Ideální tchýně

Mám syna ještě malého, nehrozí, že budu brzy tchýní. Po čtení zdejších diskuzí se ale začínám budoucí snachy bát. Chci se vás zeptat, jak by měla vypadat taková ideální tchýně? Já zatím jen vím (čtením zdejších diskuzí), co by dělat neměla:

- nemá děti přejídat, ale nemá je ani omezovat v jídle,
- nemá jim nosit levné hračky (hned se rozbijí), ale nemá jim nosit ani drahé hračky (je to škoda),
- nemá chodit na návštěvy , protože to je zásah do domácnosti snachy, ale když nechodí, je to typický projev nezájmu (obdobné je to s telefonováním),
- nemá hlídat děti, protože má jiné názory na jejich výchovu, stravování…, ale když nehlídá, tak je to sobecká stvůra, která nepomůže,
- …

Asi nejvíc mi vadí, že když se někdo tady radí se svým problémem s prarodiči, nenásledují rady typu „si spolu sedněte a vyříkejte si to“, „v klidu jim sděl své zdůvodněné požadavky“, "pokus se jim to vysvětlit" atd. Většinou se hned objeví příspěvky typu „s tchánovci se nedá většinou mluvit“, „pořádně to tchýni vytmav“, „dítě jim už nikdy nepůjčuj“. Hodně me zarazilo, že když někdo napíše názor ne plně sympatizující s názorem zakladatelky některé diskuze, hned se tu objeví názor, že sem chodí hlavně slepice. Vážně v naší společnosti přetrvává ono "kdo nejde s námi, jde proti nám"? Diskuze není od slova diskutovat - tedy vyměňovat si své názory? Je třeba někoho, kdo s námi plně nesouhlasí, hned urážet?

Nepomohlo by trochu víc empatie? Vážně si myslíte, že den u tchýně vaše děti mohou přežít jen zázrakem a stejně si odnesou zdravotní problémy? Je to tak příšerně špatně, když jednou za čas má dítě možnost se seznámit s jiným životním stylem?

Já fakt nevím. Celkem si s tím dnes lámu hlavu…
Přemýšlím na d tím, jestli je nutné s dítětem dávat podrobný manuál, nebo jestli se hodí přivřít nad něčím oči a ocenit, že má dítě změnu. Co myslíte?