Martina |
|
(20.12.2009 15:14:04) Koukám, že už jste tu úzkost řešili, já nemám už ani tak problém s úzkostí, ale s manželem. Problémy mám v podstatě od dětství, i když to jsem to nijak neřešila, byla jsem jen prostě hodné, opatrné dítě, máma říkala, že mám prostě velký pud sebezáchovy. Zhoršilo se to až někdy po dvacátém roku, po dětech, začala jsem se hodně bát nejdřív o děti, dát je třeba i do školky, o sebe, že se mi něco stane apod. Loni na konci léta se mi tu složila sousedka, z nervů, vypadala jak když má epileptický záchvat, pěna u pusy... zavolala jsem záchranku, vyřešilo se to. U mě to vygradovalo letos v září, jednou jsem šla prostě spát a najednou to na mě padne, co když se mi udělá špatně, vzpomněla jsem si na tu sousedku, viděla jsem před sebou živě ten záchvat, co se dvěma spícíma dětma (manžel pracuje v jiném městě, domů jezdí na víkendy, jsem přez týden na všechno sama, ale na to si nestěžuju, zvykla jsem si, bez problémů), udělalo se mi zle, strašnej fyzickej třes, pocit na omdlení, že se složím... začala jsme chodit, pustila televizi, vzbudila manžela... a ten mě seřval, co dělám, ať se kouknu jak si žiju (manžel vydělává slušně, já se starám o děti a mám e-shop), co kdybych byla na děti sama (jeho kolegyni v práci opustil chlap)... což mě v tu chvíli dostalo ještě víc, sedla jsem do auta, musela jsem se pekelně soustředit, abych do něčeho nevlítla, a jela k rodičům. Bylo už po půlnoci, táta mě nadopoval Lexaurinem (mám to z části dědičný), máma mě vzala do postele a pak jsem nějak usnula. Táta mi zajistil návštěvu u známýho psychiatra, dostala jsem antidepresiva, za dva týdny už jsem vcelku zase fungovala bez Lexaurinu. Ale s nocí o samotě s dětma mám problém, takže jezdíme spát k rodičum přez týden, je to kousek. Jinak teď funguju v pohodě, AD mam Cipralex, ještě minimalne na pul roku. A manžel? Už mě dvákrát seřval, že si vymejšlím, že to mám z nudy, že mu přidělávám problémy, poslala jsem mu nějaké odkazy, např. www.uzkost.cz to na mě sedí skoro 100% a on, že těmhle kecům nevěří. Naposledy to na mě hodil včera, jak jsem se změnila, že jsem se "odstěhovala" k rodičům, jak si vymejšlím... Jinak podotýkám, že je to velice inteligentní chlap, mě i děti miluje. Ale tohle prostě nebere. Co s tím? Ochabuje tak můj cit k němu, jak můžu být s někým, kdo je schopen tohle říkat a nevěřit mi? Mám se přetvařovat, že je vše v pořádku, lhát, že spíme doma... jenže dřív nebo později problém zase přijde. Fakt nevím.
|
.vlad. |
|
(20.12.2009 15:25:22) Martino, to je mi líto. Úzkostná porucha je neoddiskutovatelný fakt a diagnoza. Super je, že máš pochopení a zázemí u rodičů. Manželovi rozhodně nelži. Asi je třeba hledat cestu, jak mu otevřít oči. Možná se poraď se svým psychiatrem, buď ať promluví s manželem nebo ať vás nasměruje k nějakému psychologovi. Když manžel není ochoten naslouchat tobě, třeba uvěří někomu třetímu. Pokud ovšem bude ochoten se o tom vůbec bavit... Ach jo, je to tedy blbá situace. Přeju, ať to zvládneš.
|
Martina |
|
(20.12.2009 15:30:52) K mému psychiatrovi už měl jít, jenže to prostě zazdil, že má svých problémů dost (v práci, chytla ho plotýnka), takže k tomu nedošlo. Když jsem mu řekla, že je to prostě diagnoza, řekl OK, postarám se o tebe jako o svou ženu, ale budu se o tebe starat jako o pacienta, už tě nebudu brát jako ženu-milenku. To se mu tak dost povedlo
|
.vlad. |
|
(20.12.2009 15:43:12) Co k tomu dodat. Poněkud nedospělé chování.
|
|
Ananta |
|
(20.12.2009 16:26:33) To je jako z nějakého filmu z dvacátých let 19. století...nechápu jak ti tohle může říct. Nevím co ti poradit, já se primitivy nebavím, ale to ti vzhledem k tomu že máš rodinu doporučit nemůžu (ne jednoznačně). Docela by mě zajímalo, jak tě vlastně vnímá, mě připadá z toho co píšeš, že to není moc lichotivé, partnerka pro něj nejsíš nebudeš.
|
Martina |
|
(20.12.2009 19:51:49) On je jako partner prave super, lepsi nez otec;-) Je gentleman, pozornej, nosi mi kytky... ale v tyhle otazce je proste absolutne mimo:-(
|
Ananta |
|
(20.12.2009 20:07:58) Super? Možná je pan dokonalý a chce fungovat jen s paní dokonalou. Do patrtnera, který je v nouzi a má zdravotní problémy se nekope. Nechci ti sundávat růžové brýle ... ta hláška s milenkou je pěknej podpás. On může občas každý selhat, třeba si to nějak vyjasníte...
|
Martina |
|
(21.12.2009 14:10:41) Neco podobnyho si mysli muj psychiatr;-)) Ruzovy brejle urcite ne, za deset let co jsme spolu uz ho trochu znam, ale tohle bych do nej vazne nerekla, takze mozna na tom neco bude.
|
|
|
|
|
|
daba+holčička |
|
(20.12.2009 15:32:49) co kdyby sis pořídila takový ten alarm pro nemocné lidi s napojením na centrální pult a naučila to starší dítě v nouzi spustit. Je mi jasný že to nepotřebuješ, ale třeba by ti to přineslo pocit bezpečí Jinak můj manžel má taky hrozný strach, že někdo z nás umře, momentálně to zhmotnil do elektrosmogu, musela jsem wi-fi routr přestěhovat co nejdál od ložnice, vypíná mi TV až ze zásuvky, svůj mobil vůbec nezapíná ...
|
Martina |
|
(20.12.2009 15:36:52) Staršímu už bude 8 a zvládá mobil, to mě trochu uklidňuje... A ze zásuvky vytahuju taky, rychlovarnou konvici, pračku...;-)
|
daba+holčička |
|
(20.12.2009 15:37:38) ten alarm je tady http://www.medicalalarm.cz/cz/uvodni-strana
|
daba+holčička |
|
(20.12.2009 15:39:09) Tak se snaž vložit důvěru v něj. Když mě byly 2 roky, moje mamka byla těhotná a omdlela, když se mi jí nepovedlo vzbudit, strčila jsem bačkoru mezi dveře a zabouchala na sousedku. Děti někdy umí být hodně dospělé.
|
|
|
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(20.12.2009 18:35:58) Martino, je mi to líto. Panickou poruchu jsem měla také a vím, jak je pochopení důležité.
Tak ti přeju jako Vánoční dárek, aby to ten tvůj muž KONEČNĚ POCHOPIL
|
Martina |
|
(20.12.2009 19:52:18) Terezo diky, treba se dockam, za par let...;-))
|
|
|
janna001 |
|
(20.12.2009 19:44:43) Moc ti rozumím, tak trochu vím, o čem mluvíš. Bohužel často i ti nejbližší nedokážou takový problém pochopit, i když nás mají rádi. Nemůže to manželovi vysvětlit někdo jiný? Rodiče, sestra, bratr, kamarád? Někdo, koho bere vážně.
|
Martina |
|
(20.12.2009 19:53:18) Janno urcite muze, jenze on si to vysvetlit nenecha. Proste tomu neveri. On obecne zdravotnictvi bere jako podvod, farmacii naprosto odmita, ze to jsou jen podvodnici...
|
|
|
Petra Neomi | •
|
(20.12.2009 20:12:10) Hele, chodím na psychiatrii s tím samým a po medikaci bys ty stavy už imho neměla mít takovéhle. Když se mi to po měsíci braní Zoloftu nezlepšilo, zvýšil mi psychiatr dávky a jsem v podstatě bez problémů. Imho by ti měl nasadit něco jiného, když úzkosti nepřestaly.
Ad manžel ů- v ČR bohužel pořád psychické poruchy nejsou brané jako regulérní nemoc. Tenhle přítup je sice omezený, ale bohužel nijak výjimečný.
|
sojka+07+09 |
|
(20.12.2009 21:19:00) S Petrou musím souhlasit. Jesti bereš jenom 10 Mg Cipralexu, je možné dávku ještě zvýšit, samozřejmě po konzultaci s psychiatrem.
|
Petra Neomi | •
|
(20.12.2009 21:50:41) No, mě to dost překvapilo vzhledem k tomu, že já po prvním měsíci medikace neměla skoro žádné problémy, jen jednou se mi opakoval panický stav a psychiatr mi dávku zvýšil s tím, že bych už nic takového zažívat neměla a že terapie vyžaduje právě tu "relaxaci", období bez úzkostí, kdy se psychika může srovnat.
|
|
|
Martina |
|
(21.12.2009 14:15:50) Petro diky za info, ja v podstate v pohode jsem, krom tech noci. Zitra jdu shodou okolnosti na kontrolu, prasky beru uz asi 3 mesice, tak uvidim, co doktor na to.
|
|
|
Petra Neomi | •
|
(20.12.2009 20:15:02) Ještě mě napadlo, že je to u něj z části popření... Prostě si nechce připustit, že jsi nemocná, děsí ho to a možná, že ho duševní poruchy děsí obecně.
|
Martina |
|
(21.12.2009 14:27:15) Petro myslim si to podobne, ze je to nejaka jeho obrana, preci jen on je v Praze, ja prez 100km daleko a on na me musi bejt 100% spolehnutej, co se starosti o nase spolecne deti tyce.
|
|
|
Venca * |
|
(20.12.2009 21:05:53) Marti, to mě mrzí a T. je pěknej dáreček taky Nevím, co bych dělala, ale jsem v trochu podobné situaci, z hlediska toho náhledu na vztah...
|
Hvizdi+Venda91+Máťa07+Julinka |
|
(20.12.2009 22:25:07) Marti, s úzkostnou poruchou mám své zkušenosti, bohužel i nepodporou partnera a moje neléčení, neb podle něj jestli jsem něco takového měla, tak patřím do blázince....hrůza, ještě teď, když to píšu, tak z toho mám osipky. Pak už to nešlo dál a začala jsem se léčit, brzy se mi ulevilo a vše se relativně urovnalo, bohužel, tím, že jsem to v počátku zanedbala,tak je to už problém na dlouho.
Partnera mám teď jiného, naprosto chápajícího a podporujícího.
Držím ti palce,aby jsi se cítila zase co nejdříve dobře a manželovi, aby ho nikdy nepostihla žádná vážná nemoc, protože teprve pak by poznal, jak moc ti křivdil a ublížil.
|
Martina |
|
(21.12.2009 14:29:26) Hvizdi diky moc a at uz nemas zadne problemy!
|
|
|
|
Jana | •
|
(21.12.2009 17:08:03) Martino ,ja jsem dostala Cipralex na migrenu.....ze jestli ji asi nemam ze stresu,mno niceho takovyho si nejsem vedoma,ale i tech 10mg.me dokazalo tak rozhodit,ze jsem je brala 4 dny a vic ne! Tvuj manzel je peknej balvan a klido mu rekni,ze to mas na migrenu taky Drzim palce!!!
|
Ferdulka |
|
(22.12.2009 8:31:14) Marti, včera jsem si byla sednout s kamarádkou,co dělala ve Výzk.ústavu léčiv a zrovna měla na starosti antidepresiva řady Cipralexu a ta mi říkala,že zrovna na úzkostnou poruchu není ideální,navíc,když za tu dobu zcela nezabral,je evidentní,že by to chtělo změnu,zkus to nějak dr.navrhnout třeba,není přístupný? Moc držím palce,ať je líp a líp a s T.opravdu nezávidím a nevím,jak bych to řešila.
|
Martina |
|
(22.12.2009 15:51:42) Ferdul me prijde dobrej, po tech 14ti dnech fakt zabral. Navic po nem netloustnu;-)) Ono to bude spis o tom manzelovi, nejakej blok prasky neprasky:-/
|
Li. |
|
(9.1.2010 22:41:12) Ahoj. Mého snya nedávno testovali a zjistiló se (EEG, neurolog, psycholog, očař...), že mu nespolupracuje levá hemisféra s pravou. Nemáte s tím někdo zkušenosti?
|
|
|
claca+Dominik12/05+Matěj07/10 |
|
(10.1.2010 10:02:33) já Cipralex dostala právě na úzkostnou poruchu,jako nejvíce vhodný
|
|
|
|
|