Re: Deprese, výkyvy nálad a roční období. Dá se s tím něco dělat?

Jentakj, já vím, ráda bych... ale bohužel to není tak jednoduché. V době, kdy mi bylo nejhůř, zachránili mne před násilnickým manželem, když jsem byla v háji, pomohli mi, ovšem cena za osm let "nezištného pomáhání mně" vyšla na takovou cenu, kterou teď nejsem schopná zaplatit, ani finančně.....
Mají problém s tím, že děti pojednou s námi o víkendu na chalupu a s tchýní, s tím, že děti "radši" pošlu na skautský výlet, když přece vím, že jedinou radost jim dělá, že "je můžou o víkendu mít"=rozuměj ovlivňovat a kupovat jim cokoli já zakážu. Blbý je, že i přes to všechno k nim cítím vděk a nějakou "povinnost" jim to všechno nějak oplatit. Takže mhouřím oči na předraženými pomůckami do školy (příklad: Sandra nepotřebuje desky na písmenka, po Stáně jsou kvalitní a zachovalé", maminka: "ty jí to koupit nem,ůžeš, jááááááá na to peníze máááám"., K vysvědčení dostala starší mobil. Od nich. Měsíc jsem se nažila je přesvědčit, že je nesmysl, aby 11tileté dítě mělo internet v mobilu, když net máme doma. Jsem zlá a moje "výlevy" nikoho prý nezajímají, protože "ONI MI TO ROKY PLATÍ, TAK CO JÁ SI PREJ BUDU NAJEDNOU DIKTOVAT".... TO, Ž MÁm pět let chlapa, kterej nás má rád, všechny prachy a hnotný statky máme od něj k dispozici, je nezajímá. Podle nich je to špatně, protože "si nemůžeme dovolit to, co oni by chtěli, abychom měli".
A to je větra, kterou mne bombardují týden co týden. "my jsme ti dali, taže co teď"?
Někd si říkám, že jsem měla radši volat policici místo mámy, když mne můj ex vyhodil s třítýdenním kojencem na uliciu. Já kráva tehdy volala našim a ti mi pomohli. Ovšem, cena je údsajně nšsplcená dodnes....
Pak se hroutím, když nemůžu sehnat práci, protože se "nemůžu odtrhnout" a občas poptřebuju pomoc. I když už to není tolik, jako dřív, neustále slýchám o "vděku, pomoci a starých rodičích, co pro mne položí život."
Je toho víc, kdo nezažil MOJE rodiče, nechápe. Tam neexistuje nějaké "tak se ukaž", kdykoliv vyhlásím "stávku" začnou hledat jinde.
Nedávno mi objednali fungl nový sporák. Jsem nevděčná, když se mi to neliíbí?
Možná ano, ale : v 9 večer v pátek telefonát: "chcem ti koupit troubu"
"ne, díky, já si to nějak zařídím"
"no to známe, ty nemáš ani na pořádný vybavení, prostě ti jí koupíme, zaplatíme a hotovo"
"mami, tati, děkuju, ale radši si počkám, až si jí budu moct dovolit"
"to by ses načekala, peníze jsme ti teď poslali na účet".
Zítra ti jí přiv ezou.
Nikdo se mne ani náznakem neptal, jakou bych chtěla, co by měla mít, proč ji objednali bez mého vědomí atd.... připojila se babička, která prohlůásila "ten sporák jsem platila já a MNĚ bys přece neodmítla"
Babičce ne, ale poslouchat to budu od nich.
Babi je zlatá, když dá, nemluví... jenže to by nesměla být dvě patra pod našima, kteří ji lehce přesvědčí o tom, že "kdo platí má prává a kdo přijímá nemá co mluvit."
Je to krám, má o polovinu funcí méně než moje stará troubva.
Tisíckrát raději bych byla, kdyby mi bbi řekla "vyber si, tady máš cenové omezení" ale i z těch nejlevnějších variANT bych si vybrala "podle svého".
Je to na dýl, nechci se moc rozepisopvT O vztazích u nás v rodině, ale bohužel, momentálně nemám splacený dluh...