Kočičí komando má doma paničku na opušťák

Mám za sebou dva týdny na psychoterapeutickém oddělení.

Je to velmi bolestivý zážitek. Po přípravném týdnu (podstupujete terapie, ale ne všechny) jsem byla zařazená do skupiny s delším pobytem a větším množstvím terapií. Nástup do této skupiny jsem si sama přála.

Bolestivý je v tom, že se šťouráte ve svých pocitech až na dřeň. Otevíráte dávno zasunuté pocity a vzpomínky. Otevřela jsem skříň, ze které se na mne vysypala halda kostlivců a já je teď třídím do jednotlivých rakviček, abych je mohla postupně spálit a pohřbít.

Už teď vím, že těch šest týdnů zdejšího pobytu bude málo a hledám další následnou péči. Vypadá to na stacionář s denní terapií, velmi podobnou té, kterou absolvuji teď. Jen už budu bydlet doma.

Režim v léčebně obsahuje pevné neměnné body (budíček, rozcvička, rajony, jídla, sčítání, komunity, vizity, večerka, psaní deníku) a bloky terapií. Arteterapie, muzikoterapie, skupinová psycho, individuální pohovory, taneční terapie, relaxace, ergo.

Nejvíc vyčerpaná jsem ze skupinových terapií, první obrovskou bolest mi zatím přinesla muzika. Po tom jsem se podvědomě bránila otevřít se, ale stejně vás atmosféra terapie vtáhne a něco ve vás vyplave. Už nechodím nikde bez řádné zásoby papírových kapesníčků. Brečí i chlapi.

Při arte jsem zatím jen kreslila, rozbor mých obrázků teprve přijde, terapeutka tu nebyla. A to bude asi také slušný masox.

Za nedodržení řádu jsou přestupky, při určitém počtu přichází písemné zamyšlení proč k nim došlo, jak se jich příště vyvaruji a nápravné opatření. Při určitém počtu je podmínečné vyloučení z komunity a při dalším odchod. Pokud nepřekročíte během 7 dnů hranici pro elaborát, bodíky se umažou. Jeden za pozdní příchod už mám promlčený a jeden za pohozené věci na posteli a křesle se smázne ve středu.

Teď jsem doma a užívám svobody. I když nechci, stejně stále myslím na program v léčebně. Je to zvláštní. Myslela jsem, že se budu jen povalovat a mazlit s kočičáky a dcerou, ale nedá mi to. Rejdím po netu a hledám sanatoria s denní péčí. Až dopíšu tohle, zvednu se a půjdu dopsat deník. A pak nejspíš uklízet a vařit.

A ano, cítím, že ač to bolí, pomáhá to. Jinak, než jsem myslela. Léků se zatím určitě nezbavím.