Anicol |
|
(25.2.2011 17:43:07) Ahoj, mám ročního syna. Vím, že je naprosto normální, že v tomhle věku nebude poslouchat i kdybych se rozkrájela. Ale jak mu dát najevo, že to co dělá není správné? Může si ublížit atp.? Jasně říkám ne nebo nesmíš (až si někdy přijdu, že okřikuju psa). Malý těmto slovům rozumí, ale jen se usměje a pokračuje dál v činnosti. Mě nezbývá než ho odtama odvést a najít lepší hru.
Je to tak dobře, nebo se dá dělat něco víc, jinak? Chápu, že na poslouchání je moc malý a vlastně málokteré dítě v jakémkoliv věku rodiče poslouchá. Cvičeného pejska z něj mít nechci. Ale ráda bych stanovila nějaké hranice. Není brzo už teď ve 12 měsících? A případně kdy? Díky všem za názory.
|
*Niki* |
|
(25.2.2011 17:46:37) Dělala jsem to taky tak - Ne, a případně odnést. Ale já v tomto věku moc zákazů pro děti neměla...
|
Anicol |
|
(25.2.2011 17:57:12) Tady se jedná hlavně o radiátor. A pak když suším prádlo u něj v pokojíku. Hrozně se mu pod sušákem líbí a trhá kolíčky až je schopnej to všechno na sebe shodit. Sušák jsem ale přemístila do obýváku. No a hlavně návštěvy. Tchýně není na malé dítě vůbec zařízená a u mojí mamky to není o moc lepší.
|
ChemicalJane + 4 |
|
(25.2.2011 22:04:06) prosim tě, na ten sušák bacha!!!!! dcera takhle pod sušákem chodila, bylo jí 17m - takže už relativně rozumná, větě - nelez tam, ublížíš si - rozumí moc dobře.. no šla a výjimečně ani neběžela, jen normálně šla, zakopla o tu jednu nohu toho sušáku co je na zemi a na tu druhou spadla přímo pusou a uražený obě jedničky... přišla jsme pozdě do poradny, s uřvanym dítětem, dr mě rychle prohlídnul a pádili jsme k zubaři.. klepala jsme se, jestli si je neurazila tak, aby jí je museli trhat.. naštěstí spadla šikovně, že si je jen urazila a zub jako takovej se nehnul!! no ale nebylo mi z toho dobře... takový krve... no bléé..
jinak teda si ymslím, že NE a odvést pozornost na něco jinýho je zcela dostačující...
|
a je to? |
|
(25.2.2011 22:15:07)
naše mladá si tak dlouho hrála, až ten sušák na ni pomalu spadnul celou váhou i s prádlem. Jsem se otočila, ohnula pro další kousek,ona se zapřela o jednu nohu a začalo to padat. Někdy si fakt říkám, že jsem se nedala ke kaskadérům. Vlítla jsem pod sušák za ní, na čtyři jak pes, a v mžiku ji vystrkala ven. Od té doby má docela respekt. Už se na sušáku jenom houpe
|
|
|
|
|
zerat |
|
(25.2.2011 17:48:54) Anicol, změnou hlasu, "tytyty", vzetím věci, odnesením pryč... Když jde o věci, které by mohli ublížit tak dle situace. Klidně plácnu přes ručičku či přiblížím k horkému, tak aby to horké cítilo... Podle dítěte, které máš doma. Na některé platí zvednutí hlasu, jiné potřebuje plácnutí přes ručku...
|
1.3Magráta13 |
|
(25.2.2011 17:54:53) Obecně se říká: Říct ne, ne. nebo nesmíš. Důrazně, rozzlobeně. prostě jinak jež normálním hlasem. Při tom udržovat oční kontakt a fyzický kontakt. To znamená chytit dítě za ruku, za rameno, dotknout se ho a mít své oči v úrovni jeho očí. Dřepnout si k němu. No a potom odnést.
Znám ale experty, na které to stejně nezabíralo a jediné srozumitelné pro ně bylo - sáhneš na horký kamna, dostaneš přes ruku. Protože ani to spálení pro ně nebyl žádnej trest
|
KvětuškaS |
|
(25.2.2011 20:01:29) Tak tahle formulace mne docela "pobavila":
"Znám ale experty, na které to stejně nezabíralo a jediné srozumitelné pro ně bylo - sáhneš na horký kamna, dostaneš přes ruku. Protože ani to spálení pro ně nebyl žádnej trest"
---> nechápu vůbec v tomhle případě smysluplnost toho trestu - plácnutí přes ruku. Co může být horší, než to, že když sáhne na horká kamna, tak se spálí? A čeho dosáhnu, když se spálí a ještě dostane přes ruku???
|
Ivelinka+L+N |
|
(25.2.2011 21:28:10) Nevím, ale my když jsme neposlouchali a dělali něco nebezpečného, tak nám mamka taky vyhrožovala, že jestli pak budeme řvát, tak nám ještě přidá Nepřidala nikdy, ale strašně ráda na tu formulaci vzpomínám
|
a je to? |
|
(25.2.2011 22:18:52) párkrát jsem se přistihla, že to říkám taky.
|
|
|
|
|
a je to? |
|
(25.2.2011 22:17:32) A jiné to prostě potřebuje zkusit. Že trouba pálí jsem ji ukázala na teplých dvířkách. Že pálí káva a čaj jsem ji ukázala na teplé lžičce a když byla starší, tak jsem ji nechala sáhnout na hrnek (samozřejmě nebyl vařící, ale efekt to mělo).
|
|
|
Šárka+3 | •
|
(25.2.2011 17:56:46) Já stanovovala hranice od malička, neodstraňovala jsem věci z jejich dosahu, samy se naučily, že některé věci nesmí. Dolezly si k dvd, rádiu, řekla jsem, že nesmějí, odtáhla je pryč, dala najevo, že ne a nešťouraly do toho. Takhle se vším. Staršímu jsem položila ruku na troubu a přidržela, aby viděl, že pálí, samozřejmě ne na rozpálenou, ale na teplou, aby to cítil, ale neublížil si. Už k tomu víc nešel. Já moc nejsem příznivce toho nechat dítě třeba do dvou let dělat, co se mu zachce a pak si říct dost a snažit se ho předělat.
|
Anicol |
|
(25.2.2011 17:58:33) Tak takový dítko bych si přála. U nás si sáhne třeba třikrát a stejně jde a udělá to znovu
|
Šárka+3 | •
|
(25.2.2011 18:07:03) Já fakt s malýma dětma neměla problém. Za to teď (8 a 2x5) si to vybírají , ale jen doma, třeba na návštěvách můžu být klidná.
|
Anicol |
|
(25.2.2011 18:31:44) jo já věřím, jen snad trochu závidím, ten náš si musí vše "osahat"
|
|
|
KvětuškaS |
|
(25.2.2011 20:04:08) Anicol a co ti konkrétně na tom teda vadí? Že sáhne několikrát a nevadí mu to? Tak když mu to nevadí a vyloženě si neubližuje na zdraví, tak ho nech, ne? Třeba tě schválně provokuje a když zjistí, že na to nereaguješ, nechá toho.
|
|
|
|
Roya |
|
(25.2.2011 18:01:59) Myslím, že to děláš správně - říct Ne, odstranit nebezpečí (nebo dítě od nebezpečí) a nabídnout náhradní hru. A že to je pořád dokola, to už je prostě úděl...
|
|
withep |
|
(25.2.2011 18:05:11) Není brzo. Pokleknu k dítěti, oslovím ho a říkám NE (i důrazně), zabráním v pokračování nedovolené činnosti. Neodvádím pozornost, vždyť chci, aby si dítě časem zapamatovalo, že tohle dělat nemá. Podstatné je, s jakým postojem se hranice vytváří: neberu to, jako že dítko zlobí, ale naopak se chová přirozeně (tedy správně) - zkoumá svět kolem a zjišťuje, co je dovoleno, říká si o to, aby mu ta hranice byla jednoznačně stanovena - v klidu a s respektem. Narážení na hranice "bolí", takže pomůže být mu nablízku, vzít do náruče, dát najevo účast.
Ani já nechci, aby se děti chovaly poslušně. Chci, aby se chovaly dobře .
|
|
Tenna /2 |
|
(25.2.2011 18:20:32) Brzy určitě není! Dítě se vychovává od narození, není třeba čekat na nějaký okamžik, kdy bude "dostatečně" chápat. V jednom roce nemusíš snad ani nijak okřikovat (vlastně ani starší nemusíš okřikovat, já to vůbec nemám ráda, protože se to obvykle stupňuje a skončí to těmi maminkami, co vlastně permanentně křičí a děti je už ani nevnímají). Úplně v klidu k dítěti přijď a řekni klidně, ale pevně "nene, to nebudeme dělat, to by ...(spadlo, spálilo tě, atd.)". Dítě nejspíš bude pokračovat, s tím počítej, takže to takhle budete opakovat několikrát, můžeš mírně stupňovat tón hlasu, aby chápal, že to není hra a že to myslíš vážně, můžeš ho pevně vzít za ruku a zastavit mu ji v pohybu, když nic nepomůže, popadnout dítě a odnést. V případech, kdy o nic nejde a neublíží si, bych nechala "akci" skutečně proběhnout - ať klidně něco shodí, odněkud spadne apod., aby viděl, že když neposlechne, následek skutečně přijde. Každé dítě je samozřejmě jiné, ale mně to takhle fungovalo dobře, neměla jsem s dětmi v tom věku žádné výchovné problémy.
|
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(25.2.2011 18:46:34) No záleží máte dítě. Moje první dcera opakovaně chtěla sahat na sporák (měli jsme v té době v kuchyni klasiku - topilo se tam uhlím či dřevem). Opakovaně jsem říkala NE, opakovaně jsem ji i plácla po ruce, dokonce jsem ji přiložila ruku na bok teplého sporáku (ne horkého) a říkala "Ne, nesahej, pálí!!!!!" Dcera na to ovšem odvětila "Není pálí" a plácla ruku na rozpálený sporák. Měla spálenou dlaň, plakala, bolelo ji to.... Asi po týdnu se opět blížila ke sporáku, já ji opět řekla velmi přísným tónem, velmi důrazně: "Ne, nesahej, pálí" a ona zase řekla "Není pálí" a už ruka směřovala opět na rozpálený sporák. Ruku jsem tentokrát zachytila, ale kdybych nebyla dost blízko, klidně by se spálila opět. Muselo být prostě po jejím.... Simča
|
|
Babsi+2 |
|
(26.2.2011 11:05:13) Vůbec se neboj mluvit s malým dítětem jako se psem. Já jsem zjistila, že výchova psa a dítěte je v mnoha ohledech podobná. Roční dítě pochopí spíše "ne" než "miláčku, tohle bys opravdu dělat neměl, víš, mohlo by se stát, že by ses popálil a moooc by tě to bolelo, museli bychom do nemocničky a tam by ti pan doktůrek bolístko ošetřil a možná by se ti zanítilo a pak mys musel brát antibiotička..." (toto není můj výmysl, je to ukázka konverzace matka-syn).
|
Anicol |
|
(26.2.2011 15:45:13) Tohle mě pobavilo. Slyšet to v reálu, asi bych to neustála
|
Gajka + 2 |
|
(26.2.2011 21:13:47) Momentálně 15 měsíční syn mně ve stanování hranic dobře "trénuje", máme nyní zesilovač, satelit a dvd v nízké polici, nejde jí moc dobře uzavřít..zpočátku jsem tam dávala stolek, ale už ho odsune.i křesílko odsune..takže asi tak 100x za den, když to tam šel mačkat, jsem říkala..NE..odnášela ho na gauč, kde jsem chtěla, abych chvilku musel "sedět" a nebo do pokojíku jsme si šli hrát a nebo ho jen vzala na ruku (podle toho, co zrovna musím dělat). Zkoušela jsem ho i plácnout, ale jen žalostně plakal a stejně hned šel hned znovu :) Je neúnavný...děláme tuto hru na "NE" u elektroniky už 3 měsíce...ale dnes mi starší syn říká, že si myslí, že už s tím ten mladší hraje méně..a měl pravdu...už to není 100x za den, ale jen tak 20x, když jsem v krizi, vytahuji vše ze zásuvky :) Jinak snažím se, aby to, když řeknu NE, bylo vždy..tj. ne něco povolit a pak nepovolit a snažím se to říkat důrazně, a hodně u toho gestikulovat..takže když jsme ho přistihla, jak se rochní ve WC míse, tak říkám...co děláš? a on usilovně vrtěl hlavou a říkal E E E :) takže učenlivej bude. Jeho momentální hoby je ožužlávat gumu, co je kolem otvoru v pračce (nové)...rostou mu zuby..no ..já to chápu...ale, ví, že NE, takže si za sebou poctivě zavře dveře do koupelny, abych ho neviděla...myslím na mé psychické blaho
|
|
|
|
|