| Rodinová | 
 |
(18.1.2018 9:15:26)
Jsem chtena, pak byly chtene asi dalsi, ale nejak se to nepovedlo, byt opecovavany a hlidany jedinacek je opruz ...
|
| nordica |
|
(18.1.2018 9:52:54)
Rodinová, máš pravdu. Já byla tak chtěná a vymodlená, až z toho byla celoživotní zátěž a trauma. Ona to nemusí být právě výhra ani na opačnou stranu.
|
| ALL | 
|
(18.1.2018 15:43:34)
Rodinová, Nordico, můžete upřesnit, jak taková zátěž vypadala? Zajímá mne to jako rodiče jedináčka.
|
|
| Carollyn | 
|
(18.1.2018 16:03:30)
All, jsem jedináček a nějakou přehnanou zátěž nepociťuji. Jako jo, moje mamka byla pečlivě hlídající a starající se, ale zase ne do extrému. Myslím, že by byla stejná, i kdyby měla dětí víc, je už prostě taková povaha.
|
|
| Rodinová |
|
(18.1.2018 16:04:27)
Vyrustala jsem ve slusne vzdelane rodine, co chtela slusne vzdelane devce, mozna trochu vetsiho extroverta, coz ja nejsem a nejsem taky zadnej rebel.
Vadila mi pozornost uprena jen a jen na me, nedalo se tomu vyhnout, nedalo se spiknout se sourozenci vuci rodicum, clovek proti nim stal sam, ja versus oni. Nikoliv ve smyslu vyvolavani konfliktu, ale ve smyslu absence spojence.
A sama jsem na ne vlastne porad, ted uz se starostma, protoze jsou stari, pomahaji mi deti, ale ta hlavni odpovednost je porad na me.
Taky mi vadi,ze az umrou nebudu mit s kym vzpominat na detstvi.
A tak, jedinacek je proste sam ...
|
|
| Carollyn |
|
(18.1.2018 16:22:30)
Vidíš Rodinová, já jsem spiklence nikdy nepotřebovala. Nikdy jsem to nějak neřešila, nebo si na to nepamatuju. každopádně by mě sourozenec spíš štval, v dětství zcela určitě  . Ani teď mi nijak zvlášť nechybí, nevidím kolem sebe nějaké harmonické vztahy mezi dospělými sourozenci, rozhodně spolu málokdy se slzou v oku vzpomínají na to, když rodičům mastili schody mýdlem  ... Spíš si jdou po krku kvůli majetku.
|
| Rodinová |
|
(18.1.2018 16:35:11)
No jo Carollyn, ty jsi vzala moje slova doslova a dotahla je do extremu. Ja mela/mam s rodici dobre, asi az nadstandardne, vztahy, nic mi neprikazovali, moc neprudili, ale proste mi vadila pozornost uprena jen na me.
|
| Rodinová |
|
(18.1.2018 16:45:08)
Urcite je to o uhlu pohledu a o konkretni situaci. Nekdo se me ptal, proc jsem to citila jako zatez, tak jsem to zkusila vysvetlit.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(18.1.2018 17:58:06)
Carollyn, také znám jedináčky, kterým sourozenci nechybějí a svou výlučnou pozici si pochvalují.
Ale myslím, že je to individuální a já sama to vidím spíš jako Rodinová, že dítě je v rodině samotné proti "přesile" dospělých a nemá nikoho, kdo by s ním spolusdílel dětský svět. A veškerá pozornost a očekávání a ambice jsou upřené jen na něj.
Samozřejmě ne každému je dáno mít více dětí, i kdyby chtěl, ale za sebe bych si jedináčka cíleně neplánovala a sama bych jedináčkem také zůstala nerada.
|
| Eudo | 
|
(18.1.2018 19:11:04)
Ropucho, ne kazdy. Ja jsem jedinacek, nejaka vylucna pozice mne nikdy nenapadala, sourozenci mi nechybej, nejakeho "boje" a vzpoury proti mamince jsem jaksi nemela zapotrebi, cili zadni spolecnici nebyli ani zapotrebi, ani nechybeli. Deti mam 4 a prakticky tak naj vychovane jake 4 jedinacky, ackoli je mezi nimi 2 - 3 roky rozdil. K sobe se chovaji jako sourozenci, ale ne jako nejaci spojenci proti "bezpravi" rodicu. Jsou radi, ze se maji, ale staci si i sami.
Tak nak nevim, jak to kdo ma v jinych rodinach a jak to vyslo u nas zrovna takhle, ale vyhovuje nam to.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.1.2018 19:25:44)
Eudo, věřím ti to, však píši, že je to individuální a že znám i jedináčky, kteří jsou spokojení.
A je to pro ně jedině dobře, že jsou spokojení.
Ale já osobně bych to asi cítila spíš tak, jak jsem popsala a jak popsala i Rodinová.
|
|
|
|
| Pippi | 
|
(19.1.2018 12:26:02)
Neber to zle, ale přesně takto se (někteří) jedináčci projevují. Nikoho jsem nepotřebovala, po sourozenci netoužím dodnes, nechybí mi, k čemu by mi vlastně byli. Jsem ze tří dětí, s jednou sestrou mám vztah velmi dobrý, s druhou téměř žádný. Nikdy by mě ale nenapadlo říct, že bych raději žádné sestry neměla. Moje kamarádka je jedináček, na střední škole mě šokovala výrokem, že je ráda, že žádné sourozence nemá, protože by nemohla dostávat tolik dárků. Sourozenci velmi ovlivní myšlení člověka. P.S. kamarádka je hodná holka, jen to má prostě hozené jinak.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(18.1.2018 17:41:17)
Rodinova, jedinacek je aspon sam. Co mam rikat ja, mam i nemam mladsiho brachu. Narodil se nedonoseny a po nevhodne vedenem porodu se vinou nepozornosti personalu jeste v inkubatoru dusil, vysledkem je tezke mentalni i fyzicke postizeni. Detstvi travil stridave doma a v lecebnach, jako sourozence ho moc nevnimam, jako spojence uz vubec ne, presto tu je a az mama nebude, budu se o nej muset postarat. Nastesti ne osobne, zije v ustavu, ale pokud by ustav z nejakeho duvodu skoncil, jak uz se nekolikrat stalo, klidne se muze stat, ze mi ho daji domu a starej se. Z tehle vidiny radost opravdu nemam.
|
| Pole levandulové |
|
(18.1.2018 18:02:02)
jentak, ja taky byla vychovana /a rodicum za to dekuji/, ze bracha nebude moje povinnost, ale kdybych mu neco nezaridila ja, tak ho soupnou do Bohnic mezi psychiatricke pacienty nebo do LDN a to mi prijde preci jen dost drsne, prakticky se to rovna rozsudku smrti, tito lide tam dlouho nevydrzi. On je mentalne na urovni tak 5-7 leteho ditete, nebyl schopen se naucit cist,prestoze snaha byla velika, takze jeho jedina zabava je televize a telefonovani s mamou v prumeru stokrat denne. Neni obtizny, ale potrebuje kompletni osetrovatelskou peci, je lezici nebo muze byt na specialnim voziku, kde je prakticky taky v pololeze, tim padem se s nim obtizne cestuje. Mama si ho bere domu na vikendy, ale kdyz ji tuhle v noci spadl z postele, musela poprosit zdatneho souseda, aby ji ho pomohl na tu postel zvednout, sam si nevyleze /ale to byla nastesti jen nehoda jeho opomenutim si zvednout bocnici postele, ma tu elektrickou pro pacienty, polohovaci/.
|
| Pole levandulové |
|
(18.1.2018 18:28:21)
Jentak, drzim palce, at to hledani vhodneho zarizeni dopadne kamaradce co nejlepe. Kdybych ti mela vypisovat, kolikrat uz si mama myslela, ze tohle zarizeni uz je konecne...bohuzel tohle se hodne meni, hodne zalezi na lidech a v teto pomahajici profesi velmi snadno dochazi k vyhoreni, platy jsou male, prace tezka. Brachovi je 41, take ho naucili maximum samostatnosti, takze zachovava cistou a sam se naji, mluvi a je velmi slusny. Od svych 18 je v ustavu trvale, v soucasne dobe je to asi 15. zarizeni a porad je co resit. Pred rokem se ho podarilo dostat do samostatneho pokoje, kde se mu liblo, po roce to ovsem zrusili a v ramci reorganizace ho presunuli jinam, kde maji minimalne dvouluzaky a skladba spolubydlicich je priserna. Predstav si, ze chces trochu klidu a tvuj spolubydlici permanentne vydava nejake skreky, ignoruje plenu a potrebu vykonava s gustem do postele a kdyz spi, budi se epileptickymi zachvaty nekolikrat za noc, coz znamena, ze prijde personal, rozsviti plne svetlo a jdou ho osetrovat. A to je jeste jeden z tech lepsich, protoze aspon nechodi. Drive mel spolubydliciho chodaka, ktery mu chodil krast veci ze stolku a kdyz se ozval, pouzival berle jako zbrane vuci komukoli, kdo se priblizil. Klecova luzka jsou zakazana, oddeleni se nesmi ani zamykat, takze jedina obrana proti migrujicim klientum z ruznych pater je pouze soustavne odvadeni personalem na spravne oddeleni, coz se ovsem miji ucinkem, protoze jakmile ho odvedou, on se vraci. No, mohla bych psat dlouho a nedelej si iluze, je to prakticky vsude stejne, vyzkouseli jsme opravdu kdeco, od malych soukromych a plne hrazenych ustavu az po velke statni molochy.
|
| Pole levandulové |
|
(18.1.2018 18:50:55)
Jentak, muze byt jiny pripad, hodne zalezi na typu toho postizeni, pokud je sebeobsluzna s dopomoci a ma spis psychicke problemy, je vyber zarizeni rozhodne lepsi nez pro klienty s kombinovanym postizenim hlava i telo. Ale zadna slava to fakt neni nikde, vzdycky jde hodne o kompromisy. Nasi se tomu venovali velmi aktivne, i pomahali aktivne jeden stacionar budovat, nasypali do toho i hodne financi, bohuzel o neco mene, nez jiny rodic, ktery se jeste angazoval v politice, takze jeho dite pak prakticky zrusilo cely stacionar tim, ze personal se mohl pouze venovat tomu, aby ji zabranil v agresivnim chovani a na ostatni klienty nezbyval cas. Tato divka byla bohuze chodici, agresivni autistka, na vychovatelku vzala na prochazce dlazebni kostku a v noci trpela nespavosti, tak courala po pokojich a nahlizela spicim klientum zblizka do obliceje. Vycukani z ni byli vsichni, diky vstupnim datum tam pak trvale zustala jedina a ostatni klienti se pravidelne tocili, kdyz zjistili, jak to tam funguje. Pritom to byla krasna myslenka, pekne zrekonstruovana klasicistni vila s dobrym vybavenim, ochotny a nadseny personal, ovsem tahle jedna osoba to dokazala do par mesicu rozvratit.
|
|
|
| Drop | 
|
(18.1.2018 20:55:35)
Pole levandulové, teď jsem přemýšlela jak píšeš o těch zařízeních, kde jim klienti migrují po pokojích a mezi patry. Znám všechna v našem a sousedních okresech a tohle tam tedy není. Já jsem tam tedy jen přijela a odjela, byla jsem tam maximálně hodinu...Uspořádání je většinou tak, že je jedna centrální místnost /dá se říci společenská/ a do ni vedou pokoje, které jsou od 5/6 do 12. Ale tahle "jednotka" bývá vždycky zamčená a bývá tam několik osob personálu a ti mají klíče. Vždycky nás pouštěli dovniř a za námi zamykali. Na těchto buňkách jsou lidé, kteří jsou na tom tak nějak podobně, aby se dal pro ně vymýšlet společná program a aby se nerušili mezi sebou, případně v nejobtížnějších případech byli před sebou chráněni.Jedna věc co mě překvapila je, jaké ohromné množství těchto zařízení v této oblasti je. Nevím, zda naše klidná oblast sdružuje klienty i z průmyslových oblastí nebo je takový počet prostě normální. Nebo to souvisí s tím, že místní nábožesntví moc nepreferuje prenatální diagnostiku a rodí se víc dětí s nějakým postižením. Ale možná jen já to vidím zvenčí a tím, že jsem jen odjela a přijela, tak si neuvedomila problémy, se kterými se potýkají uvnitř zařízení.
|
|
|
|
|
- do baráku přeci dvě děti patří.
.
. To věřím, že to poznamená hodně a nevím, jestli bych k takovým rodičům měla vůbec nějaký pozitivní vztah.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)