Re: Uražený tchýně

nj, tohle je takový abstraktní a těžko říct předem komu to udělá radost a komu ne.

Třeba našim jsme před několika lety se ségrou věnovaly "adopci zvířete" v Zoo Praha (chtěly jsme zoo liberec, ale tam se ke mě po telefonu chovali jako k holčičce která neví co chce a navíc stylem "zaplaťte nám kolik chcete ale žádnej blbej darovací certifikát od nás nedostanete"). Ale právě že to mělo podtext - naši měli psa, kočky, ségra morčata apod. a v docela krátký době o ta zvířata přišli. A máma je sice zvířátkomil, ale nechtěla už další do baráku, jednak ten smutný prožitek a pak taky trochu starosti s tím.... no tak jsme zkusili zvířátko touhle formou a super - v tu chvíli to vzali, ještě si udělali hezký výlet do Prahy - nevím jestli měli pocit dobrého skutku, ale tak nějak si byli jistí že ty peníze nevyletěly komínem. OVŠEM - kdybych se jim snažila "vnutit" (ano, nechtěný dar je vnucování) adopci černouška nebo jiný dar pro Afriku, určitě by to nepřijali tak dobře, taky mají pocit že tyhle akce jsou spíš na oko a tyjou z nich úplně ne košer organizace - prostě nikdo neví kam ty peníze opravdu přijdou, krom toho jejich mínění je, že pokud se tam ti lidé nejsou schopni výhledově sami uživit a pořád a pořád musí spoléhat jen na dary, že to není udržitelná forma pomoci.

A ad to že "už jsem přišla o víc peněz" - je to blbý ale když vidím že naši řeší každou složenku, tak částka byť "jen" okolo tisícikoruny věnované "bůhvíkam" by je právě proto nepotěšila. Jsou taky takoví že řeknou "nic nechceme", ale vím že to myslí doopravdy, radši si místo dárku spolu vypijeme lahvinku vína a sníme něco dobrého a posedíme (klidně doma, nemusí být ani restaurace) a jim to opravdu stačí, mrhání jakýmikoli statky (energie, voda, jídlo.... a i peníze) jim prostě není vlastní.