Re: Sluníčka mezi námi

"Já jsem dle názoru jiných sluníčko. Říkají, že je nabíjím energií nebo že jim bylo mizerně a najednou je jim zase dobře, po setkání se mnou píšou smsky, že najednou vidí vše jinak a lépe.
No a já mám Rodinu.cz, kde když čtu své příspěvky, čiší v nich ze mě zoufalství Tak to je možná tajemství sluníčkových lidí.

A také selektivní paměť. Pamatuji si jen to dobré, ze špatného se stává vtipné, z průšvihů si pamatuji jen to následné poučení do budoucna, ale detaily toho co bylo už ne."

Teo to je zajímavé co píšeš. Mohu tě tedy trochu vyzpovídat? A ty sama se tím sluníčkem také cítíš být? A angažuješ se společensky sama - zveš sama společnost k sobě domů na návštěvu? A byla bys ochotna někoho nešťastného dlouhodobě táhnout nahoru, neměla bys pocit, že tě naopak on táhne dolů? Jednou tady byla o tom diskuse, že nešťastná nesebevědomá žena potřebovala někoho, aby ji táhl nahoru. Těmi otázkami směřuji k tomu, zda takový společenský člověk má tu energii sám od sebe, či jestli se také musí nějak chránit, aby nevyhořel ? Ty se nějak chráníš?