Byli američtí vojáci horší než sovětští?

Byli američtí vojáci horší než sovětští?
Tvrzení o násilnické Rudé armádě se v západních zemích i u nás tradovalo od konce války a vytvářel se falešný dojem, jakoby vojáci ostatních spojeneckých vojsk byli svatouškové, kteří při dobývání Německa rozdávali kolem sebe jen čokoládu a květiny.

Před několika dny v Německu vyšla kniha historičky Miriam Gebhardtové „Als die Soldaten kamen“ (Když přišli vojáci) , ve které její autorka se vrhla na Als die Soldatentéma, které bylo nejen v Německu ale na Západě do jisté míry tabu. Server časopisu Die Spiegel píše o tomto problému článek pod názvem „Byli američtí vojáci horší než sovětští?“. A hned v úvodu podtrhuje skutečnost, že o amerických vojácích se tradovalo, že byli v poválečném Německu vždy oblíbení a ctilo je dobré vychování. Přichází však šokující informace ze jmenované knihy, že američtí vojáci ke konci války znásilnili až 190 tisíc žen. Der Spiegel popisuje podobně příběh jako The Gaurdian, v tomto případu se však jedná o americké vojáky. Scéna se odehrává ve vesnici Sprendlingen poblíž Rýna.

„Do domu za soumraku vnikli a snažili se dostat Katherinu W. a její osmnáctiletou dceru Charlottu. ženám se však jim podařilo vymanit a utéci. Vojáci své pokušení nevzdali a začali ve vesnici prohledávat dům po domu. Před půlnocí našli obě ženy v sousedním domě a šest vojáků je znásilnilo, i přestože dívka volala o pomoc ´Mámo, maminko…´.“

Stalo se to v březnu roku 1945. Der Spiegel píše, že statisíce možná miliony žen potkal v Německu stený osud. Dále autor článku uvádí, že 1,6 milionů amerických vojáků bojující v Evropě bylo po válce v USA oslavováno. Německo rovněž jako poražená země se postarala o jejich dobrou image, když je popisovalo jako mravné vojáky, kteří dávali dětem žvýkačky a ohromovali německé „fräuleins“ jazzem a silonkami.

Americká, francouzská a britská armáda jakoby dodnes požívá punc „konvenční moudrosti“. Ovšem, a to Der Spiegel podtrhuje, že okolnosti a mučení v Abu Ghraib a další válečné zločiny spáchané americkými vojáky v Iráku a Afghánistánu, způsobily, že se historikové začali více kriticky dívat na chování americké armády ve dnech předcházejících a následujících po skončení druhé světové války nejen v Německu. Nové studie skýtají nový pohled na drancování kostelů, vraždy italských civilistů, zabíjení německých válečných zajatců a znásilňování žen, a to dokonce i ve Francii.

Der Spiegel připouští možnost takového jednání amerických vojáků, ale údaj 190 tisíc znásilněných žen připadá redaktorům týdeníků na první pohled jako přehnaný. Toto číslo uvádí ve své knize historička Gebhardtová. Vychází z předpokladu, že pět procent z "válečných dětí" narozených svobodným ženám v Západním Německu a Západním Berlíně v polovině 1950 bylo počato znásilněním německých žen. Uvádí, že se celkem v průměru jedná o 1900 dětí amerických otců. Gebhardtová toto číslo extrapoluje a předpokládá, že v průměru na jedno takto narozené dítě připadá 100 případů znásilnění.

Této úvaze Der Spiegel moc nevěří a předkládá proto další důkaz od amerického kriminologa Roberta Lillyho. Ten zkoumal případy znásilnění stíhané americkými vojenskými soudy a došel k číslu 11 tisíc závažných sexuálních útoků spáchaných během listopadu 1945. K tomu Der Spiegel poznamenává, že se jedná o nechutnou skutečnost!

To, o čem se nyní v Německu píše a diskutuje na podkladě knihy historičky Miriam Gebhardtové, v není novinkou. Při vyhledávání na internetu zdrojů o amerických zločinech během druhé světové války, můžete číst, o čem již před dvěma lety psal americký magazín Life, když se také opíral o zdroje historiků. Píše o armádě čekající po vítězství ve válce na návrat domů a uvádí doslova, že byl to: „obrovský bordel, když se mělo nalodit statisíce požitkářů, kteří při čekání na nalodění trávili celý svůj čas požíváním jídla, pitím a milováním. Byla to zatraceně příjemně strávená doba.“