Re: Uplakané děcko

Za dva měsíce mu budou tři, ale má něco podobného od dvou let. Druhý synek se narodil letos v únoru, takže tím to nebylo. Ne že by brečel kvůli všemu, ale když řekne, že chce rozsvítit(nedosáhne tam), rozsvítím, začne brečet, že to chce od tatínka, tak zhasnu a když jde rozsvítit tatínek, tak si to kolikrát rozmyslí, že už svítit nechce. Nastoupíme do výtahu, zeptám se, jestli chce zmáčknout, řekne že ne, vzápětí zmáčknu a hned řev, že chtěl zmáčknout on a sune se k zemi. Nandám ho do sedačky v autě(v pohodě), zastavíme, vystupujeme a já nesmím ani dveře otevřít, jenom tatínek. Podám mu boty, začne brečet, že mu je má podat tatínek, vezme je a strčí zpět do botníku. Řeknu mu, jestli by mi nepodal čistou plenku, tatínek stojí u nich, tak mu ji podá, aby nemusel lézt na židli do komody. Řev, že neee, přitáhne židli, vrátí plenu na místo, židli odtáhne, přestane řvát, vezme židli, přitáhne ke komodě a vyndá stejnou plenu...Na palici. Kolikrát nevím jak na něj, protože si říkám: ustoupím, bude klid, ale bude to pořád dokola nebo neustopim, bude hodinovej řev stokrát denně, ale bude vědět, že podle něj nic nebude