Re: začínám odmítat svoje dítě, kvůli němu musím ještě žít ten můj totálně podělanej život

Myslím, že když už jsi tak daleko, jak popisuješ svoje pocity, může být spouštěčem cokoli - protože vlastně už dlouhodobě žiješ ve stavu chronického stresu (i když sis už na to tak zvykla, že si to ani neuvědomuješ) - a pak stačí ta příslovečná kapka, aby kýbl přetekl.
Není to záležitost "vyhýbání se" (to právě dělá tvoje deprese, že ti pomáhá se tomu "vyhýbat" - tělo i duch jsou tak moudré, že ten chronický stres začnou ignorovat a doslova tě "vypnou", uvedou do stavu "nehybnosti", doslova PARALYZUJOU = deprese), ale postupného uvědomování, narovnávání věcí. Není to ze dne na den. Budeš-li to od sebe vyžadovat, budeš na sebe ještě víc TLAČIT a dostaneš se do uzavřeného kruhu tlak-úzkost-únik(deprese)-tlak. Jsou to automatické mechanismy, není to vědomé.
Můžu dát jen pár ověřených tipů: zaručeně funguje nejíst lepek (zejména pšenice) více zde: Moučný mozek nebo Život bez pšenice. I když bys to neřekla, lepek je buďto vyvolávačem (u lidí se skutečnou celiakií) nebo udržovačem (u lidí bez celiakie) depresí. Není tu prostor na podrobné vysvětlování, přečti si knihy, budeš se divit! Já je četla až po té, co jsem tenhle účinek lepku objevila sama a náhodně. Rozdíl po lepku a před lepkem byl tak markantní, že jsem se o to začala zajímat a narazila mj. na tyto dvě knihy, které mi potvrdily to, co jsem zažila = ústup výkyv nálad po vysazení lepku (mimo jiné!).
Je dost pravděpodobné, když si upravíš stravu (nejen na bezlepek - třeba dočasně, abys to aspoň vyzkoušela - ale i zdravou stravu), že AD nebudeš potřebovat, nebo méně. Zkrátka doporučuju (aspoň na pár týdnů) vyzkoušet.Není to tak složité, jak to vypadá, jde to docela snadno a výsledek je velmi motivující
Dále homeopatie je v tomto zázračná. Ale chce to opravdu klasického homeopata a někoho opravdu dobrého.Též doporučuji ze zkušenosti.
Dostatečný a pravidelný spánek - to je zcela zásadní!
Ve všem (aspoň trochu) ubrat - nemusíš být dokonalá matka, hospodyňka, milenka, manželka, kamarádka, dcera, sestra, zahradnice, rozbíječka atomu ....
Zkus být, pokud už to neděláš, občas "příšerná" matka, hospodyňka, manželka ... prostě si to dovol a upřednostni sebe před druhými nebo povinnostmi. Prostě se "flákni" a dělej něco jen z radosti a sama pro sebe. PRAVIDELNĚ! Ne jednou za měsíc. Třeba každou středu odpoledne. A pak si to fakt užívej a nenech nikým a ničím odsunout, zkazit, rozmluvit, přeložit ... = pěstování sebeúcty, sebehodnoty. V depresi nemá člověk sebeúctu vůbec žádnou.Nejradši by zmizel z povrchu zemskýho.
Ideálně nějaký (pravidelný) pohyb. Pokud nejsi hýbací, stačí začít drobnostmi, třeba protahováním v posteli, procházkou, prostě maličkosti - žádné zásadní a velké plány, které nedodržíš, ty vedou často zase k depresi ("jsem tak nemožná, nedokážu ani ...")
Rozhodně nějakou osobu, nejlépe profi (ať už klasika nebo alternativa), s kterou můžeš PRAVIDELNĚ otevřeně mluvit. Rodina k tomu není vhodná. Kamarádky většinou též ne. Chce to někoho s nadhledem a schopností být objektivní.
Některá z těchto videí jsou taky dobrá (je jich tam hodně): https://www.youtube.com/watch?v=VVuPgbDcYJU
https://www.youtube.com/watch?v=xLnV4EvGjRs https://www.youtube.com/watch?v=tIHXe1yR_MY