Re: Děda se urazil
Myslím, Cimburčanko, že když je člověk osamělý, připadá mu každé zdržení jako výmluva nebo schválnost. Jedna moje prateta (skoro babička), když řeknu, že přijedeme v jedenáct, stojí od půl jedenácté přede dveřmi a naříká, že jsme měli přijet a nepřijeli. Navíc mám manžela s velmi volným vztahem k času, takže pořád něco uhlazuju. A mnohokrát řeším i s mými a manželovými rodiči, že oni se cítí opomíjení - zatímco já kmitám mezi špitálem, školou a rodinou a mám pocit, že v příští minutě umřu únavou, oni jen počítají, kolik dnů už jsme se neozvali :-(
Zkuste mu večer zavolat, jestli tedy nemůžete přijet zítra. Že se na něj těšíte a bylo by vám líto se před koncem roku nepotkat.
Odpovědět