Re: 1977 Anticharta 28. 1.

Kaipo, kdyby to nebylo smutné, tak bych se tomu někdy i zasmála. Soudruzi někdy v r. 1987 (nevím přesně) řešili, že se ze všech stran ozývají stížnosti na to, že mladí vzdělaní lidí neseženou práci a třeba po VŠ dostávají nabídky pouze na dělnická místa (jeden můj kamarád třeba začínal jako bagrista. Byl absolventem technické VŠ). Do firmy pak přišel dotazník, kde chtěli soudruzi z okresu vědět počty zaměstnanců podle vzdělání. My byli na tomto středisku národního podniku dva s VŠ, vedoucí a já jako uklízečka. Vedoucí si mne zavolal a poučil mne, že kdyby se mne náhodou někdo ptal na vzdělání, tak že mám základní, že to uvedl do dotazníku. Kdyby uvedl, že mám VŠ, on by to musel pracně vysvětlovat soudruhům na okrese a já bych přišla o práci.

Lhostejné mi to teda nebylo. Tehdy jsem zachytila výzvu z Rudého práva, že si hodně lidí stěžuje, že nemůžou sehnat práci, která by odpovídala jejich vzdělání, a že teda prosí čtenáře, aby napsali svoje příběhy. Za 14 dnů vyšly dvě strany v Rudém právu, můj příběh byl hned první. Byl z toho neskutečný průser na okrese, soudruzi schůzovali jako zběsilí, mne přijela vyšetřovat komise z ministerstva, proč nemám práci, odpovídající mému vzdělání. No a co se stalo? Naprostý kulový. Komise to zformulovala tak, že jako uklízečka pracuju zcela dobrovolně z důvodu péče o malé dítě, až mi dítě povyroste, zcela jistě práci najdu. Našla jsem, půl roku po sametové revoluci, kdy už to soudruhy nepálilo, páč měli zcela jiné starosti.