Re: Sourozenecká láska - co když nepřijde ?

Já nevím - prostě nemusí přijít, je to těžký. Shodou okolností jsme na tohle téma nedávno mluvili s bráchou - ten je ode mne o 7 let mladší a má sestra o 4 roky.
Myslím, že to, jaký vztah mezi sebou budou mít sourozenci, mají v režii rodiče. K mým sourozencům nemám žádný vztah, nic k nim necítím, vím, že jsme tzv. z jednoho hnízda, ale bližší vztah mám s několika úplně cizími lidmi - z hlediska příbuzenského a nejbližší zrovna tak.
Kupodivu momentálně si začínám budovat vztah k bráchovi, první krok udělal on a teď na to pracujeme. Myslím, že to půjde.
Jako dítě si pamatuju jen opruz a práci kolem sourozenců a neustálý tresty a kydy stylem - jsi starší, musíš - jenže já musela jen povinnosti, práva žádný. Musíš pomoct, musíš tolerovat, musíš hlídat, musíš uspávat, musíš být rozumná - to proto, že jsem byla starší.
Když šlo o něco navíc - třeba jít do kina, protože jsem starší - to jsem nemohla, protože jsem musela brát ohled na mladší sourozence, oni by to nepochopili, zatímco já musela pochopit, protože jsem starší.
Bože, jak já je nenáviděla - i když fyzicky bych jim nikdy neublížila. Prakticky brácha mi nevadil, protože asi že to byl kluk a navíc byl dle mého malý a tudíž bezbranný.
Když jsme vzpomínali na dětství a proč je to takový, jak to je, tak jsem slyšela od bráchy věci, že jsem netušila, že o tom věděl a že to tak vnímal - i jeho to poznamenalo. Asi proto se snažil ode mne držet dál, aby mi nechtěně nezpůsobil nějaké problémy u našich.
Do paměti se mu vryly jen vzpomínky na stálé hádky mezi mnou a našima, řev, křik, obviňování kvůli naší sestře. Pak jsem zmizela z jeho blízkosti a on byl prý rád, protože se už nemusel bát, že za cokoli, co udělá on nebo sestra budu obviňována já, protože jsem přece starší. Mohl si prý vydechnout. Vůbec jsem doteď nevěděla, že tím trpěl, já myslela, že byl vlastně v klidu.