Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

Jj, pamatuji, že ve škole jsem na záchody prostě nechodila, pokud to jen trochu šlo. Vydržela jsem od rána od sedmi do cca půl čtvrté do konce družiny. Pomáhalo tomu, že se tehdy zrovna moc nedbalo na pitný režim, navíc jako nejedlík jsem v jídelně de facto nesměla pít, dokud nedojím. Děs běs to byl.

Jo a starší dceři jsem pár dní po napadení řekla, že může do školy jít až bude chtít. To jí hodně pomohlo, po týdnu o tom začala mluvit a přemýšlet a celkově rozebírat co se stalo. Útok byl nečekaný, jenom procházela okolo agresorky.
Ale našla jsem si školu kde mi ji převedou do týdne na domácí výuku jako krajní řešení. Zajistila jsem jí psychoterapii - překvapilo mě co hned napoprvé psycholožce řekla. A zapsala jsem ji do pořadníku na přestup na jinou školu.

Margotko, mám přesně stejnou zkušenost.
Pocházím z rodiny mírných, laskavých, kultivovaných lidí a setkání s učitelkami typu hlučná ranařka byl pro mě šok.
A stejně jak píšeš, dodnes takové typy nemám ráda.
Ne že bych se jim dneska už neuměla postavit, ale sympatie k nim tedy opravdu nechovám.
A lituji křehké děti, které se jim dostanou do spárů.

Přesně takhle to co se u nás nyní děje začalo u mých obou dcer.
I když jsem se snažila řešit - naštěstí mi jedna dcera rekne všechno - v jejím případě to byla v první třídě uječená družinářka - dceru jsem vzala z družiny pryč a byl klid. A řešila jsem až se dcera na to cítila a dokonce i sama mi s řešením aktivně pomáhala. U starší dcery je to složitější, není tolik sdílná, naštěstí znám osobně i hodně ze spolužáků/spolužaček a jejich rodičů - nyní řeším u starší dcery fyzické napadení ze strany spolužačky, škrtila ji tak že ji zvrtla krční páteř. Pátá třída. Vyústění dlouhodobé psychické šikany, o které jsme jako rodiče věděli, učitelka se prezentovala že řeší, děti chodily ze školy s tím že mají sedánky s metodikem a prevence... a evidentně to nestačí.

Je dobře že řešíte a přeji ... a radím.... hlavně důslednost... bohužel jsem věřila učitelce a metodikovi prevence a teď mám doma zlomené dítě.

No pokud to není daleko a je to jen trochu možné, tak bych druháka nechala jít domů a do družiny nechodit. Zvlášť, pokud je doma starší sourozenec, ale tady nevím, jestli se náhodou nejedná o tu starší ze "dvou princezen".