Re: Sluníčka mezi námi

Alco, ja teda ty porady nemam moznost videt, ale z toho, co popisujes, mi to prijde jako uplne normalni chovani lidi mezi sebou.

Ja se za zadny slunicko nepovazuju. Uz jsem napsala, ze pomuzu, kdyz muzu, a to dost casto, protoze MUZU (= a dostalo se mi napomenuti typu, ze takovy lidi jako teda ne, co si o sobe myslim...). Jsem schopna s usmevem zaridit plno veci pro jine, protoze jsem schopna je zaridit a nijak mne to nevysava. Jsem schopna s sumevem vyslechnout a poradit, protoze proste jsem schopna a nijak mne to nevysava. Taky mam kolem sebe kamaradky, kteri delaji presne totez, nikdo to od nikoho neocekava s zadnou samozrejmosti, ale kazda udela, co muze a umi a zas se ji to nekde vrati.

Nekteri lide mne za to "zboznujou", jinym to jde desne na nervy a neodpusti mi to, a to hlavne proto, ze si umim poradit a nejsem na nikom zavisla, a jeste k tomu to poskytnu i jinym, co zrovna maji potrebu.

Ale furt nechapu, co by na tom melo byt slunickovyho? Prijde mi to proste NORMALKA.