Ahoj po dlouhé době :-) .....taky zdravím Albar do jejich města :-)

Ahoj holky, tak sem píšu snad po půl roce :-( Moc se zas to stydím. Ze začátku jsem aspoň ještě četla, když se tu něco objevilo, ale teď už dlouho ani nečtu, není čas. Na rodinku koukám na mobilu, ale to se mi zase špatně píše, tak nepřispívám. A když se dostanu večer k počítači, tak doháním práci (pořád mám ten obchůdek s hračkama).
Ale Vaše příběhy sleduju, moc myslím na Lassie, jak se perou s nemocí, na Tussi, jak se rozrůstá "farmička", na A je to, která řešila z kraje roku práci, teď překvapila Mkaty. Nejvíc jsem myslela na Albar, protože jsem vloni o prázdninách chtěla zajet k Vám do města na seznámení, ale jak jste měli ty neštovice a my potom druhou půlku prázdnin více různých nemocí, tak jsem se ani neozývala.
Ale dnes jsem Tě, Albar, třeba potkala u Vás na Dni dětí, byli jste tam? Jedna mamka by mi tak typově odpovídala, měla s sebou i dvě děvčátka, ale než jsem stihla zavolat Tvým jménem, byly fuč. Měla jsi růžové oblečení? ;-)

Jinak Tomík hodně mluví, prakticky říká všechno, ale dost šišlá, takže mu rozumíme jenom my doma Tady na vesnici všechny překvapuje tím, jak nahlas už dlouho zdraví.
Plíny jsem přestala dávat vloni o prázdninách, ale Tomík dost často čurat odmítá, pak se zabere do hry a najednou je to moc akutní a už je mokrý flek na kalhotách. Už mě to štve, ale nic na něho nezabírá - je zvyklý, že když se počůrá, tak ho prostě převléknu, nic se neděje... (A to někdy i třikrát denně). V noci se teda od té doby nepočural nikdy, tak si říkám, že snad zralý na to už je.

Do školky nejde, ani by se tady podle věku nedostal, ale ani jsem to nezkoušela. On je hrozné mimčo maminčino. Naštěstí půjdu jen na zkrácený úvazek a bude k nám jezdit babi.

Jídlo je teda u nás bez problémů, Tom sám jí už dlouho, teď už pod ním nebývá tak hrozný svinčík. Naopak ho musíme omezovat, je obrovský jedlík, jí úplně všechno a nemá snad nikdy dost. Radši ani nebudu psát, kolik váží, je úplně mimo tabulky. Ale podle doktorky (i vyšetření z krve) je v pořádku, jen prostě moc rád papá :-( No, je to u nás rodinné, takže s tím bojujeme, jak se dá.

Vzteká se teda taky dost, hlavně se nerad převléká, což je bohužel nutné několikrát denně, tak spolu musíme bojovat. Ale lepší se to, tak snad z toho už vyroste.

Tak se mějte, budu se snažit být tady víc on-line, Taky postupně dočtu, co jste tady všechny psaly, slibuju