Re: Cesta letadlem do Karibiku s 10 měsíčním dítětem

Monty, do kamene tesat.
Já mám děti tři, ale snažila jsem se vždycky, aby neobtěžovaly okolí.
To jest nenechám je v restauraci ječet, lítat mezi stoly a mlátit do talířů se slovy "vždyť jsou to děti".
Nenechám je rušit na koncertě a v divadle, resp. beru je jen tam, kde vím, že to bude bavit i je. Jinak jdu sama, protože buď bych zkazila představení všem ostatním, protože by dítko otravovalo a hlasitě se projevovalo z nudy, nebo sobě, protože bych musela s dítětem odejít.
Když mám malé dítě, vybírám dovolenou, která moc nezatíží mě ani to dítě, to jest po Čechách nebo autem k blízkému moři, a to ještě s přestávkou. Rozhodně ho nenarvu do letadla s rizikem, že let prořve, jen proto, že JÁ letos ausgerechnet chci nějakou exotickou dovolenou. Na to bude dost času, až bude dítě větší.
Prostě ten "kult dítěte", to jest to přesvědčení, že dítě může všechno a nesmí se mu nic říct, považuju za buranství vůči druhým a za výchovu k sobectví, dělat to nebudu a u druhých mi to vadí.
A teď schválně, kolik lidí mi napíše "chudáci tvoje děti"