Tatramelka+3 |
|
(5.11.2009 20:40:20) Rodičové, co jste se rozhodli žít daleko od rodiny, jak řešíte někdy nutné hlídání?
..zdá se, že čekáme druhého potomka. Rodinu máme přes hranice, první těhotenství jsem strávila 2 měsíce v nemocnicí a tak přemýšlím, že bych nás preventivně začala připravovat na nějakou hodnou tetu, která by mohla eventuelně trávit nějaký čas s naším malým synkem, tak aby tatínek mohl být na pár hodin vždy v práci, kdyby se opět náhodou vyskytly problémy. Babičky, krom toho, že jsou daleko, jsou obě i pracující, tak že bychom pár dny volna pro každého asi nějaký čas vykryli, ale příjde mi sobecké zapřehnout celou rodinu, páč my jsme se rozhodli mít dítě. Na část po porodu se těším, i když to asi nebude vždy ružové, ale mám obavu, aby se opět nesemlelo něco tak rychle a klučina pak nekoukal, kde má vlastně maminku i když chybět si budeme, i když bychom se na to připravovali...
|
berusa |
|
(5.11.2009 20:55:15) my mame 2 male deti a babicky kolem 100km daleko (takze to neni az zas tak strasne moc, ale cesta autem tam tak tu hodinu a pul trva) zatim vse zvladame s manzilkem sami, ale je fakt, ze pote co jsem se vratila podruhe z porodnice jsem tu mela tyden maminu myslim, ze najit si nejakou "tetu" je dobry napad...urcite se to bude hodit
|
Tatramelka+3 |
|
(5.11.2009 21:03:30) Nojo, myslím, že když bude těhotenství v pohodě, tak to taky zvládneme sami. Páč ten týden či dva si manžel vezme volno a rád a babči se také rády obšt´astní vnoučaty, když každá na týden, tak by to byla paráda. Mám teda ještě svojí babičku, ale té bude 80 a když budou i s Jáchymem pod dozorem, tak muže hlídat i ona.
O kolik máš děti od sebe? ...já mám největší obavu z toho nošení malého, i když bez kočáru už jsme byli celé léto a vyšlapuje super. Ale přece jen, do vany, z vany, do sedačky v autě, občas ho něco drapne a prostě na mě odněkud skočí... no takové to klasické co je jen třeba s dítětem dělat, abychom udrželi chod.
|
Radka + 2 | •
|
(5.11.2009 21:14:33) Jsme na tom stejně, jen na porod jsem byla v Čechách (i tam jsou babičky daleko) naštěstí to dopadlo, že jsem tak dlouho přenášela, že jsem měla jít na vyvolání porodu v pondělí, v pátek jsme starší (v té době jediné) dítě dali na víkend k babičce, v sobotu začal porod přirozeně, v pondělí se narodilo mimčo a tak naši převezli holčičku v neděli rovnou k druhé babičce (děda byl už v důchodu) a ty se ty tři dny postarali.
Po porodu to bylo jak s prvním dítětem, byla jsem matka "samovychovatelka" nikoli "samoživitelka", takže absolutně všechno na mě. (Rozdíl 2 roky) Ale zvládla jsem to :))
Jinak manžel neuznává žádné hlídání,děti jsou nemocné od podzima do jara, jsme tu na dobu určitou, takže jsem doma a nějak nejsem kreativní ve vymýšlení práce z domova. Překlady nemůžu sehnat a nic jiného mě nenapadá :(
|
|
Lemora |
|
(5.11.2009 21:17:32) Tatramelko - mám děti od sebe dva roky a syna jsem jako těhotná tahala hooodně, kolikrát jsem ho musela z procházky rvát v náručí vztekajícího a zmítajícího jinak mám taky jednu babičku daleko, tu druhou prakticky nevyužívám, ale manžel má celkem príma pracovní dobu, takže i když jsem měla dost problémy s vysokým tlakem, tak se to celkem dalo, naši by si malýho klidně i vzali na prázdniny kdybych musela na delší dobu do špitálu, naštěstí k tomu nedošlo
|
|
|
berusa |
|
(5.11.2009 21:15:08) ja mam holky od sebe 2,5 roku ....ta starsi od 2let chodi pesky bez kocarku a v pohode ja mela pohodove tehu, takze jsem s ni jeste v sedmem mesici chodila na kurz plavani, do krouzku, MC....
|
Tatramelka+3 |
|
(5.11.2009 21:18:56) Ju, tak to mi budeme take tak 2,5 roku. Není nad to mít pohodové ditě. I náš kluk je fajn, je živější a tak se také hodně věnujeme vybití jeho energie. Říká se, že se rizika vubec nemusí opakovat. Tak snad si to budeme taky moci užívat spolu
|
|
|
Tatramelka+3 |
|
(5.11.2009 21:15:29) Gigo, to jsi teda borka! a tvuj manžel adept na super tátu ...taky chystáme velkou rodinu, při třetím už nebudu asi tak vyplesklá. No, my jsme se přestěhovali hlavně kuli manželovo pracovnímu projektu, tak že nevím, jak by mrkali na to, že bude 3 měsíce doma. No, tak si říkám, že by se třeba u nás ve vsi a nebo nějaké okolní mohla najít hodná paní, co by jí nevadilo sem třeba 1 x týdně zajít, aby si na ní Jáchymek trochu zvyknul, kdyby došlo skutečně do tuhého, tak aby s ní mohl bez stresu trávit 4-6 hodin denně.Kdyby jí nevadilo mojim chapcum sem tam něco uvařit. I když to manžel teda zvládá na 1*.
|
Očička |
|
(5.11.2009 21:43:52) Mam holky 2 roky po sobě, je to pro ně fajn, mají k sobě blízko - teď 2 a 4 roky. V druhém těhotenství jsem ležela 3 měsíce v nemocnici, je to děs, ale dá se to. Bylo mi strašně smutno po dcerce, viděla jsem ji za tu dobu jen párkrát. Nechtěla jsem ji trápit, brečela pro mě, jen když měla jít domů z návštěvy v nemocnici. Jinak netesknila, dvouleté dítě vše naštěstí vnímá jinak. Moji rodiče bydlí 220 km od nás, tchyně 30 km - ale je hodně vytížená, tak jí stejně děti na hlídání nedáváme. Jo, ale když jsem ležela v nemocnici, tak se manžel s dcerkou odstěhovali k tchyni a vzorně se starala. Jinak teď je manžel od rána do večera v práci, vše doma je na mě. Ale celkově vzpomínám i na pobyt v nemocnici jen v dobrém, vše dobře dopadlo a našla jsem tam pár dobrých kamarádek.
|
|
|
Gabriela a Nelí | •
|
(6.11.2009 15:10:44) Ahoj Tatramelko, tak něco podobného se chystám i já zařídit. Taky jsem se ocitla s manželem v zahraničí. Konkrétně první rok v Bratislavě a teď jsme v Maďarsku, kousek pod Blavou. Babičky cca 250 km daleko, 3,5 hodiny jízdy. Hlídací moc nejsou, obě zatím ještě pracují. Dcerka mamiňák, který se pohlídat nenechá. Manžel vytížený natolik, že se na něj nemůžu spolehnout. Doma je večer, když přijde ve 20:00 hodin, tak to je svátek, jinak příchod po 21:00 hodině standart. Občas nějaká ta služebka anebo jednou za 6 týdnu školí i víkendy, večer je pak doma. No a teď bych chtěla druhý dítě, už je na to čas, dcerka má 2,5 roku. Takže co se týče potom porodu, tak to taky asi budu řešit nějak podobně. Navíc rodit budu chtít v Čechách, minimálně v Břeclavi, to mám hodinu jízdy. Bohužel se bojím trochu komplikací, první porod 6 týdnů před termínem, i když tomu nic nenasvědčovalo. Ale snad tentokrát vše dopadne dobře. Jinak u nás je vše komplikované. K doktorům jezdím do Čech, je tam lepší péče než v Bratislavě. Všechno absolvujeme spolu, občas je to teda záhul, ale lepší se to . No a příští rok nás čeká školka a já už z toho mám pomalu děs, protože moje dcerka je totálně nehlídací. Takže můj plán je takový, že si chci najít paní na hlídání, která sem bude chodit nejdřív jednou týdně na 2 hodinky a pak 2x týdně na 2 hodinky. Dcerka by si na ní mohla zvyknout, naučit se i pár slovíček, pohrát si, časem by spolu mohli i vyrazit ven a třeba by se i pak dala pohlídat v případě nutnosti. Já tu mám skvělý sousedy, oni by nám určitě i vypomohli, ale Nelda se mě zatím drží zuby nehty , tak doufám, že se to poddá. U nás v případě nouze by i ty babičky mohli na chvíli přijet a pohlídat. Zrovna za týden nás to čeká na cca 4 dny, musím jít do nemocnice a asi to tu bude docela děs. Bojím se, že to malá velmi špatně ponese. Bohužel to jinak nejde. No uvidím, třeba mě i překvapí a bude to dobrý. Ona se na babičky těší, už si je i pamatuje, ale sama s nimi moc zůstávat nechce.
|
|
|
|