Orietto, Sněženko

Orietto,

nejlépe to vyjádřila Sněženka, moc s ní souhlasím a také moc zdravím!!

My to máme stejné jako ona - žádné kočárkující babičky, žádné hlídání, příbuzní jaksi na to "nejsou".....ale nevadí, zařídili jsme se jinak.

Kdy jít do 2. dítěte je strašně individuální a fakt záleží na tom, kdy to opravdu všechno kolem mimina začneš chtít znovu zažít.

Já jsem do druhého šla, až bylo staršímu 6 let a byl v 1. třídě. Dokud jsem byl na mateřské s prvním, tak jsem si další mimino vůbec nedovedla představit, ale je pravda, že dost zásadní zlom v té samostatnosti je školka. Když už je první ve školce třeba druhým, třetím rokem.....tak bych do druhého klidně už šla znovu. Dokud jsem byla na "plný úvazek" doma s tím prvním - tak vůbec ne. Prostě jsem to takhle cítila.

Vrátila jsem se do práce, chtěla jsem si dodělat ještě nějaké zkoušky - když už jsem se vrátila a drželi mi místo - takže u náa to tak potom nějak "vyšlo" na dobu, když byl starší v té 1. třídě.

Mám mezi nimi 7 let, někdo tu psal, že s takovým rozdílem už si sourozenci nepohrají.....tohle je taky hrozně individuální a záleží hlavně na povaze těch dětí. Když někdy vidím, jak tady spolu ti dva řádí, až mi vstávají vlasy na hlavě, tak jsem ráda, že ten starší už je větší a má trochu rozum - i když někdy to tak teda nevypadá. Hrozně rád mu ukazuje obrázky, knížky, vláčky.....taky je výhoda, že to jsou 2 kluci. Samozřejmě že ten starší chce být taky sám a v klidu si číst, malovat nebo hrát na počítači - prosím, klidně může.... a pak zase jsou dohromady.

Všechno má svoje pro a proti, hlavně to musíš cítit srdcem a fakt tu touhu po druhém mít velikou a opět tě "chytne" mít miminko - pak budeš spokojená. Ono se to na těch dětech promítne. Jestli to bude teď nebo za x-let.....hlavně aby ti to vyšlo a mělas všechno v pořádku. Zvládnout se to dá tak i jinak - čili i s malým rozdílem i s velkým....