Hanule + 2 |
|
(8.10.2010 18:42:53) Možná máte zkušenost, syn 4r. má kamaráda cca 2 roky jsou nejlepší přátelé a bohužel můj syn naprosto kopíruje chování svého přítele. Naprosto ve všem ( chování a hlavně mluva )ale nejvíc mě dopaluje že napodobuje i jeho styl mluvi a ráčkování. Syn umí mluvit velice dobře, ale prostě schválně ráčkuje i tam kde žádné r není, a občas mi přijde že to dělá už automaticky.Nejdříve jsem jej opravovala, pak vysvětlovala, a vysvětlovala, asi milionkrat jenže žádná změna a tak jsem přistoupila k horšímu kroku, předem jsem jej na to upozornila že kdykoliv jej uslyším mluvit jako jeho přítel, plácnu jej přes pusu. Nepomohlo. Vzdala jsem to. Myslíte že to přejde ? že pochopí, nebo z toho vyroste ? Mimochodem, chodí spolu do školky. Syn je prostě "závislák" na svém příteli. Z druhé strany takové pouto není, spíš jen dobré kamarádství. Díky za názory a omlouvám se pokud to neptří přímo do zlozvyků.
|
Myki |
|
(8.10.2010 18:54:18) To jsem sama zvedava na nazory. Moje dcera to dela take. Ma kamaradku - sousedku, chodi spolu do tridy (4,5 roku maji obe) a kazdou kravovinu po ni opakuje. Doufam, ze z toho vyroste. Take mi dost vadi, ze i ve tride je na ni dost upnuta. Ne, ze by mi ta holcicka az tak vadila, ale snazim se ji vysvetlit, ze by si mela hrat i s jinymi detmi.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(8.10.2010 19:51:27) Jsem četla nějakou povídku ze života dětí, bylo to nějak takhle: obdivuju xy, oblíkám se, mluvím a chovám se jako on, ale on na mně úplně kašle a oblíká se, mluví a chová se jako yz, který na něj úplně kašle a oblíká se, mluví a chová se jako ab, který na něj úplně kašle a oblíká se, mluví a chová se jako já. Asi je to normální, ale musí to být nepříjemný.
|
|
mmmoravankaaa |
|
(8.10.2010 21:03:20) asi bych mu řekla ,že pokud nebude mluvit normálně ,tak mu nerozumím a ignorovala bych ho ,až něco bude chtít řekne to normálně ...dělat jakože ho neslyšíš ...třeba to pomůže
|
Hanule + 2 |
|
(8.10.2010 21:56:15) jojo, tak jsem to taky zkoušela řešit. Stylem: "pokud nebudeš mluvit normálně, tak radši nemluv vůbec", a také: "pokud nebudeš mluvit normálně, nebudu reagovat". Nepomáhá. Jeho odpověď zní: tak já Ti nikdy nic neřeknu.Vím, je to asi trochu úsměvné, ale mě to fakt někdy drásá nervy. Díky.
|
Markéta s párkem | •
|
(17.2.2011 12:30:53) On bude rozdíl, jestli to dělá schválně a jestli ne. Dcera se na hřišti kamarádila s holkou, co neuměla říkat "k". Když si tam hrály několik dnů po sobě, taky tak začla chvílema mluvit. Ale pak se zas nějakou dobu neviděly a bylo to zas dobrý. (V pubertě jsem byla na táboře a jedna holka tam furt volovala. Jak jseme tam byly furt spolu, taky jsem to začla dělat, ne vědomě. Resp. uvědomovala jsem si to, ale nebyla jsem schopna to vždycky ohlídat. zas to přešlo po návratu domů.)
|
|
|
|
SonkaN |
|
(9.10.2010 0:00:34) Podle mě je to v jeho věku normální, vyroste z toho!
Může být i hůř, třeba když by se dal na extrémní sport, jako Martin Koreň http://www.youtube.com/watch?v=bEHKHS-4pN8
|
|
|