Re: ahoj holky

Ahoj holky,
píšu až teďka, dřív jsem se nedostala.

Dojanko, zítra jdeme stoprocentně s Béďou k doktorce, ty horečky se mu vůbec nelepší, v noci na dnešek ve tři ráno byl rozpálený jak kamna, pořád něco blouznil, ráno měl zas 37,6, v poledne už 38, ve čtyři odpoledne taky 38. Po 4 hodinách střídám Nurofen s Panadolem. Jinak nijak schvácený není, celkem tady popochází a se starším se hrají, musím je i brzdit. Ale určitě k ní jdeme, naštěstí nás zítra manžel může vzít ještě autem, to je výhoda. Chci, aby ho dr. zkoukla, jestli ten Ospen je postačující, aby ho poslechla a tak.

Občas se zeptá, jestli půjde zítra do školky - on začal chodit moc rád, na ten podzim se to úplně zlomilo, žádné slzičky ráno nic, a opravdu se tam vždycky těší. Já jsem tak pitomá, že je mně to líto, že se vždycky rozbulím, že nejde, že je nemocný. A on mi řekne: "Neboj, maminko, já to doma vydržím." A to už jsem hotová úplně, je mi to strašně líto. Vím, že vám určitě připadám totálně pitomá, ale aspoň to tu můžu napsat....

Dám vědět, jak jsme zítra dopadli.

IVČO - mám stejný názor jako ty, naprosto nemíním dělat z kluků "gaučové" typy a jsem ráda, když i Jindra sám zahlásí, že už byl dlouho u počítače, že to vypíná, oblíkne se a jde na hodinu ven. A jakmile se oteplí a budou moct na dvorek, tak tam budou věčně.....jak jsem psala x-krát, my jsme venku za každého počasí, i v létě, když prší, vezmeme deštníky a jdeme se projít. Minulý týden jsme byli o víkendu oba dva dny minimálně na hodinku venku a Jindra ještě sám večer.

Jediné, k čemu - bohužel - kluky nijak "nevedu", je nějaký sport. Říkám bohužel, protože se to dědí z generace na generaci - nás s bráchou doma ke sportu vůbec nikdo neměl, neznali jsme žádné lyžování, ani kolo nic takového. Bydleli jsme ve svahu, tak naši naznali, že "kde bychom tady jezdili na kole, když na kolo je potřeba rovina" a bylo to vyřešený. Já jsem na lyžích nikdy v životě nestála. Bruslit jsem se naučila ve 4. třídě, ale protože pak doma se mnou nikdo na led nechodil, tak halt to taky upadlo do zapomění.....Proto se to snažím klukům vynahradit, že sednu nad mapu a vymýšlím výlety - to je pravda, že k tomu nás odmalička vedla mamka - je to turistka a od mých 5ti let s námi naši jezdívali v létě na 14 dnů do hor - a vždycky někam jinam po republice, takže jsem poznala každý kout republiky i na Slovensku jsme byli v Tatrách Nízkých a Vysokých a na Malé Fatře.

Tak aspoň něco. Ale s tím sportem jsem si toho vědoma, ale opravdu - bohužel.....Snažím se podle svého svědomí a vědomí dělat pro ně, co můžu....