Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(26.6.2010 15:36:08) Jak řešíte depresi u sebe a vašeho partnera, když ji máte diagnostikovanou oba? Co děláte abyste předešli "rizikovým" stavům? Máte domluvená nějaká pravidla?
|
Líza |
|
(26.6.2010 16:16:08) Mishaczku, vy byste měli jít na rodinnou nebo párovou terapii, abyste vychytali, co a jak. BTW málokdy je taková náhoda, že partneři mají depresi oba zároveň - už proto byste neměli jen hledat nouzové domluvy, jak přežít své depky, ale spíš se podívat na zoubek tomu, co se mezi váma odehrává, ať už příčina těch depresí vznikla ve vztahu nebo přišla "zvenčí".
|
|
Zd a tři |
|
(26.6.2010 17:24:07) No, manžel má těžkou depresi, po několika hospitalizacích, vesměs na něm poznám, že je zle. On se snaží mi to naznačit, nebo aspoň napsat SMS. Já nejspíš velmi lehkou mám taky (s ohledem na manželův stav to moc nevypadá), ale ty jeho zvraty mě vždycky rychle dostanou do normálu. V reálu ale je mi nejvíc blbě, když on je celkem v pohodě. Jinak já určitě konzultuju s psychiatryní, psychologem. Držím palce, je to fakt mrcha..
|
arsiela, |
|
(26.6.2010 20:28:07) No u nás má manžel těžkou depresi já beru antidepresiva od doby co se narodil syn s vážnou nemocí,ale spíš občas bojuju s vyhořením,než s klasickou depresí.I když ofiko ji diagnostikovanou mám a k psychyatrovi chodím.Nám párovka nepomohla,protože já nemám sílu a ani ochotu řeit důvod manžlovy depky.Nejsem necitelný sobec,al vím,že by mě to položilo a někdo u nás fungovat musí.Na manžlovi zhoršení poznám,takže pak se snažím uklízet mu z cesty vše co mu vadí a odvolávám to co jde a co vím,ž by mu záchvat zhorilo.Pak nějak nemám čas myslet na sebe.Padnu až když se manžovi udělá líp.Al na to už mám taky řešení aby bylo rychle líp.
|
|
|
J. | •
|
(26.6.2010 21:35:02) Ja ji teda diagnostikovanou nemam, jednou jsem byla ve stavu, kdy jsem uz premyslela, komu odvezu deti, nebot jsem nemela silu na nic a neprala jsem si nic jinyho, nez zahrabat se 3 dny pod perinu a nevylezat. doktorka mne diagnostikovala Burn out , byla jsem s detmi v lazni a potom par hodin psychoterapie, ale nic mne to nerikalo a do toho jsem zacala po materske dovolene pracovat,takze na terapie jsem nemela ani cas ani pomysleni- ted jsem psychicky vyrovnana. Manzel je tezce depresivni,ja se dozaduju toho,aby mi v klidu a slusne rikal,co mu vadi , dale se dozaduju vzajemneho respektu, protoze ani tezka depresivita neni omluvou,aby se do me nebo deti neustale navazel a kdyz citim, ze je uz za nejakou hranici , tak mu reknu,at se zavre v loznici a bude mit klid on i my. Jinak vseobecne pravidlo- nechavam ho v klidu, nic po nem nechci, neptam se ,jestli s nami pujde tam nebo tam (to mne trvalo dost dlouho nez jsem to pochopila- predtim jsem se snazila ho nutit do nejakych aktivit ,protoze jsem myslela, ze kdyz bude vic zabavenej bude na tom psychicky lip, ale opak byl pravdou :-(
|
|
|