Re: Rozlúčka s civilizáciou

Jsme zvaný v létě na chatičku u jedné moravské přehrady na ostrov - není tam elektřina a ani tekoucí voda... manžel tam nechce a děti taky ne, já mám tedy obrovský problém s tou vodou a s WC... Více méně nevíme, jak to odřekneme - no víme, ale nevíme, jak to známí vezmou

Jsem strašně moc ráda, že jsme před třemi lety odešli z velkého města a šli jsme do cca 15 km vzdáleného maloměstečka, kde bydlíme na okraji hned u lesa, pole a luk... Bydlíme sice v řadovce, takže občas je hluk i tady ale v žádném případě se to nedá srovnat s bincem, hlukem... ve městě. Dětem se tady zlepšily alergie, děti se dost ozdravily a nebývají skoro vůbec nemocné... My s mužem se denně jezdíme do velkého města za prací a trpíme tam, nemůžeme se dočkat klidu a čistoty... zkrátka od rána se těšíme domů. Napadl sníh a u nás se drží dlouhé týdny - bílá nádhera, fakt krása - ve městě už jen občas střípek, samozřejmě černý hnus - fuj!

Vloni jsme moc rádi jezdili za kamarády do malé příměstské chalupové a chatové osady u Třeboně - pár lidí tam bydlí celoročně, většina je tam spíše od jara do podzimu... Je tam krásně, ale opravdu bez auta je tam člověk dost odříznutý od světa. Na stáří si takové bydlení vůbec neumím představit.

Známá mi před lety říkala a strašně si to chválila, jak bydlí na úplné samotě v lese a jak chodí brzy ráno ještě za tmy 5 km na bus do práce a večer jak veze nákup v krosně a jde zase 5 km domů. Tak takhle bych fakt žít nechtěla. Člověk nikdy neví, co se stane, kdy bude potřebovat hasiče, lékaře...
Ale bydlet na samotu bych fakt nešla.