Uspávání pětiletého dítěte

Dobrý večer maminky,
máme dva kluky 5,5 a 2,5 let. Problém se týká spíš staršího - má problémy s usínáním, vlastně od pěti měsíců ho musíme uspávat, sám neusne, bojí se. Několikrát jsme ho zkoušeli naučit usínat samotného, ale po několika pokusech jsme rezignovali.A samozřejmě spíme s ním, než být nevyspalá a chodit k němu několikrát za noc ho opět uspat (intervaly buzení se časem naopak zkracovaly). S bráchou mají velké postele u sebe a já nebo manžel chodíme spát k nim (už ani nevím, jaké to je spát s manželem v posteli - ale tak intimní život si vynahrazujeme jindy - třeba před usnutím, jen jdeme pak každý spát jinam...). Já bych ho klidně i uspávala - kdyby to trvalo tak dvacet minut. Jenže pak tam musím ještě tak čtvrt hodiny čekat,než usne tvrději. A poslední dobou se mi stává, že se vzbudí hned jak odcházím. Takže spí lehkým spánkem a hlídá nás, abychom neodešli z pokoje. Takže uspávání pak trvá i déle jak hodinu. A to si myslím, že v pěti letech už mám nárok na klidný večer. Říká, že se bojí (zlodějů)- pořád ho přesvědčuju, že se bát nemusí, že jsme doma, na posteli spí brácha... Ale nějak mu to nestačí. Ráno pak bývá nevyspalý a má kruhy pod očima. Po obědě nespí, normálně chodí po osmé (usíná až před devátou) a vstává v 7,15h. Už jsem ho právě i nechávala, když se takhle krátce po usnutí vzbudil, at jde k nám do obýváku(usnul na gauči) - ale to právě býval pak nevyspalý a zvykl si trajdat po baráku.A to máme zezdola z obýváku otevřené schodiště nahoru, kde slyší všechno v pokojíčku - necháváme otevřené dveře, at všechno slyší,že jsme vlasntě blízko, není to schodiště z chodby (nebo jsem si i vedle v pokoji četla, ale nestačilo to, vydržel to pár dní a pak zase měl ty své strachy, tak jsem ho začala zase uspávat, je to dost náročné se s ním dohadovat, když on pořád bulí, že se bojí). Taky jsme byli odpoledne ve školce si pohrát i s mladším a starší šel na záchod (kam ve školce normálně chodí) - a vyžadoval, at jdu s ním, že se tam bojí. Tak si tak říkám, jestli on spíš nepotřebuje razantní jednání než ťuťu ňuńu, pak se bojí ještě víc, kdežto když na něj houku, že přece nemůže být takový posera, tak to na něho platí víc... Ale nechci na něj být ta "zlá", já jsem spíš ten typ co jde po dobrém, ale pak mi bouchnou nervy a vše lítá (a to jsme s manželem podobné povahy), takžě mě s tím svým řvaním (ano, je to opravdu řvaní) dnes už teda vytočil, že jsme mu plácla na zadek - spí jen v tričku, takže na holý zadek a pěkně to štíplo.Asi tam bude mít zítra i flek :-( Je mi to pak líto..... ještě jsem si s ním pak dlouho povídala o tom jeho strachu a uspávání a vysvětlovala.... ale mám strach, že tohle je začarovaný kruh...
Samozřejmě počítám s tím, že mě tu spoustu matek napadne, že se děti nebijí, ale já ho nebiju, plácla jsem ho přes zadek, to není týrání.