhostejnost, lenost. A jen vidím, že se časem skoro nic nezměnilo. Protože je unavený z práce,nemá čas někam chodit do fitka, je rád, že je rád apod. Tuhle mi řekl. Měl bych změnit režim, cvičit. (procházky nemá rád, snažila jsem se o ně, odmítnul). Tak stojí celý den na nohou, doma usne a pak sedí u tv nebo u hraní her celý večer. Ano, kdysi mi i řekl, že mi do jeho zdraví nic není. Jasně, třeba bych roky byla naštvaná, že nic nedělá a on se dožije 90let, co já vím a já tady nemusím být už zítra. Ale když mi teda ve vztahu není nic do jeho zdraví, tak mi není nic ani do jeho případné nemoci, ať bude jakákoliv? Vážně se to takhle děje? Není to o tom, že se každý den klepu, jestli se mu něco stane. Jsem jen realista. Jeho kolega mu taky řekl, že by ho nerad někdy našel ležet na zemi. No jsme moc chytrý a jeho to obtěžuje. Holt nechápu, jak si takhle někdo může huntovat zdraví. Protože člověk má jen jedno, a všude koluje x příběhů, jak lidi prozřeli, až když se jim něco vážnýho stalo. Letošek byl rokem několika úmrtí v mým okolí následkem taky lhostejnosti, taky tajení, neléčení, cpaní se práškama. A shodou náhod šlo o chlapy, i když třeba o 10let starší než je přítel. A ano, stává se, že lidi umírají nebo onemocní vlastně ze dne na den, a přitom se o sebe starali. Na motorce si hlídá provoz kolem sebe, dává pozor i za ostatní, ale sám sebe nevidí. To mi přijde ironický. Nezakazuju mu motorku, mám je ráda. Tak jako synovi nebráním ve sportu, i když jemu se může něco stát. Ale to jestli do tebe někdo nabourá zas až tolik neovlivníš. To jestli začneš brát léky na tlak, jestli si pohlídáš jídlo, pohyb..to jsou věci, který se týkají přímo dotyčnýho člověka.
Možná mi jen tenhle vztah ukázal věci, který jsou pro mě ve vztahu důležitý...když je člověk takhle moc lhostejný sám k sobě, není v tom zároveň i lhostejnost k rodině?
Ale jak tu někdo psal, je vztah o kompaktibilitě dvou lidí a u nás se rozcházíme ve vícero věcech a nabalují se na sebe. Takže proč se tím vším stále ještě zaobírám. Je to zbytečný.
Děkuju všem za příspěvky.
|
Epepe |
|
(22.12.2017 19:48:53) Tak tomu už rozumím a myslím, že sis odpověděla sama... Že nejde až tak konkrétně o ten zdravotní stav, ale o tu lhostejnost k okolí, potažmo k tobě.
Ale stejně si myslím, že být úzkostlivý ve vztahu není dobře a možná by stálo za to zamyslet se v tomto směru i nad sebou.
|
|
|
Žžena |
|
(22.12.2017 19:25:56) Epepe, mbě bylo zadání úplně jasný. Nešlo o buzerování partnera, ale o pomoc v případě nouze. Vědět, že je třeba kardiak, diabetik, epileptik, alergický na penicilin apod. To mi přijde důležité.
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(22.12.2017 15:13:35) Epepe,
tak "šetři se" nevím, ale "jdi k doktorovi" při dlouhotrvajících potížích určitě ano.
Také bych asi přemýšlela u morbidní obezity, že je to na jednu stranu blbý předhazovat, ale na druhou stranu zdravotní riziko, a asi by člověk tak úplně nechtěl toho druhýho tlačit na vozíčku nebo ho obracet ze strany na stranu, kdyby měl 150 kilo.
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(22.12.2017 14:47:16) Já si myslím, že zdravotní stav aspoň rámcově by partneři měli znát (tj. že má partner vysoký krevní tlak/nemocný srdce).
A myslím si i, že partner má určitý právo dotyčnýho "strkat" k lékaři. Protože jednak předpokládám, že ho má rád, jednak pokud ten dotyčnej něco zanedbá, tak bude na tom partnerovi, aby se o něho staral. A ty následky můžou bejt někdy dost fatální (starat se o někoho po mrtvici, kterou nemusel dostat, kdyby se při dlouhodobejch potížích nevyhýbal doktoru, je asi dost chuťovka).
|
00 |
|
(22.12.2017 14:50:42) Přesně v tomhle smyslu probíhala debata a bylo to tak míněno.
|
|
Epepe |
|
(22.12.2017 14:51:19) Jasně, Kudlo, ale to je jako bys třeba řekla, partnerovi, který jede na hory: nejezdi, spadneš na lyžích, zlomíš si páteř, bude z tebe ležák a já tě budu muset přebalovat. Proč nevyjádřit jasně své obavy, z nějakého nebezpečného jednání partnera, proti tomu nic nemám, ale někoho někam "strkat"... To je riziko vztahu s dospělým. Za toho holt odpovědní nejsme.
|
Kudla2 |
|
(22.12.2017 15:16:53) Epepe,
s těma lyžema, to ne, ale kdyby to byl nějakej extrémní sport, tak to už by asi nějaký to slovo partner mít mohl, zvlášť když maj malý děti.
Myslela jsem spíš věci typu "mám cukrovku/vysokej tlak, ale 3, 5, 10 let to neřeším, až mě z toho mrskne a manžel se bude muset starat o trosku".
To pokládám vůči tomu partnerovi za velmi bezohledný.
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(22.12.2017 14:57:01) Po svatbě nebylo se s čím seznamovat.
|
|
|
x x |
|
(22.12.2017 14:59:31) No tak já jsem před pár lety řešila dost závažný problém a pořád jsem váhala s lékařem, partner mě tam tak nějak dotlačil, jako nechal to na mně, ale řekl mi co si myslí a že má o mě strach, a že jestli chci, tak mě tam odveze a půjde se mnou (do ordinace ne, ale prostě aby tam byl se mnou), tak jsem to vnímala jako velmi fajn, že na to nejsem sama. Ono asi záleží na míře "infiltrace" ze strany partnera, nebo jak se to podá.
|
|
|