Re: Sourozenecká láska - co když nepřijde ?

Xantipo,

tedy to je fakt smutne, co pises. Jen mne napada, jestli jsi o tom sama s rodici tehdy mluvila? A jestli jo, co Ti na to rikali?

U nas je to jine, deti jsou na sobe fyzicky zavisle, kolikrat se starsi syn zepta o tri roky mladsi sestry, jestli si spolu pujdou hrat (stavet lego, delat domecky, apod...a nejmladsiho si tam vezmou take, sami od sebe. Nejstarsi syn by si pral jeste dalsiho sourozence, protoze proste nejmladsiho naprosto zboznuje, ze je s nim legrace, je roztomilej, a tak...u nas ti starsi na mladsi nikdy nezarlili, jen tedy nejmladsi zarli na ty starsi, porad si mne hlida..nicmene oni to berou s naprostym nadhledem...jinak u nas asi hralo roli i to, ze i kdyz se narodila prostredni, tak nejstarsi si porad ponechal naprostou vetsinu nasi pozornosti. Kdyz se nekdo prisel podivat na miminko, tak nezarlil, umel si zaridit, aby tu pozornost mel take a nutno dodat, ze ve trech letech byl mnohem zabavnejsi nez to lezici miminko)

Nicmene ja si zadne zasluhy nedelam, myslim, ze mame stasti, ze je to proste takova povaha deti...

Zajimalo by mne, jestli si myslis, ze kdyby se rodice chovali jinak, vas vztah by byl jiny...