| Analfabeta |
 |
(27.1.2019 16:04:38)
K tomu mám jen jedno: prof. Historie Král k nám jako studentům kdysi pronesl tato slova: "Víte, kdy bylo nejvíc partyzánů?" Hádali jsme kde jaký rok, 43, 44..., a on pokračoval: "V roce 1956. To totiž vyšel zákon o odškodnění protifašistické činnosti". A hned byl každý partyzán, i když nesl do lesa polévku a slyšel slova "Danke schön, danke schön".
V zemi, kde byly 2 milióny komunistů, jsou najednou všichni disidenti, najednou nikdo v té straně nebyl, všechni revoltovali... Přitom je všeobecně známé, že spousta lidí vstoupila do strany z existenčních důvodů. Ja osobně lituju, že jsem to kdysi neudělala taky. Nemusela jsem ztratit krásná léta svého mládí na postu uklízečky, ale mohla jsem dělat smysluplnější a taky o dost lépe honorovanou práci. Holt za blbost se platí.
|
| Kaipa |
|
(27.1.2019 16:13:44)
Analfabeto, kolik ti je, že tě režim stačil takhle perzekvovat? Tak moc, že jsi musela uklízet, když jsi nevstoupila do strany. To jsi musela opravdu být v disentu, "obyčejnejm" lidem obvykle soudruzi nechávali jejich obyčejné životy. Bez strany žádná kariéra, ale nějaký bezvýznamný úřednický post, proč ne. Ale hned ke koštěti?
|
| Analfabeta |
|
(27.1.2019 16:32:40)
Je mi 61, VŠ jsem končila v r. 1981. Po mateřské jsem prostě nesehnala práci, a v řadě míst, kde hledali pracovníky mého vzdělání, mi na rovinu řekli, že mne vzít nemůžou, protože nejsou v KSČ. A protože jsem potřebovala peníze, šla jsem nakonec uklízet. Byla to jediná práce, kde po mně nechtěli členství v rodné straně. Ono to na druhou stranu mělo jednu docela slušnou výhodu: dělala jsem 4 hodiny, bylo mi psáno 8, protože uklízeček byl velký nedostatek. Měla jsem tak čas na dítě. Bohužel jsem pak neměla praxi v oboru. A z uklízečky se těžko leze nahoru, protože si každý personalista myslí, že jsi totální blbec, co na víc nemá, akorát na to koště. Na to jsem dojížděla potom, kdy si četli posudky (jo, tehdy ještě existovaly pracovní posudky), až jsem jednomu personalistovi přímo vypálila, jestli kdy viděl vynikající posudek na uklízečku, jestli chce, že mu klidně vyčistím i boty, praxi na to mám. Zasmál se a byla jsem přijatá.
PS: zajímavé, že před r.1989 jsem se o práci doprošovala a byly mi nabízeny takové práce, jako třeba vychovatelka v pasťáku, 35 km od domova s neskutečně blbým spojením apod. Po r. 1990 jsme měla práci hned a dodneška jsem nebyla ani den na pracáku.
Do rodné strany jsem nevstoupila ze dvou důvodů: jedna jsem viděla tu faleš a totální beznaděj, schůzování bez konce, kecy bez obsahu, soudruhování těch, co měli hlavu vymetenou, ale chtěli se mít dobře, tak vlezli souhruhům až do prd..ee pardon, do rekta. No, a pak jsem měla malé dítě a neměla prarodiče na hlídání, kdyby třeba byla schůze. A bylo lepší být nestraník, než vyloučený straník. Vyloučený straník byl doslova prašivý pes, zcela mimo společnost. Zametat koštětem jsem mohla tak jako tak, k tomu jsem rodnou stranu nepotřebovala.
Moje spolužačka měla otce-vyloučeného straníka, a byl to důvod, proč se nedostala na vysokou školu. Někteří komunisti byli fakt hajzlové, ale na druhou stranu tam bylo hodně lidí, co svou práci uměli fakt precizně, to záleželo na tom, na koho jsi zrovna padla.
|
| Kaipa |
|
(27.1.2019 17:23:36)
Děkuji za vyčerpávající odpověď.
|
| Analfabeta |
|
(27.1.2019 17:38:39)
Kaipo, kdyby to nebylo smutné, tak bych se tomu někdy i zasmála. Soudruzi někdy v r. 1987 (nevím přesně) řešili, že se ze všech stran ozývají stížnosti na to, že mladí vzdělaní lidí neseženou práci a třeba po VŠ dostávají nabídky pouze na dělnická místa (jeden můj kamarád třeba začínal jako bagrista. Byl absolventem technické VŠ). Do firmy pak přišel dotazník, kde chtěli soudruzi z okresu vědět počty zaměstnanců podle vzdělání. My byli na tomto středisku národního podniku dva s VŠ, vedoucí a já jako uklízečka. Vedoucí si mne zavolal a poučil mne, že kdyby se mne náhodou někdo ptal na vzdělání, tak že mám základní, že to uvedl do dotazníku. Kdyby uvedl, že mám VŠ, on by to musel pracně vysvětlovat soudruhům na okrese a já bych přišla o práci.
Lhostejné mi to teda nebylo. Tehdy jsem zachytila výzvu z Rudého práva, že si hodně lidí stěžuje, že nemůžou sehnat práci, která by odpovídala jejich vzdělání, a že teda prosí čtenáře, aby napsali svoje příběhy. Za 14 dnů vyšly dvě strany v Rudém právu, můj příběh byl hned první. Byl z toho neskutečný průser na okrese, soudruzi schůzovali jako zběsilí, mne přijela vyšetřovat komise z ministerstva, proč nemám práci, odpovídající mému vzdělání. No a co se stalo? Naprostý kulový. Komise to zformulovala tak, že jako uklízečka pracuju zcela dobrovolně z důvodu péče o malé dítě, až mi dítě povyroste, zcela jistě práci najdu. Našla jsem, půl roku po sametové revoluci, kdy už to soudruhy nepálilo, páč měli zcela jiné starosti.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(27.1.2019 17:44:05)
Já jsem v roce 1985 nastoupila do výpočetního střediska a na stranu se mě nikdo neptal. Ve straně byl akorát ředitel. Všechny moje kamarádky dostaly normální kancelářské místo.
|
|
| Ruth | 
|
(28.1.2019 7:26:46)
Absolventka VŠ, která nesehnala práci za bolševika - a v jakém oboru? Kulturologie, antropologie? Že by egyptologie? Výchova dospělých?
Ve straně nebyla většina lidí. Práci našli. To je jako když nebožce Zdeně Frýbové po roce 1989 přeskočilo a psala, že absolventky VŠ neseženou práci a musejí dělat prostitutky.
|
| Analfabeta |
|
(28.1.2019 17:19:48)
Ruth, já jsem hned po škole práci měla, ale 65 km daleko. Dojížděla jsem, ale stálo to za prd, protože jsem jela vlakem ráno po 5.hodině a vracela jsem se kolem 19.hodiny, byla jsem buď v práci nebo v dopravním prostředku. Posléze jsem se vdala a měla dítě. No, a s dítětem se dojíždět nedalo. Mohla jsem se rozhodnout, jestli práci, nebo bydliště. Logicky jsem zvolila bydliště, protože jsem nechtěla čekat 20-25 let na přidělení nájemního bytu a mezitím bydlet někde pod mostem. Prostě kde byla práce, tam nebylo bydlení, a naopak. Od té doby nenávidím dojíždění do práce větší než několik málo kilometrů. Proto jsem pak nevzala práci 35 km vzdálenou, ale s blbým dopravním spojením, byla bych na tom časově úplně stejně, jako kdybych dojížděla těch 65 km. No, a krom toho i na to dojíždění musíš vydělat. Tehdy to šlo, dneska by to lezlo dost do tisíců. A pokud o to víc nevydělám, nemá dojíždění smysl. Prachy se počítaly i za socialismu.
|
| Okolík | 
|
(28.1.2019 17:24:40)
Aha, takže problémem nebylo jen nečlenstvì v KSČ... Prace na umístěnky byla bohužel běžná, i to že práce nebyla tam, kde clovek bydlel. To je nakonec dneska stejné.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.1.2019 17:38:43)
Umístěnky byly v letech padesátých a ne osmdesátých.
|
| Analfabeta |
|
(29.1.2019 11:45:14)
V 80.letech vygradoval jiný problém, a to byly peníze. Komunisti radši vzali jako učitele absolventa gymplu a nikoli učitele z pedagogické fakulty, protože gymplákovi platili nižší mzdu, on přece neměl požadovanou kvalifikaci, že. na to dojíždělo školství a kultura, protože i třeba v muzeích a galeriích, ale i v archivech a ve státní správě, byla spousta lidí, co si požadované vzdělání dodělávali dálkově. Kvalifikovaní pracovníci měli smůlu a museli se chytat jinde. No, a pak taky existovala protekce, kdy požadované místo bylo obsazeno synem/dcerou známého. To všechno byly důvody, proč se tím, že kvalifikované síly těžmo nacházejí práci, zabývalo i vedení rodné strany. Po sametové revoluci bylo to vyřešeno tím, že kvalifikované síly zaměstnali zahraniční zaměstnavatelé za vyšší peníz.
|
| libik | 
|
(29.1.2019 12:19:42)
Anafalbeto, Být vystudovaný archivář či absolvent gymplu byl nepatrný rozdíl v platu
|
|
| Okolík |
|
(29.1.2019 19:54:19)
Učitelů bylo v 80. letech málo, proto brali i čerstvé maturanty....
|
| . . |
|
(29.1.2019 20:20:40)
Ano, asi i ty.
|
|
|
|
| Okolík |
|
(29.1.2019 19:53:20)
Inko, v 80. Ne, ale v 60 ještě ano, mozna i v 70....
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(29.1.2019 20:12:48)
V 60. nastupovali do práce moji rodiče a umístěnku neměli.
|
| Okolík |
|
(29.1.2019 20:29:12)
Inko, moji rodiče v 60.letech umístěnku měli.
|
| Analfabeta |
|
(30.1.2019 11:34:48)
Na druhou stranu měly umístěnky asi i jeden klad: k umístěnce bylo nutno dotyčnému zajistit ubytování. Pochybuju, že lékaři k umístěnce ve Vyšných Vlkodlakách řekli, že si má ještě dojít na národní výbor a požádat si o byt, že při troše štěstí mu ho za 20 let přidělí.
|
| Ruth |
|
(30.1.2019 11:40:57)
On takový gulag má taky něco do sebe.
Práce je pro každého dost, nějaké ubytování se vždy najde.
A je tam pořádek, nikdo celkem neremcá.
|
| Analfabeta |
|
(30.1.2019 14:24:31)
Měla jsem známého, který prošel ruským gulagem. Říkal, že problémy měli jen ti, co se jim nechtělo dělat. Že kdo pracoval, měl se relativně dobře. A taky říkal, že byl setsakra velký rozídl mezi gulagem a koncentrákem. Gulag že byl výhradně pracovní a lidi měli podle možností i dostupnou léčbu, pokud byla potřeba, protože jeho cílem bylo udržení práceschopnosti lidí. Koncentráky byly na rozdíl od gulagů nejprve pracovní, posléze vyhlazovací. Tak si vyber.
|
| Filip Tesař |
|
(30.1.2019 14:53:03)
Problémem je už to, že místo normálního života strávíš z politickejch důvodů x let nucenou neplacenou prací někde v prdeli. Spíš v prkenným baráku s jedněma nebo dvěma kamnama, pod dekou, s desítkama dalších, k jídlu hlavně chleba. A nevím, kde dotyčnej byl, rozdíly mohly bejt podle období, podle místního velení a taky podle zeměpisný šířky. Gulag za polárním kruhem asi nebylo terno, i když nebyl vyhlazovací. Doporučuju povídky Varlama Šalamova - Solženicyn je proti němu čajíček.
|
|
| Alena |
|
(30.1.2019 15:00:42)
"Říkal, že problémy měli jen ti, co se jim nechtělo dělat. Že kdo pracoval, měl se relativně dobře." Ano, to zni jako duveryhodny popis :)
|
|
| Koníček mořský | 
|
(30.1.2019 15:16:04)
Já jsem tedy opravdu, ale opravdu, ráda, že nemusím nikde být z politických důvodů. Že všude, kde jsem, jsem jen z důvodů svých.
|
|
|
| Zufi. | 
|
(30.1.2019 15:22:03)
|
|
| Liaa | 
|
(30.1.2019 15:47:57)
To zní nejen důvěryhodně, ale i lákavě. Koukám, že nejen v Českých Budějovicích, ale i v gulagu by chtěl žít každý.
|
|
| troposfera36 | 
|
(30.1.2019 16:28:22)
Z toho co tu píšeš , myslím, že mēli i soudruzi obavy.
Sorry, ale napsat, že se snad lidé, pokud pracovali, mohli mít v ruském gulagu dobře, je na “přes hubu”.
|
| Analfabeta |
|
(13.2.2019 12:35:13)
To nejsou moje slova, takto to přesně řekl ten pán, co Gulag přežil.
|
| Kudla2 | 
|
(13.2.2019 16:40:56)
a ty si neuvědomuješ tu hrůznost toho, co tam s ním asi udělali, že je to schopen říct?
|
|
|
|
|
|
| Rigel | 
|
(30.1.2019 16:16:10)
možná to ubytování bylo na ubytovně? "Svobodárně", jak říkala moje mamka?
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.1.2019 11:47:31)
Možná jak kde.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| . . |
|
(29.1.2019 12:14:12)
Analfabeto, asi to bylo tvým oborem. V roce 1984 jsem nastoupila do školství bez členství ve straně i bez pedagogického vzdělání. Na stranu se mě tuším ani nikdo neptal. Lákali mě až pak, na pracovišti, ale dalo se to ustát bez potíží.
|
|
|
|
| Okolík |
|
(27.1.2019 16:43:01)
Analfabeto, právě proto, ze v té straně bylo "jen" 2 mil.lidì, nemohli být všichni nestraníci perzekvováni jako ty. Dokonce ani disidenti nebyli všichni uklízeči/uklízečky. Buď jsi měla smůlu nebo za tim bylo ještě něco ("špatný původ" apod.)
Moji kamaradi praci sehnali normální, dle kvalifikace a byli nestraníci. Ja jsem mladší, 1981 jsem byla na ZŠ.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(27.1.2019 17:46:39)
Asi nějaká smůla, co já znám z okolí tak pro kancelářský byl problém se do tý strany dostat. Naháněli tam dělníky.
|
| Analfabeta |
|
(27.1.2019 17:52:21)
Inko, byl. Studenty brali, ale absolventy ne. Strana by totiž ztratila "dělnický charakter". Nedělníka vzali do strany jen tehdy, když si přivedl dva dělníky. Ty ale nesehnal, ti o to zájem neměli. Na co by tam taky lezli, že, kvůli placení příspěvků a práci navíc?
|
|
| Senedra | 
|
(27.1.2019 18:31:58)
Inko, mamka měla SŠ vzdělání, vzala si taťku hned co odpromoval a protože věděli, že asi za půl roku půjde na jiné místo, tak nastoupila jako dělnice do továrny. A i když pak až asi do roku 95 dělala svoji práci v kanceláři, tak měla v papírech, že je dělnice. A hodně to rodině pomohlo. Taťka byl totiž na začátku 70. let vyloučen z KSČ a dost se to podepsalo na tom, jaké možnosti měl on a my dvě se sestrou. nepřijít listopad, nemáme VŠ ani jedna, i se SŠ byl problém, obě jsme šly do výběrových tříd.
A k "soudruhům" - aby si taťka trochu vylepšil kádrový profil, vstoupil do SČSP, časem se stal předsedou místní organizace. Ženská, která s ním roky seděla v jedné kanceláři a které mnohokrát nezištně pomohl, hned běžela na okresní výbor KSČ, aby se zeptala, jestli "takový člověk" může tím předsedou být.
|
| darinaa |
|
(27.1.2019 18:51:58)
.
|
|
|
|
|
|
Podepsala bych i já? Co já vím, co by mi řekli, aby mě přemluvili to udělat. Že syn může zapomenout na študia, že můžu navštívit tetu v USA, že děda dostane lázně na revma,...
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)