Když hlídání, tak držet pusu a krok?

Dnes nám tchánovci hlídali. Cením si toho. Ale dítě jsme vyzvedli v přetopeném bytě naprosto rudé, splavené a vařící, s punčochama vytaženýma ke krku a pro jistotu ještě jako bonus ponožky (nevyvětrali, aby ho náhodou "neofouklo"). A dostalo od 12-19,30 jen jednu přesnídávku - prý je totiž "tlusté", takže doma se mi vrhlo na kaši jako nikdy. Nevím. Mám chuť na celou tuhle dobročinost vykašlat a holt si příště to volné odpoledne odpustit. Řekla jsem jen stroze muži, ať jim zavolá a zjistí, co dítě jedlo, ať vím kolik kaše dělat. Tchýně samozřejmě ví, že krom přesnídávky dostává většinou ještě chleba, kus sýra, šunku, toast.. Ale samozřejmě hned vyjela "A co jsem zase udělala špatně??" :-( Přitom ona to ví, ale protože ONA má pocit, že je dítě tlusté a já ho PŘEKRMUJU, má pocit, že mi to takhle asi nandá nebo já už nevím co si myslet. Mě ani tak nese.e, že má potřebu se mnou vést tyhle žabomyší války. Dost mě ale se.e, že dítě mělo hlad. Díky její potřebě mě nějak triumfovat a ukazovat mi, jak se správně dítě vychovává. A je to furt furt stejný a asi furt furt bude.