| Kudla2 | 
 |
(26.7.2018 23:28:04)
Navazuji hlavně na téma o rodičích, kteří o něco žádají jen jedno dítě, a to má (patrně) pocit, že jim nemůže nevyhovět, i když se to jemu samému těžce nehodí.
Máte pocit, že nemůžete/neměli byste říkat "ne"? A pokud ano, je to proto, že pak máte pocit viny "že byste přece měli", je na vás odmítnutá strana hnusná nebo máte výčitky "jen tak" sami od sebe?
A jak to vnímáte z pohledu toho odmítnutého? Preferujete, když vám někdo na rovinu řekne, že se mu to nehodí? Nebo mu to máte za zlé, protože si myslíte, že by jako kamarád/bratr/rodič vyhovět měl? Nebo máte radši, když vám vyhoví, i kdyby u toho měl skřípat zuby a v duchu vás proklínat?
Já se přiznám, že mnohem radši jednám s někým, kdo má nastavený hranice, i když je to pro mě v danou chvíli třeba nevýhodný. Je mi milejší, když je ta komunikace "čistá", tj. řeknem si na rovinu, že něco nejde, než aby měl pocit, že mi musí vyhovět, a pak měl kvůli tomu na mě vztek. Takže předpokládám, že to platí i opačně, a jelikož se myslím snažím vyhovět v případě, že mě někdo o něco požádá a mě to nezatíží, tak si myslím, že odmítnout to, co se mi nehodí je naprosto v pořádku.
Ale taky je pravda, že naštěstí kolem sebe nemám moc citových vyděračů, takže takovým dilematům nejsem moc vystavovaná. V minulosti jsem ale už byla v situaci, kdy jsem se s citovým vydíráním setkala a nedokázala jsem se mu postavit na 100% (a byla jsem pak na sebe naštvaná), takže chápu, že jednoduché to není.
V podstatě jsem přesvědčená, že ustupovat a vyhovovat za každou cenu se nevyplácí a že člověka, kterej dokáže jasně říct "tohle jo a tohle ne" si lidi vážej mnohem víc než toho, co to NE říct neumí, a zajímalo by mě, jestli je to i vaše zkušenost, nebo jestli se vám spíš vyplatilo "ustoupit, aby byl klid".
|
| Grainne | 
|
(26.7.2018 23:43:01)
Mam zkusenost, ze vetsina lidi zada "primerene", takze nebyva duvod nevyhovet.
Pak ovsem existuji jedinci, kteri neznaji miru a slusnost a vstricnost si pletou s "hodnej a blbej". Ty nema smysl vychovavat, ale je potreba si stanovit vlastni meze, za ktere uz je za zadnych okolnosti nelze pustit.
Sice se mozna urazi, nemluvi a vrhaji "vyznamne vrazedne pohledy", tim uz se nezabyvam, pouziju sve oblibene "nejsem jeho psychoterapeut".
V rodine to byva malinko slozitejsi a chce to i urcitou logistiku, nekdy i taktiku. Obcas i sama vuci sobe - uvedomit si, ze deti jsou "velke" a urcite veci uz muzou zvkadat samy.
Ci ze za techto okolnosti je manzel opravnen ocekavat, za jinych totez uz ne.
|
|
| . . |
|
(26.7.2018 23:43:12)
Šmarjapano.
To není o strachu, o "těžce nehodí", citových vyděračích a dalších silných slovech. Je to něco na způsob pomalu vařené žáby.
Sama když někoho o něco žádám tak rovnou zohledňuji, zda je to prosba přiměřená a pro osloveného přijatelná, a odmítání se tudíž dočkávám jen z čistě logistických důvodů. Naopak to očekávám také - jestliže mě někdo o něco požádá, je to buď drobnost nebo to asi fakt potřebuje, takže také odmítám výjimečně a jen proto, že to opravdu "objektivně" nejde. Funguje mi to. Vydírána nejsem, ustupovat aby byl klid nemusím.
|
| Kudla2 |
|
(26.7.2018 23:47:28)
Slupko,
já to mám hodně podobně, nejsem žádána často a pokud, tak většinou přiměřeně, takže není problém vyhovět. I já se snažím, abych a priori nežádala o něco, co by bylo pro dotyčného moc zatěžující, a jak říkáš, pokud jsem odmítnuta, tak ne moc často a spíš z logistických důvodů.
Považuji to za ideální stav - ale jak to myslíš s tou vařenou žábou?
|
| . . |
|
(27.7.2018 0:09:38)
Když hodíš žábu do horké vody, vyskočí. Když ji dáš do chladné vody, která se pomalu ohřívá, uvaří se - nevyskočí včas a pak už to nedokáže. Najdi si to, je to známý efekt, syndrom pomalu vařené žáby...
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 0:15:56)
Slupko,
to přirovnání k vařený žábě samozřejmě znám, nebylo mi jasný akorát to, jak se vztahuje k týhle situaci.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.7.2018 23:47:10)
Máš samozřejmě pravdu v tom, že rovné vztahy bez manipulací a bez dotčenosti jsou ideální a umět říkat i přijímat "ne" je důležité.
Ale vždycky to není černobílé, jsou situace, kdy odmítnutí je těžké - např. tvůj neoblíbený bližní je v nouzi a tobě se zrovna vůbec nehodí mu pomáhat, ale je to v tvých silách, takže je morální to udělat, i když v duchu skřípeš těmi zuby.
|
| Kudla2 |
|
(26.7.2018 23:51:38)
Ropucho,
já si tu situaci s "neoblíbeným bližním" nějak neumím představit.
Kdyby ta jeho nouze byla nějak kritická (třeba záchrana života nebo zdraví nebo majetku při požáru), tak bych mu samozřejmě pomohla, pokud by to bylo v mých silách, ale to bych pomohla i úplně cizímu člověku.
Ale pokud by to kritické nebylo, tak nechápu úvahu "když je to v mých silách, tak je morální to udělat, i když mě to obtěžuje" - v mých silách by jistě byla spousta věcí, ale když si ty síly vyčerpám na cizí neoblíbené, tak mi už nezbyde na ty vlastní, a to bych pokládala za daleko nemorálnější.
|
|
|
| Grainne |
|
(26.7.2018 23:53:02)
Jeste muzu dodat, ze mam - momentalne jednoho -, jedince v okoli, kteremu neustouoim a nevyhovim nikdy. S vyjimkou zivot ohrozujici situace, tedy. Kazdy pokus vymezit hranice selhal a ta osoba zrejme uplne postrada jakoukoliv soudnost. Je to takovy osobnostni okupant, okamzite a trvale obsazuje dobyte uzemi natrvalo.
Uplne se ji vyhnout nelze, takze jakekoliv zadosti ignoruju i pres to, ze ostatnim v tomtez klidne vyhovim.
|
|
| Ruth | 
|
(27.7.2018 0:37:44)
Někdo ustoupí, aby byl klid. A pak se většinou diví, že žádnej klid není. Přijde další, náročnější požadavek.
Nemyslím, že je to o té žábě. Spíš "podal prst a vzali si celou ruku".
Nastavovat hranice je potřeba malým dětem. Dospělí by v širší rodině měli spolu vycházet celkem poztivně, bez dramat.
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 0:47:50)
Ruth,
tak já myslím, že i dospělým je to občas potřeba, ale nepředstavuj si to zas jako nějaký drama (třeba přijdeš po celým dni nadělaná domů, partner, kterej měl třeba celej den volno, po Tobě chce, abys mu šla s něčím pomoct, a Ty mu řekneš, že ne, protože toho máš za celej den dost).
|
| Ruth |
|
(27.7.2018 0:54:21)
Jo, rozumím. Problém je, že někdo jiný řekne - to určitě, u nás to nefunguje, musím mu pomáhat, nic ho nezastaví...
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 0:43:43)
Já myslím, že hranice klidně můžou být i pružné, chápu je jako "nenechám se dotlačit k tomu, abych udělala něco, co udělat nechci". Není mi jasné, jak by se tímto bylo možné dopustit bezpráví.
|
| Grainne |
|
(27.7.2018 0:58:55)
Vzhledem k existenci lidi, kteri nemaji zadne skrupule, je vymezovani hranic nutne.
Kdo si to vcas neuvedomi, asi plati "splace nad vejdelkem".
Samozrejme mezi normalnimi a soudnymi lidmi to obvykle nebyva nutne.
To je asi: jeden si prijde pujcit talir. Fajn, neni zadny duvod nepujcit talir.
Druhy si taktez prijde pujcit talir, fajn. Pote prijde a chce darovat talir...no mozna, podle okolnosti uz zvazim, proc a nac. Potreti ovsem prijde a chce darovat rovnou cely servis, Nejenze mu nedam servis, ale napriste uz mu ani ten talir nepujcim, kdezto tomu prvnimu ty talire klidne budu pujcovat opakovane i kdyby obcas nejaky nedopatrenim rozbil.
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 1:04:28)
Grainne, přesně.
V tom s Tebou souhlasím, že tomu druhýmu už ani lžičku.
Já to vyčůraně řeším tak, že když jdu vrátit ten talíř, tak na něm leží třeba jabko nebo upečenej koláč. Tak se zvyšuje pravděpodobnost, že mi ho ten druhej půjčí i příště (ne že by doma neměl jabka nebo si nemoh koupit koláč, ale je to signál "nechci tě zneužívat a tvé ochoty si cením".
|
| Grainne |
|
(27.7.2018 1:08:36)
Kudlo, ano presne tak, je dobre dat najevo, ze si pomoci cenim, ale stejne tak, kdyz to nekdo da najevo mne, nedela mi problem vyhovet i priste, ani neni nutne tu miru pomoci kdo vi jak, pomerovat.
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 1:11:43)
Grainne,
taky si myslím, že to není nutný poměřovat, ale ten signál (nemusí to být nutně koláč ani jabko, ale mělo by to být "udělala/jsi pro mě něco, cos nemusela, mně to pomohlo a cením si toho") by tam v nějaké podobě být měl.
|
|
| Kudla2 |
|
(27.7.2018 1:49:59)
A ještě mě k tomu napadá, že tím, že člověk přistupuje na věci a jednání, který se mu nelíbí, tak vlastně to jednání odměňuje a podporuje - tj. když se k něčemu nechám "citově dovydírat", tak ten vyděrač vidí, že tato taktika je účinná - proč by ji tedy nepoužil znovu, když se mu to vyplatilo? Kolik lidí jen sem píše, že se roky cítili třeba vůči tchánovcům jako hadr na podlahu, rozhodně s tím spokojení nebyli a klid neměli - ten měli až poté, co už to nemohli vydržet a rozhodli se do toho "říznout" a vztahy "pročistit" - a přitom často přišli na to, že ten druhej není až zas takovej netvor.
Jsem přesvědčena, že máloterej rodič si "lajsne" zatratit vlastní dítě jen proto, že ne vždycky udělá to, co po něm ten rodič chce (a pokud ano, tak ho asi není moc škoda).
|
| Grainne |
|
(27.7.2018 8:49:05)
Kudlo, on je dost problem s tim, ze skutecni manipulatori a vyderaci, sociopati, ci dokonce psychopati si sve obeti umi vybrat. Jsou trochu "zvirata", predstiranym sebevedomim se nenechaji oblafnout a sve techniky dokonale ovladaji.
Pak jsou lide, kteri jednoduse nemaji vyvinuty cit pro vnimani druhych a s temi se da domluvit, jen musis vedet, co sama chces. Tady muze byt zasadni problem s tim, ze sama "obet" nevi, kde ty hranice ma.
Navic nekteri lide nerozumi taktnimu naznaku a je potreba to vyjasnit "polopaticky". No a kdyz nezabere ani to, je cas se bud rozejit, nebo, nejde li to, ignorovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)