| Lisel | 
 |
(11.11.2010 13:04:28)
Zdravím všechny, mám dceru 7 let a ta je od malička takové pohodové dítě, nikdy nebyla na mně tak fixovaná jako obvykle děti bývají, byla vždy taková sebejistá, společenská ,usměvavá a nyní máme ročního chlapečka a to je její pravý opak, je strachy bez sebe když se vzdálím, je hodně lítostivý- od ostatních dětí si nechá vzít hračky a pak za mnou běží a pláče, nesnaží si je vzít zpět (sestra a sestřenice mají stejně staré děti, takže v rodině příjde docela do kontaktu s vrstevníky). Když něco udělá ,co nemá a já se jen škaredě podívám hned je hrozně lítostivý. Myslíte, že chování dětí od útlého věku může vystihnout charakter chování ve starším věku?
U dcery se mě zdá, že ano. Ale nevím. Nechci aby z něj byl otloukánek, který se bude všeho bát. Syněk na chvíli usnul a mám teď čas, tak mě zajímá co si třeba myslí ostatní. Vím samozřejmě , že v určitém věku se děti takto chovají, ale on je opravdu hodně lítostivý a bojácný.
Díky za názory.
|
| Inka+Viki | •
|
(11.11.2010 13:21:54)
Tak já jako malá jsem byla společenské, veselé a akční dítě - a teď melancholický a intorvertní samotář. Nejsem příklad za všechny, ale u mě se tedy povaha razantně změnila. Jo bývala jsem oblíbená v kolektivu - no to už teď vůůůbec neplatí.
A ze své práce znám hodně dětí/mladých lidí, kteří se postupem doby, když dozrávají, docela mění.
|
|
| bravad |
|
(11.11.2010 13:29:26)
Holt to bude cíťa, no. Což ale má i svoje pozitiva.
|
|
| breburda71 | 
|
(11.11.2010 13:56:13)
Taky mám syna, asi tak do 5 let to byl snad největší mamánek na světě, pak se otrkal,teď je mu 7 let,a musím ho spíš krotit, úplně se změnil. Dcera právě naopak, odmalička samostatná tvrďačka, a teď totální introvert, skoro až asociální, citlivka až na půdu...u takhle malých dětí se vůbec nedá odhadnout, jakou budou mít povahu...
|
|
| lipoo | 
|
(11.11.2010 14:26:29)
Lisel-myslím,že prostě bude takový....alespoň částečně.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(11.11.2010 14:50:02)
Lisel, nemusi byt jeste vse ztraceno. Treba je jen pomalejsi a zacne byt aktivnejsi casem. Dcera byla kolem roku taky takovy zavislak, jak jsem zmizela za roh, tak jekot, na cizi deti jen koukala, na dospele se mracila, nic z toho jsem od syna nezazila a priznam se, dost mi to vadilo. No, ted jeji rok a pul, zmena velika, asi uz trochu dospela. Jak prijdeme pro brachu do skolky, hned se vmisi mezi deti a jde si hrat, v Clovickove si sama rekne, ze chce k tem detem, chce tam byt sama, jen za nejakou dobu prijde okouknout, zda jsem nezmizela a jde si hrat dal. Brachu ma rada, ale zkousi ho terorizovat a desne na nej zarli, on je na ni hrozne hodnej, chova se gentlemansky a ochranitelsky. Proste z bojacne holcicky je celkem drak, sebevedomy a nebojacny. Tak uvidis, treba bude zmena casem i u vas.
|
|
| Radla,Barča06/05+Adélka07/08 | 
|
(11.11.2010 14:57:17)
Dcera 5 let byla od mala taková jako tvůj synek. A musím říct, že jí to zůstalo do dneška. Měla by jít příští rok v září do školy a učitelka ze školky jí zrovna asi dva dny zpátky doporučila ze sociálního hlediska odklad.(Naštěstí je letní, tak to není až takový drama) Ale myslím, že se nakonec časem otrká. Já jsem byla taky dost zakřiknutá a neprůbojná jako malá a teď by to rozhodně nikdo nepoznal 
|
|
| marlen | •
|
(11.11.2010 15:22:55)
Zdravím, taková byla moje dcera a teprve až teď se to trochu srovnalo. Je v první třídě. Ve třech letech nám dětská lékařka výslovně nedoporučila dětský kolektiv. Kdokoliv se jen podíval do kočáru, dcera modrala. Je velice citlivá a lítostívá i nyní, ale už je to mnohem mírnější. 5měsíční synek bude asi úplný opak :o).
|
|
| Janďulka a princezny | 
|
(11.11.2010 17:12:47)
totéž mám doma, začalo to cca v 5 měsících, kdy nesnesla cizí lidi a cizí prostředí a to trvá dodnes (20 mes.) Kdokoliv ji dokáže rozbrečet když na ní promluví. Nebere ani dědu s babi. S dětmi si nehraje a o nic se nepopere. Ani já na ní "nesmím" zvýšit hlas abych jí nerozplakala. Všechno jí jde vysvětlit. O nějakém odchodu za roh nemůže být ani řeč. Taky se bojím jak zvládnem školku a jestli se to změní. Ale má to jednu výhodu. Takové děti jsou velmi hodné. Aspoň já to tak vnímám. Neutíkají ti do silnice. V žádném případě se nebaví s cizími lidmi a nespočet dalších výhod. I když nevýhody to má samozřejmě také.
|
|
| Šárka+3 | •
|
(11.11.2010 19:01:25)
Mladší syn byl taky takový, na svého tatínka si zvykl až skoro na roce, dřív se na něho nemohl pořádně ani podívat, aby nezačal brečet. Když jsme někam jeli, strávil celou dobu u mě na klíně, nejlépe přicucnetej na prso. Postupně se otrkal, nemá problém se porvat se starším synem, rozdíl 3 roky. V jeho roce kdyby mi někdo řekl, že bude zvládat bez problémů šestitýdenní pobyt v oční škole, řekla bych mu, jestli se nezbláznil, ještě mu není pět, v oční škole má teď druhý turnus, kdy může domů jen v neděli návštěvu a dobrý, ťukám.
|
|
| Pavouček a Lucinka | 
|
(11.11.2010 20:44:19)
To je zajímavé téma.
Charakter člověka je určitě odhadnutelný od útlého věku, ale celkovou osobnost by musel posoudit jen odborník (např. psycholog).
Ono totiž chování dítěte je více intuitivní a chování dospělého zase více rozumové. Určité (možná snad vrozené či přírodou dané) schopnosti děti postupem času ztrácí a jiné schopnosti (spojené hlavně s rozumem a mozkem) zase nabývají. Je třeba tedy na děti koukat trochu jinýma očima - lítostivost u dítěte může znamenat citlivost a empatii v dospělosti (nikoli neschopnost se prosadit).
|
|
| maaf |
|
(11.11.2010 20:46:47)
Moje starší holka byla a je taky hodně bojácné a lítostivé dítě. ALe je hodně chytrá, takže jí stačí si strach zracionalizovat, zdůvodnit si proč se nechce bát a překoná to celkem rychle. Čím je starší, tím jí to jde líp. Ale to primární nastavení jí zůstalo, vždy se prvně vyděsí, lekne, ustoupí a pak až začne myslet, rozjede se. Takže z ní není v žádném případě otloukánek. Umí se ohradit (chvilku jí to trvá), ale není žádný rváč a věci nejdříve řeší smírně. Je oblíbená a umí rychle zapadnout do kolektivu. Bála jsem se přesně toho, co Ty a tak se mi ulevilo.
|
|
| René |
|
(23.1.2011 19:07:51)
Obávám se toho Liesel,že se stím musíte smířit.Nevím,jestli má syn zrovna nějaké citlivé období,ale můj syn to má od mala také,je mu šest tak si nemumím představit nástup do školy.Dokonce,tak kolem 4 roku to se začalo stupňovat a teď se mi někdy zdá že se snaží brekot utlumit.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)