Re: Přecitlivělá, neustále ubrečená dvouleťanda

Ahoj, myslím že holčička je normální dvouleťačka, jen možná má bázlivější povahu, ale to je spousta dětí, každé je přece jiné. Vojtovku bych neřešila, už to proběhlo a vrátit čas nemůžeš, takže nemá smysl přemýšlet co by kdyby. Myslím že je dcerka moc šikovná, že začíná mluvit až teď není vůbec problém, možná to moc řešíš, to co by měla kdy začít dělat. Každé dítě začne až přijde jeho čas.

Myslím že vzhledem k její povaze by jí mohlo pomoci najít způsob jak se setkávat s vrstevníky nebo mladšími dětmi, mezi kterými se tyto bojácné cítí lépe, než se staršími divočáky. Píšeš že jste z vesnice, nemáš poblíž nějaké město kde by byl dětský klub nebo nějaké aktivity pro děti,kam bys mohla třeba jednou týdně zajet ? Já mám podobně plaché a bojácnější děti. Chodíme na cvičení (je to taková kombinace her, písniček, tanečků, malování atd.) kde v malé skupince stejně starých dětí se trochu otrkávají, oběma to dost pomohlo. Chodíváme také občas do herny mateřského centra a pravidelně na plavání. Myslím že i tobě by to pomohlo, změna prostředí, vypadnout ze stejného každodenního stereotypu. Můžeš také najít nějakou maminu se stejně starým dítětem a občas společně něco podniknout.

Jinak bych podotkla že chování babičky je ostudné a neváhala bych se k ní chovat stejně jako ona k vnučce, tj, ignorovat. Slušnost jde u mně v takových případech stranou, jak se do lesa volá ..... Holčička to podle mně v tomto ještě nijak neřeší, já bych o ní před dcerou ale jako babičce ani nemluvila, když se tak nechová. Urovnovávat to podle mně nemá smysl, když to v někom není, tak ho nepřinutíš ani nepřemluvíš.

Každopádně bych ti doporučila se porozhlédnout a zkusit někam s malou chodit. I sem dojíždí na cvičení maminky z okolních vesnic, a to třeba tak že si udělají půldenní či celodenní výlet autobusem, pokud nemají k dispozici auto.