Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : červen 2003

Anička si říká Aninka. My jí říkáme Aňouši nebo Aňoušku.

A to si předtav 10 dvouletých dětí v tělocvičně s mánií "moje" :-)))
Dneska se Máťa přetahoval ještě s jedním chlapečkem o takový ten plastový kruh , cvičitelka jim ho zabavila s tím, že už se stejně musí uklidit , náš malej to sice nesl docela statečně ,ale ten druhý se na něj vztekle vrhl a začal ho škrtit ( to nekecám ) .

Když už jsme u toho hromadného stěžování, tak si taky přileju.

Momi tady psala, jak Hanička krásně a ochotně půjčuje hračky třeba na písku. To je sen.

U nás nehrozí. Ivka reaguje příšerně. Nejde o to půjčit, ale chce cizí hračky, ječí, myslím, že by se i porvala. Většinou to další maminky zařídí tak, že si to teda půjčit i přes můj nesouhlas může. To pak sedí v koutku a hlídá to. No chápete to? Já teda ne. A když odcházíme, tak musím vymýšlet všelijaké finty, jak hračku vrátit bez řevu.
Je to tím, že je jedináček? Nebo že je málo mezi dětma? A na vše říká MOJE. Prostě mamoňák.

Minulý týden se tak předvedla v parku. Byl tam roční chlapeček. Měl obyčejný tenisák, Ivka záchvat, tenisák jí byl půjčen. Celou dobu seděla vedle mě na lavičce a držela pevně míček. Hrála si jen když chlapeček odešel o kus dál. Jak se vrátil, tak už seděla:-(

Tam jsem si uvědomila jaký obrovský rozdíl je mezi ročním a dvouletým dítkem. Ten chlapeček byl takový vláčný:-)) Ivka zabedněnec. Muselo být po jejím. Šla vidět ta její obrovská vůle dosáhnout toho co che.

Taky nic moc.

Ajo přeju ať se to zlepší, ty pocity. Matěj dokáže být někdy pěkně hnusnej, možná to zní blbě, ale je to tak.

No, jsem si říkala, že už tu musím otravovat s tím, jak pořád zkoušíme nočník a jak si už nevím rady, tak snad teď konečně už dám pokoj :o) Uvidíme, jak se bude dařit zítra, teď večer se jí už nechtělo.

Ještě zkusím otravovat s jedním překvápkem. Taky jsem to naznačila v poledne - zkusila jsem ji večer nechat usnout samotnou stejným stylem jako v poledne (otevřené dveře dokořán a že se na ni budu chodit koukat), no a zadařilo se! Usínala asi tak něco přes půl hodiny, ale hlavní věc, že jsem tam nemusela trčet s ní...

To mi připomíná to, jak jsem se divila zhruba před rokem, že když zvládne jednu věc, přidá se k tomu hned něco dalšího, že se vyvíjí ve velkých skocích... Teď mám najednou pocit, že už je taky "vypiplaná", i když s nočníkováním máme ještě dlouhou cestu a to usínání nevím, jak dlouho jí vydrží... Ale pocit je to fajn. Když si představím, že tohle mě čeká ještě jednou s Jiříkem...