GabrB |
|
(17.5.2009 16:14:06) Čau holky:) jen jsem se chtěla zeptat,jestli některá máte taky takovej problém...mám 9 měs.holčičku a přestože je to největší zlatíčko na světě!!:)) cítím se osaměle.Přijde mi,že všechny maminky kolem venčí miminka v párech jen já jsem sama:) Manžel nám staví dům,takže spolu jsme s kočárkem nebyli ani nepamatuju a hodně známých má svou práci,vztahy,kamarády..písněte,jsem napnutá,jak jste na tom vy:) díky:)
|
papandrea |
|
(17.5.2009 16:27:18) Gabr nejsi divná,také se smutně dívám na párečky vezoucí společně kočár,můj chodí na služby tak dělává i víkendy,ale zase je doma jindy kdy jsou ostatní v práci a já se s ním pyšním po náměstíčku v prvním manželství jsem s mojim netlačila kočár snad ani jednou jéé ale bude mít zase pěkné bydleníčkokamarádky tady nemám,odstěhovali jsme se 300km kamsi do tramtárie a znám tu jenom pošťačkuještě že jsou ty telefony,ze začátku jsem to nesla dost špatně,ale jsem zase těhu takže nebudu mít čas o tom ani přemýšlet,si to ale uměl můj chlap dobře zařídit
|
|
VeronikaD |
|
(17.5.2009 18:26:50) Taky jezdím sama, občas se cítím osaměle. Neumím se snadno seznámit. A od té doby, co mám děti bydlím v jiném městě - tak tu moc lidí neznám. A věřím tomu, že i kdybych tu bydlela 20 let, moc se to nezlepší. Na druhou stranu, už mám děti 2 a s nimi si docela vystačím.
|
|
Kateřina | •
|
(17.5.2009 18:51:00) Od té doby co se nám narodilo druhé a potom třetí dítě se cítim fajn. S jedním jsem měla pocit, že pořád někoho vyhledávám a nikdo jakoby nemá čas a někam spěchá. Teď jsme taková skupinka a vystačíme si samy. Moje dětičky jsou 6, 4, 2 roky.
|
|
Horempádem |
|
(17.5.2009 19:21:32) Tak já tě plně chápu, když dcerka byla přibližně ve stejném věku, jako tvé dítko, tak jsme také budovali. Odstěhovala jsem se dál od známých a kamarádek a byla prakticky sama. Až teď skoro po třech letech, jsem si našla kamarádku, se kterou si opravdu rozumím a máme si co říci. Chodíme s dětmi ven a vymýšlíme si program na víkend. Po těch letech je to moc příjemné a jsem ráda, že ji tu mám a vyplňujeme si tak prázdný čas vzájemně.
|
|
Šešule |
|
(17.5.2009 19:41:51) Ahoj, taky si přijdu sama. Nejde o to, jestli manžel je, nebo není doma. Přijdu si sama na problémy. Kamarádky všechny bezdětný (pořídit si v době třicetiletých prvomatek ve třiadvaceti dítě je asi dost úlet) a muž některý věci prostě nepochopí, mamka daleko. Není se komu vykecat.
|
|
10.5Libik12 |
|
(17.5.2009 19:59:19) Já si přišla na RD jako e.t., protože v mé generaci se žádná matka malého dítěte nevyskytovala a nový lidi já nenabírám.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(25.5.2009 17:45:56) "nový lidi já nenabírám" tos mě dostala, přesně to vystihuje mou povahu
|
|
|
PraliMatěj02/08+Madlenka11/10 |
|
(17.5.2009 20:14:39) Nejsi v tom sama...taky ten pocit mám, ale naštěstí mám tady holky z rodinky a pak jezdíme do MC, takže aspoň takhle je to lepší! Zkus se třeba pčes nějaké mateřské centrum seznámit s nějakými maminkami!
|
|
Lorinka a 2 holky |
|
(17.5.2009 21:31:30) Nejsi sama, taky jsem tenhle pocit mívala, už tak někdy od 3 měsíců dcery. Bydlíme na malé vesnici, kde jsem v době pracovního procesu nikoho neznala a chodila sem prakticky jen přespávat. Pak jsem se přeci jen seznámila, ale žádné žhavé přátelství z toho není, spíš tak občas na společnou procházku s kočárem (teda teď spíš už s odrážedlem).
Takže u mně se to trochu zelpšilo, ale nijak zásadně, tak jdeme do dalšího mimi, abych neměla čas na nějakou samotu pomýšlet
|
kajkule+2 kousky |
|
(17.5.2009 21:37:26) JJ, taky se cítím sama M jezdí kamionem, doma je maximuálně týden v měsíci, kolikrát bych byla vděčná i za to jeho jen přespání jak píšete kdyby aspoň ty kamárakdy chodily, ale v mém věku je tu jen jedna s děckem a ta je furt zalezlá doma, od rána do večera , na procházky nechodí Al eten chlap stejně chybí nejvíc už se těším až děti budou větší a budu s nima chodit na výlety a kecat, to už nebudu tak sama
|
|
|
jirkajurka |
|
(18.5.2009 7:17:46) Gabr, nejsi z Brna? :o)
|
|
Teri | •
|
(18.5.2009 8:20:38) Gabr, určitě v tom nejsi sama. A až budete mít domeček a zahradu, tak nebudeš muset nikam jezdit a budeš moc ráda, že jste s malou pěkně ve svém. Jinak, nějaké "známé" chtíc nechtíc získáš asi na nějakém pískovišti, kde se dávají do řeči, až na výjimky, asi všichni. Já to ale třeba moc nevyhlédavala a neměla jsem ráda takový ty pískovištní matky. Ale to už je můj problém, nikdy jsem nějak neměla dítě, keté by si hrálo na pískovišti, zatímco já bych si jako někde seděla na lavičce.
|
|
fisperanda |
|
(18.5.2009 8:35:57) Tenhle problém nemám protože představa že budu ve dvojici, případně trojici s někým drkotat kočár mi přijde stejně děsivá jako procházka po Elm Street Ale zkus si někoho najít přes internet, nebo pokud jsi z menšího města, píchni někde do obchodu inzerát že hledáš kamarádku. To přece není tak neřešitelná situace
|
chikamichi |
|
(18.5.2009 8:53:24) kde jsou ty pětačtyřicetiletý matky? sem s nima
|
|
Petra,Niky 7/05,Kateřinka 6/08 |
|
(19.5.2009 17:56:43) Myslím si,že tím prohází hodně maminek.Já měla u první holčičky to štěstí,že jsem bydlela blízko své sestry,která měla o 5 měsíců staršího druhého chlapečka takže jsme většinu času trávili spolu a bylo mi smutno i když měla třeba nějaké akce se starším synem a já brouzdala sama..A u druhé holčičky to prožívám hůř.protože jsme postavili domek a odstěhovali jsme se.Zima byla pro mě hodně krušná i protože Nikolka mi tahala ze školky všechny virozy,které v zápětí chytala Kačenka a někdy i já a pomalu jsme nevystrčily hlavu z domu,ale te´d už se cítím báječně nejen,že s Kačenkou už se toho dá hodně podniknout,ale už jsem se tady seznámila s maminkama a rozhodně se nenudíme
|
|
|
Samarlu |
|
(18.5.2009 9:12:38) Nejsi divná. Chce to čas a dobře si kamarádky vybrat - věk jejího dítěte je druhotný, důležitý je společný pohled na svět. A čas se dá nějak najít.
Já jsem našla kamarádky až později (taky jsem se vyvdala daleko od všech), ale jsou výborné!
|
|
lili09 |
|
(4.6.2009 15:51:14) Ahoj mamko,mám skoro šestitýdenní holčičku a je to nejkrásnější,co se mi v žívotě přihodilo,ale úplně chápu,jak se cítíš.Před rokem jsme se s partnerem odstěhovali z Brna,kde jsem přímo v centru žila celý život,na venkov.Je tu překrásně a užíváme si s holčičkou a našim hyperaktivním pejskem každý den v lese krásné výlety p okolí ,ale bohužel většinou sami.T
|
|
lili09 |
|
(4.6.2009 16:01:18) Ahoj mamko,mám skoro šestitýdenní holčičku a je to nejkrásnější,co se mi v žívotě přihodilo,ale úplně chápu,jak se cítíš.Před rokem jsme se s partnerem odstěhovali z Brna,kde jsem přímo v centru žila celý život,na venkov.Je tu překrásně a užíváme si s holčičkou a našim hyperaktivním pejskem každý den krásné výlety po okolí ,ale bohužel většinou sami.Tatka se nás snaží v této nelehké době,kdy mimo jiné maminkám co jsou na mateřské dovolenné od nového roku chodí mateřská až z tříměsíčním zpožděním,zaopatřit.Všechny kamarádky a známé mám v Brně a tady si někdy připadám jako kůl v plotě a protože se mezi výše zmíněné maminky řadím i já,nemůžu si dovolit ani za nimi tak často zajet.Je mi opravdu někdy ouvej a snažím se vyplnit samotu kocháním se v přírodě,ale obávám se,že to moc dlouho stačit nebude.
|
|
lris |
|
(26.6.2009 12:46:16) Cítím se úplně stejně jako Ty. Mám osmiměsíčního chlapečka a jsem s ním většinu času sama. Manžel je velmi pracovně vytížen a veškerý volný čas věnuje dostavbě našeho rodinného domu. Většina mých kamarádek má děti už odrostlejší, takže s kočárkem jezdím výhradně sama. Někdy mívám dokonce pocit, že pokud to takhle půjde dál, nebudu za chvíli ani schopna komunikace s ostatními dospělými lidmi. Ze zoufalosti jsem před měsícem začala chodit na jeden den v týdnu do práce (malého si beru s sebou). Pracuju jako Magistra v lékárně, kterou navštěvuje spousta pacientů, takže v tom shonu na chvíli zapomenu, že je mi na mateřské moc smutno. Cítím, že bych potřebovala kamarádku - maminku na společné procházky s kočárkem, výlety s dětmi nebo třeba jen mailování. Moc ráda bych Tě poznala. Pokud budeš mít čas a chuť, ozvi se!
bezchlebova.irena@emailcz PS:Jsme z malého jihočeského městečka, ale není problém se kamkoli dopravit.
|
|
K + M + J |
|
(30.6.2009 15:57:54) Já jsem se přestěhovala za přítelem, který byl 300 km daleko... po roce a půl vztahu se nám narodil syn, ale já tu stále nikoho neznám, jsem v podstatě pořád sama se synem... Přítel o syna nejeví zájem, od rána do večera je v práci, a když je doma, sedí u pc... Kamarádky tu nemám, rodina je daleko... takže se dost často cítím fakt sama...
|
|
|