Ocickox |
|
(12.6.2009 18:10:20) mam doma holcickou ktera posledni mesic zacina plakat kvuli vsemu - kvuli tomu ze boticky nejsou na svem miste, kvuli tomu ze panenka ma ty saty a ne tyhle, kvuli tomu ze knizka nelezi na stole ale v knihovne - proste kvuli jakekoliv prkotine.... uz opravdu nevim co delat - zacinam uz penit... zatim to resim : domluvou, nekdy uz zakricim - a na zadek to se me zda moc uz.... ale muzu rict jak penim a penikm - bojim se ze dopenim a vybouchnu vzteky a dam ji na zadek.... nemate PROSIM nekdo radu jak na ni????? driv byla desne usmevava - jako muj mladsi synek ten taky je slunicko.....
PS: zadne zmeny u nas nenastali -zadne hadky, stehovani, skolka , zadne zraneni ani umrti (tuk, tuk) - opravdu zada zmena
|
-verca- |
|
(12.6.2009 18:26:33) nevšimla jsem si, kolik je dcerce? My teď máme u syna úplně to samé, do tří let byl hodný, vztekal se v normě a teď je schopný udělat půlhodinovou ječivou scénu kvůli tomu že nebude jíst...je mu tři a půl teď. A na zadek taky dostane, nemám nějak sílu na to vše řešit domluvou...navíc mám pocit že to ani nechápe...Všichni radí vydržet (což jsou ty nejhorší kecy že ) ale myslím že nic jiného se dělat nedá...
|
mama 2deti | •
|
(12.6.2009 18:28:19) budou ji 4 roky
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(13.6.2009 5:37:43) Tak náš starší míval podobné stavy, ale začaly už tak v půl roce, řekla bych, že mezi druhým a pátým rokem to bylo nejhorší. Jak byla v něčem pro něho změna, byl problém. Do auta jsem ho musela připoutávat jen já, jinak byl problém, do židle u stolu to samé, když jsme nepovolili, byl schopný brečet i dvě hodiny v kuse. Když jsme to udělali podle jeho přání, okamžitě přestal. Byly to ale hrozné nervy. Dostat na něj nové boty - to se muselo postupně o víkendu, kolikrát nešel radši celý den na zahradu kvůli botám. Několikrát se mi stalo, když jsme přišli k někomu na návštěvu, i když už jsme tam x-krát byli, on měl pocit, že něco je "jinak", zasek se a nechtěl dovnitř. Když byl starší, nechala jsem ho párkrát i za dveřma, když byl v bezpečném prostředí, protože když se rozbrečel, mohlo to být i na půl dne. Postupem času jsem začala mít podezření na Aspergerův syndrom (porucha autistického spektra spojená s vysokou inteligencí), měl téměř všechny popisované příznaky. Jenže v nízkém věku je obtížné toto určit, několik psychologů u kterých jsme byli, to neumělo diagnostikovat. Nakonec mu AS byl diagnostikován v sedmi letech. Za měsíc mu bude deset a hodně se to zlepšilo, i sociálním dovednostem se dá do určité míry naučit.
|
Archciba |
|
(13.6.2009 6:39:19) Ahoj, mám tedy mladší dítko, ale taky neustále "má nějaký problém". Celkem se mi daří to zvládat větší aktivitou pro ní. Myslím, že částečně vymýšlí, protože se nudí. Když začne natahovat, tak přísně řeknu "přestaň, co je za problém." Tak se na mě chvíli mračí a pak mi to většinou řekne nebo ukáže. Taky mě napadlo, že by mohl pomoct pravidelný režim a zkusit věcem vymezit své místo, kam se dají pokaždé, když se už nepotřebují... Přeji pevné nervy a hodně trpělivosti.
|
|
|
|
|
iví,Verunka, Adámek |
|
(12.6.2009 18:29:47) Vím o čem píšeš. Jen menší změna. Naše Verunka brečela, řvala a řvala už od narození. A přestala až kolem roka. Byl to očistec. Nespala a jen řvala. Pak se to,ale otočilo a byla zlatíčko. U vás to je asi u staršího dítka,ale jak jsem viděla příspěvek, tak mi ta vzpomínka naskočila a musela jsem reagovat. Říkala jsem, že už další dítko nechci, ale jak se říká nikdy, neříkej nikdy. Přeji pevné nervy a ať to malou přestane brzo bavit.
|
Lemora |
|
(12.6.2009 18:41:44) taky to mám doma - kluk 2atřičtvrtě roku - kvůli každý ptákovině natahuje, místo aby si o něco řekl, rovnou brečí... ale u nás teda změna nastala - loni se mu narodila sestřička, i když na druhou stranu všechny jeho excesy tím pořád donekonečna omlouvat
|
Kotatko+Nathalie06+Thomas09 |
|
(12.6.2009 20:05:08) To samé u nás. Dva a třičtvrtě a už je to tak tři měsíce a natahuje kvůli všemu. Jak něco chce, tak místo toho aby to řekla v klidu tak hned začne brečet. A to ještě ani neví, jestli to dostane nebo ne. Já počítám nahlas do tří a většinou se uklidní. Když ne a řeknu tři, tak jde do pokojíčku a zavřu za ní dveře. Většinou tam řve jako tur. Ale někdy se po chvilce uklidní. Nebo to řeším tak, že si jí nevšímám. Taky mi občas ujedou nervy a zakřičím. Ale strašně nerada to dělám :-( Držím pěstičky ať to brzičko přejde
|
Miri+L&M&K |
|
(13.6.2009 10:09:21) Za dva měsíce mu budou tři, ale má něco podobného od dvou let. Druhý synek se narodil letos v únoru, takže tím to nebylo. Ne že by brečel kvůli všemu, ale když řekne, že chce rozsvítit(nedosáhne tam), rozsvítím, začne brečet, že to chce od tatínka, tak zhasnu a když jde rozsvítit tatínek, tak si to kolikrát rozmyslí, že už svítit nechce. Nastoupíme do výtahu, zeptám se, jestli chce zmáčknout, řekne že ne, vzápětí zmáčknu a hned řev, že chtěl zmáčknout on a sune se k zemi. Nandám ho do sedačky v autě(v pohodě), zastavíme, vystupujeme a já nesmím ani dveře otevřít, jenom tatínek. Podám mu boty, začne brečet, že mu je má podat tatínek, vezme je a strčí zpět do botníku. Řeknu mu, jestli by mi nepodal čistou plenku, tatínek stojí u nich, tak mu ji podá, aby nemusel lézt na židli do komody. Řev, že neee, přitáhne židli, vrátí plenu na místo, židli odtáhne, přestane řvát, vezme židli, přitáhne ke komodě a vyndá stejnou plenu...Na palici. Kolikrát nevím jak na něj, protože si říkám: ustoupím, bude klid, ale bude to pořád dokola nebo neustopim, bude hodinovej řev stokrát denně, ale bude vědět, že podle něj nic nebude
|
|
|
|
|
Pruhovaná |
|
(13.6.2009 10:04:21) Asi se jí takové chování nějak vyplácí. Třebas tak přitáhne pozornost, věnuješ se jí a ne sourozenci. Snad jedině pokusit se neposilovat to vlastními reakcemi (teda nereagovat na brekot, naopak posilovat vhodné chování - nebulíš - udělám, co bys ráda).. On i ten tvůj vztek je pro ní poztitivní zpevnění, dostala co chtěla - reakci od tebe.
Ale musí to být děs. Mně se to radí, ale sama jsem impulzivní a vzteklá, tohle by mně fakt deptalo.
|
|
|