Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema

Děkuju za názory..
Neuvedla jsem zřejmě několik dost podstatných věcí. Od kamaráda jsem NIKDY, opakuju NIKDY neslyšela něco podobného, ať opustím rodinu, že mám jít za ním... Nikdy sám od sebe nic na toto téma nezačal, výčitky má dost velké, to vím, už z toho, že mě miluje (3 roky jsem na něm nic nepoznala, není to o tom, že se řídí postaveným...). Na mého manžela ví dost věcí, které já ne a nikdy mi je neřekl, ani neřekne. Ostatně, kdybych měla pochybnosti o jeho morálnosti, tak bych o něm ani na minutku neuvažovala.
Taky někdo píše, že když ho nemiluju... miluju ho moc a není to jen teď, už před těmi pár lety, jen to trochu utichlo a teď je to zpět. O to je to divnější, že kdyby to byly jenom růžové brýle, tak by se mi zřejmě časem shodily...:-( Je to naopak mnohem silnější a realističtější.
Uznávám ale, že nemám dost zkušeností a let na to, abych mohla posoudit, jestli právě on je ten pravý:-(. Nemáme ale vůůbec problém v komunikaci, což si myslím, že je pro vztah nejdůležitější. Problémy řešíme snadno a kompromisy taky umíme dělat.
Vím, jak to může vypadat naivně, ale on opravdu není nějaký "alfasamec", jak ho tady někteří nazvali...
Názor o těžkosti rozvodu - děkuju... Vůbec, celkově zřejmě ještě nejsem zcela rozhodnutá.
Je to jakobych opravdu až teď viděla, co od partnera čekám, nechápu... Zamilovaná sice jsem, ale realisticky vidím taky, už proto, že ho znám tak dlouho a jsme si moc blízko. Znám jeho špatné vlastnosti, samozřejmě by taky nebylo každý den dobře, nejsem naivní. Teda alespoň si to myslím.
Ohledně manžela a kamaráda - to je problém, který mě drží nejvíce, manžel si nezaslouží ze sebe udělat idiota. Tohle mě drží na uzdě...
Vím, že za mě nikdo nerozhodne, ale moc mě podržely chápající názory, že nejsem sama. Vyděržaj.