Re: Sněmovna - partnerství pro stejnopohlavní páry

Co se týče Bible, připíchnu to sem.

Její text je zřejmě nejlépe doložená antická kniha, jednak proto, že se nám zachovala napřímo několika cestami (spoustu antických děl máme přes arabské překlady, kteří byli více inkluzivní - tehdy ).

Ale hlavně díky textualistickému chápání posvátnosti Písma už od babylonského zajetí Izraele, kde se zrodila zřejmě poslední redakce Zákona, opisování svitků, synagogy a Talmud jako výklad fixovaného Písma - Tóry. To bylo na počátku 6.století př.n.l.

Čili Ježíš pracoval v 1. stolení n.l. s tímto Písmem. To máme doloženo i nálezy svitků z Kumránu, z doby před Kristem.

Židé navíc vypracovali až algoritmické kontrolní postupy jak zjistit, zda Písmo Starého zákona je opsané bez chyby, kontrolovali např. prostřední písmena řádek ve čvercové síti zápisu atd. Čili až opravdu na nějaké drobné hláskové změny, členy a předložky a několik málo známých pasáží se nám dochované texty shodují neuvěřitelně.

Církev toto písmo začala užívat hlavně v jeho řeckém tehdejším překladu, který si dělal nárok na posvátnost - Septuagintě (LXX - Sedmdesátka, legendárně podle 70. učenců co text přeložili a shodli se přesně). Výběr kanonických spisků se sice stal až po dobytí Jeruzaléma Římany v Jamnii, ale dělali ho Židé a vybrali jen ty texty, co měli hebrejský originál (s pár aramejskými vsuvkami). Církev dost dlouho přidávala pár knih SZ z té Septuaginty navíc. Tak se stalo, že katolíci jamnijskou synodu neuznali a tyhle sporné knihy si ponechali, protestanti se vrátili k hebrejskému kánonu, protože uznali, že Jamnie vzala v potaz to, co měl v ruce Kristus. Ale jedná se o pár knih starého zákona.


NZ to měl těžší, protože jednak mnoho křesťanů oproti průměrnému Židovi neumělo číst a psát, jednak ten důraz na posvátnost textu zde byl o dost menší, byť byl. (Židé byli ochotni se nechat zabít pro záchranu Tóry při pogromu - považuje jí za živou bytost a po poškození se Tóra pohřbívá - díky tomu se často zachovaly.)

Takže se opět zachovalo spoustu přepisů a opisovači byli dost důslední. Ale přesto je tam pár odchylek v chybějících odstavcích. Opět, velmi dobře známých. Textově jsme v řadě knih schopni jít ve zlomcích do 2. století. Od té doby víme, že se texty neměnily, kromě výběru kanonických textů. Ale i tam máme různé kánony (popisy toho co kř. antičtí autoři považovali za platné spisy) už před definitivním rozhodnutí ekumenického koncilu v Kartágu koncem. stol. a opět, liší se o několik známých knih, (Didaché, Barnabáš, ...) které popisují další postup křesťanství, ale nemění rozhodně nic v etice, nebo základech učení.

Takže máme poměrně skvěle dochovaný text židovské Bible - SZ a také i text NZ s určitým množstvím různočtení, ale není jich moc a překlady na to upozorňují. Existuje řada překladů do ČJ i do dalších světových jazyků. Exituje cosi jako číselný slovník biblických slov, strongova čísla, kde každému slovu v původních jazycích je přiřazeno číslo a lze ho tak dohledat napříč biblí, často včetně návaznosti do té řecké Septuaginty (řecký překlad).

Klíčový výkladový problém je jinde: Jednak věci jsou řešeny ve formě "pamětí, "kronik", "vyprávění příběhů", "zákonů", "rodokmenů", "poezie a mudrosloví", "dopisů pro poučení" a "proroctví", čili to není příručka pro život, spíše sbírka moudrosti a zákonů.

A pak, samozřejmě, když najdeme slovo v koiné - řečtině NZ, tak ho můžeme porovnat s jinými místy v Bibli, s etymologií (ale to bývá zrádné), s jinými antickými spisy atd. Ale Pavel sám tu a tam slova vymýšlel, aby se mu hodily pro novou kř. zvěst, nebo prostě úplně nevíme celé sémantické pole daného slova.