| Vítr z hor | 
 |
(24.4.2011 21:16:11)
Tenhle víkend jsem pěkně vyzuřila. Mám celkem hodné děti (skoro 3 roky), v zásadě ohleduplné, přitom jsou temperamentní, avšak neútočné. Rády navazují kontakty s ostatními dětmi, a to i neznámými na pískovišti. Prostě si s nimi začnou povídat, vyvekslují hračky a podobně.
Nejsou ale zvyklé na bezdůvodnou agresi a neumějí se bránit.
Samy nikomu hračku jen tak neseberou, ale když jim ji vezme jiné dítě, většinou jen tak koukají, nebo si ji za chvíli zase vezmou zpátky.
Včera u nás ale byla holčička, o rok mladší, neuvěřitelný agresor, matka ji nechala, ať si dělá, co chce, dokud jsem 3x nevystartovala. Pak začala něco naprosto nepřesvědčivě brblat. Holčička brala mým dětem naprosto cokoliv, co měly v ruce, v herně se chovala jak dynamit (všechno kolem ní lítalo), bezdůvodně je bouchala různými věcmi, na pískovišti je shazovala a odstrkovala. Pak si moje dítě lehlo na deku, načež ta dvouletá tygřice na něj skočila, zalehla, začala líbat a oslintávat. Vrhala se i na vzorného chlapečka, co u nás byl taky na návštěvě. Taky koukal docela vyjeveně.
A teď kardinální otázka:
Jak nejlépe zvládnout podobnou situaci tak, aby děti pokud možno pochopily, že se musejí bránit a zároveň je nenechat psychicky vydeptat, aby nepřijaly postavení oběti?
Nechat je, ať si to vyřídí samy nebo bránit? Seřvat před dětmi matku agresora?
Co praví klasik, a jaké jsou vaše zkušenosti?
Věřím, že až takhle agresívních dětí moc není, navíc znám z vyprávění situaci u holčičky doma, a ta moc růžová není, rodiče prostě nezvládají ani sami sebe. Ale takové děti existují jsou a moje děti by na ně měly být připraveny.
|
| Marie-Ellena | 
|
(24.4.2011 21:21:26)
Mám to podobně - nechci být matka hysterka a dělat zle, ale chci jít dětem vzorem a zachovat se tak, abych se za sebe nestyděla a uměla se za své děti postavit. Jsem zvědavá na rekace.
|
|
| ..maya.. | 
|
(24.4.2011 21:22:52)
já tyto situace nesnáším protože se nerada hádám, pomyslela bych si svoje a šla pryč případně bych klukům vysvětlila že si to nemají nechat líbit, jsou to jejich hračky a nikdo se jich na půjčení neptal.
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 21:30:54)
Hm, taky bych šla pryč, kdybych nebyla doma a neměla tam i další návštěvy 
|
| ..maya.. |
|
(24.4.2011 22:03:16)
jo takhle, tak doma jsem pánem já, nejedeš podle našich pravidel smůla...asi tak
|
|
|
|
| Mapi | 
|
(24.4.2011 21:25:10)
za prvé děkujeme za "vzorného" chlapečka.
Za druhé: já osobně bych asi řádně promluvila s matkou. Náš malej je těžce neprůbojnej, nechá si od každýho všechno vzít a hned pláče. Já prostě řeším s maminkama. Vím, že bych ho měla nechat, ale nemám to srdce. Manžel tvrdí, že by ho nechal se postarat samotného, ale když vidím, jaký je trdlo, tak prostě řeknu té mamince. Samozřejmě v dobrým. Nevím, jak ho naučit aby se nenechal od každého odstrčit, aby si nenechal všechno brát.
Možná má manžel pravdu, že by ho v tom nechal vymáchat samotnýho, ale já to prostě nějak nedávám. Zastávám se ho, no.
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 21:45:46)
Vždyť máš vzorný, individualistický a intelektuálně zaměřený dítě
S maminkou se z objektivních důvodů, které zná celá přítomná společnost i její manžel, řešit nedá. Je, abych tak řekla, hloupá a vyčůraná.
Kromě toho mi zřejmě závidí a porovnává se se mnou (není jen můj dojem). Jediný její životní trumf je, že má kuchyň o 150tis dražší než já (vařit neumí vůbec), jinak se složila i z toho, že jsem otěhotněla dřív než ona (i když jsem věděla, že to má naplánovaný to jsem si dovolila dost).
Dítě nezvládá, nechává holčičku řádit a pak to doma oba rodiče řeší řevem nebo tím, že se jí snaží vyděsit (prý jí otec hrozí vařečkou a huláká). Dítě přejde z řádění rovnou do breku, pak se oklepe a začne znova.
To sápání se a slintání bohužel přisuzuji tomu, že dítě doposud spí s rodiči v ložnici.
Prostě promluva s maminkou, i kdybych zaťala zuby, nic neřeší. Problém je celkem hluboký a mě do něj vlastně nic není, řešit ho nemůžu.
Potřebuju připravit děti na to, že takové děti (potažmo lidi) existují a naučit je (nechat je na to přijít samotné?), jak se mají v případě "blízkého setkání" chovat.
|
| Ocicko |
|
(24.4.2011 21:47:54)
teda Veru proc se s ni schazis kdyz ji tak nesnasis?????
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 21:51:18)
Protože mi ji sem vláčí její manžel, který je můj dlouholetý kamarád a on sem chodí i s dalšími kamarády. Celá společnost prostě jednou za čas zatne zuby...
|
| Ocicko |
|
(24.4.2011 21:54:52)
pokud je to dobry kamarad tak bych mu naznacila ze tudy cesta nevede - ze bud si devenky srovna, nebo at k nam chodi sam....
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 21:56:58)
On to ví, však taky většinou chodí sám  a rád  aby si u nás odpočinul.
Ale to není problém téhle diskuse...
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 22:03:17)
Ono to sápání se bylo jaksi dost názorné a jednoznačné...
|
|
|
| ..maya.. |
|
(24.4.2011 22:04:02)
naše dítka taky s námi spaly v posteli, nejmladší spí a agresivní není ani jeden
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 22:06:12)
Měla jsem na mysli něco jiného – to, co to dítě v ložnici odkoukalo od rodičů, a co se pak pokoušelo předvádět s mým dítětem...
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 22:08:12)
Jo až tak? No vidíš, mě to vůbec netrklo. No máš pravdu, že to tak vypadalo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 21:49:36)
No jo individualita to on je.
Já mám taky problém, jak ho připravit na to, že ne každý je hodný a že může být takové i dítě. On je hrozně bezelstný, nějak ho nenapadá že i děti mu můžou ubližovat.
Já bych jí prostě nezvala a je to.
|
| Ocicko |
|
(24.4.2011 21:50:27)
takovy lidi k nam nepoustim 
|
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 21:52:38)
Jo a to slintání a sápání není že s nima spí v ložnici, s námi malej spí do dneška a jen při představě, že by se měl po někom cizím sápat by mu podle mě nahnala husí kůži. On nesnese ani takové to pohlazení po hlavě, třeba v krámě od "cizí babičky". Za což jsem ostatně i ráda, protože kdo ho má co otlapávat, že jo.
|
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 21:55:52)
Hm, však ji taky vlastně ani nezvu, ale tak 3–4x do roka prostě přijede.
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 21:57:22)
Tak jak už tu někdo psal, co prostě říct kamarádovi a tatínkovi, že pokud nehodlají usměrnit své dítě, tak ať jezdí sám.
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 22:00:48)
Vev, já si počkám taky na radu, protože sama vlastně nevím, jak malýmu "pomoct" aby se nebál a uměl si poradit i s takovými dětmi. Nějak ve skrytu duše doufám, že se trochu otrká ve školce. Ne, že bych čekala, že se tam bude rvát, ale že se prostě nenechá odstrčit a všechno si vzít. Jasně, že učitelky by to měly ohlídat, ale taky nejsou u všeho.
|
|
| Vítr z hor |
|
(24.4.2011 22:02:40)
Jenže tím sice vyřeším tuhle konkrétní holčičku, ale ne situaci, která se může kdykoli opakovat s jinými dětmi.
Vždyť já bych ji dokonce mohla použít jako studijní pomůcku pro svoje děti kdybych teda věděla, jak na to. A přijít na vhodnou metodu je vlastně cílem téhle diskuze.
|
| Mapi |
|
(24.4.2011 22:05:21)
No jak říká mm, nechat je, aby si poradily samy. Ale výsledek je myslím nejistý.
|
|
|
|
|
|
| Maťa. | 
|
(25.4.2011 9:53:45)
Veveru, nehnevaj sa, ale prečo tú matku zveš k sobě, keď ju tak neznášaš, potažmo vlastne neznášaš i jej dítko? Dvouleté dítko nemože byť agresor, len - pokiaľ nemá hranice - je zle vedené od rodičov (a nemože za to).
Ja osobne, ak mám taký problém, nestýkam sa s takými osobami - pokiaĺ mi vadia. Ale ja tak celkovo neznášam tú faloš...
Nezvi ju k sebe a budeš mať klid.
P.S. Moji chlapci sú uřvánci hlasití, fakt hlasití, ale z vlastnej iniciatívy sa tiež nebijú a tak. Až teraz sa moj pětileťák naučil to, že keď ho v školce niekto mydlí a nepomože slovné ohradenie sa opakované, ani odchod od toho dítka, že može udrieť (len raz) zpátky. Napriek tomu nepovažujem ani chlapečka, čo tam všetkých otlka za agresora. Agresori podľa mňa sú dospelí, ktorí jednajú s jasnou hlavou a za jasným účelom. Deti sú proste len maximálne ak tak - nevychované..
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 9:58:12)
No ale inak, pokiaĺ niečo presahuje extrémne hranice a rodič nezasahuje, tak ja jednám tak, že odvediem svoje dítko z miesta činu a zároveň u toho napomenu to druhé, ktoré robí neplechu.
Viac asi urobiť u tak malých detí nemožeš. Princípy sociálneho spolužitia začnú chápať viacej až naozaj v tej školce.
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.4.2011 10:13:31)
Není podstatné, proč si ji zvu, navíc podobnou "oběť" přinášíme čas od času skoro všichni z naší skupiny přátel. Zveme ji v naprostém minimu případů. O to ale nejde, na podobně nevychované dítě čas od času narazíme všichni.
Mimochodem slovo agrese používám naprosto vědomě, podle mě je na místě.
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 10:24:56)
Pokiaĺ nenapomene rodič a prevyšuje to hranice, napomenu ja. Na tom nie je nič zlého.
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 10:30:23)
ešte k tomu dodatok - potažmo má moje dieťa názorný príklad vo mne, ako v podobnej situácii jednať.
Učíme sa hlavne pozorovaním tak celkovo
|
| Vítr z hor |
|
(25.4.2011 10:38:39)
Tos vystihla názor psychologů – kdysi jsem narazila na několik rad, jak mají neprůbojní rodiče nejprve pracovat na sobě, pak to od nich odkoukají i děti. Jenže pokud cíleně chráníš děti před přítomností u různých konfliktů, tak jim vlastně neumožníš odkoukat strategii.
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 10:44:33)
No u toho mojho prípadného zasahovania to - u nás - robím vždy tak, že svoje dítko do toho "zatiahnem" a nechám aj syna sa vyjadriť, povzbudím ho. V podstate, keď sa nad tým tak teraz zamýšľam, robím to tak, aby vedel, že má v mame oporu, ale že do určitej miery musí riešiť sám, ja mu len naznačím ako.
Nejaká som dnes vyšmigrustovaná a nejak horšie sa mi opisuje to, čo mám na myslí
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(25.4.2011 10:34:25)
Veveru, tady každý rozebírá tu matku, ale jde spíš o to, ty děti naučit se s tím vypořádat samy. Kamarádčinu dceru je možné využít jako takový trenažer..Jenže jak na to. Normálně bych vedla tvé dítě k tomu, ať jí chytne pod krkem a odrazí ji. Je to normální sebeobrana, ne útok a to je fair play, ne?Ať si jeho maminka zvyká, že když bude její dítě mlátit ostatní, tak ho to taky bude často bolet.
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 10:37:07)
Hilly, Ty ešte nemáš školkové dítě čo? Budeš to mať asi dosť ťažké...ako matka...
|
| Hilly. |
|
(25.4.2011 10:48:03)
Maťo, jak to myslíš?
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 11:03:07)
No...ako by som to opísala... ja osobne som si pri nástupe syna do školky musela dosť zvykať na tých triednych výrastkov...presnejšie na to, že sa mi trebárs doma syn sťažoval na niečo. Človek je totiž do istej miery bezbranný, nemože len tak dítku povedať, tak mu ubal zpátky...pretože to dítko v dobrej viere potom v školke tak zareaguje a napríklad učiteľka sa ho opýta, prečo to urobil (može to nechtiac prehnať - to ubalení) a syn bezelstne zahlási, že mu to povedala maminka.. On už proste nevysvetlí to, čo tým maminka myslela - len ako príklad taktiež z mnoha.
V triede mali také dva chlapečky, čo mali tendenciu mydliť každého okolo - a i jednu holčičku. Keď u toho nie som, samozrejme nemožem zasiahnuť. A zároveň sa synovi obtiažne vysvetľovalo, ako čo spraviť.
Ja - sama za seba - som sa nakoniec rozhodla vtedy tak, že za a) naučím sa veriť učiteľkám, že majú veci pod kontrolou (to som musela zmeniť vo svojej mysli) za b) naučiť syna obranu stupňovať, proste reagovať primerane (jak som teda opisovala vyššie, odísť z miesta, slovne sa ohradiť a až pokiaĺ by nebolo východisko, tak vrátiť, ale aj tak potom odísť) - toto nám zabralo, teraz je s jedným chlapečkom kamarát veliký, s holčičkou má vzťahy také, že si vybudoval rešpekt a ešte tam zbývá ten posledný urputný, ale aj ten si menej dovoľuje.
Samozrejme som na to upozornila učiteľky s tým, že to nechám na nich, len že ich prosím, aby svoju pozornosť viac sústredili na tieto deti a keby niečo, aby zasiahli.
Trvalo to ale dva a pol roka v školce, než sa v tom syn naučil "chodiť", dle mého proste musel psychicky vyspieť. Inak teda patrí medzi triednych obľúbencov, deti ho majú radi, je spoločenský, neagresívny, komunikatívny.
Myslela som to teda tak, že budeš mať asi tiež ťažké sa s prípadnými problémkami srovnávať, páč proste u všetkého tam nebudeš a posobíš na mňa - nemyslím to zle - tak, že prípadný konflikt Tvojho dítka Ťa dosť rozhodí (ale fakt to nemyslím zle, vychádzam len z toho, že máš podobné reakcie ako ja, keď som sa v tom "učila" chodiť).
Školka je taký prvý stupeň otrkania sa v tom kolektíve. Do tej doby je dítko ešte dosť malé a aj keď sa mama bude snažiť, aj tak to dítko ešte bude prevážne spoliehať na to, že je mama s ním.
Snáď je ten moj pokec aspoň trochu zrozumiteľný, je to dlhé jak týden pred výplatou
|
| Hilly. |
|
(25.4.2011 11:09:10)
Maťo díky, já vím, že to budu mít těžké Nejraději bych tam dítě snad ani nedávala, než mu budu schopná všechno vysvětlit..No ale třeba se nedostaneme..No a nebo tam budou mít dobrou paní učitelku, taky možnost. Top druhé dítě to už má jednodušší, protože se naučí víc bránit od toho staršího.
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 11:24:57)
Ano, s druhým dítkom máš pravdu, vidím to na svojich. Mladší sa už vie lepšie otáčať, odkukává od staršieho. Teraz v září nastupuje do školky do triedy k bráškovi. Tá holčička to tam na mladšieho samozrejme už teraz skúša (niekedy tam chvilku sme, aby si malý zvykal). Raz ho bacla tužkou, on jej to okamžite vrátil - chcela som zasiahnuť na malého najprv, že aby hneď nebacal zpátky. A prekvapila ma učiteľka, ktorá vraví, len ho nechajte, aspoň Miriam pochopí, že si nemože ani na mladších dovoľovať (myslela to samozrejme tak, že keby sa mala strhnúť mela, zasiahneme). Odvtedy si Miriam nedovoľuje už ani na neho, urobil si u nej rešpekt
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.4.2011 10:40:58)
 Taky dokážu být škodolibá, takže by mě to možná i potěšilo.
Ale přesně tak, hodlám holčičku využít jako trenažér  ale musím si být jistá tím, co a proč dělám a zvládnout to.
Kde bych hledala druhé tak příhodně agresivní dítě? 
|
| Hilly. |
|
(25.4.2011 10:46:45)
No já se takovým dětem nevyhýbám, i když bych je po pravdě nejraději strčila do pytle vyhodila na Mars. Taky to beru jako příležitost, aby se děti otrkaly.
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(25.4.2011 11:04:44)
Maťo, opravdu myslíš, že je to výchovou? Já nejsem sto pochopit, jak ani ne roční batole, co sotva umí chodit, se může "díky špoatné výchově" vrhat na všechny děti kolem a mlátit je. Fakt jsem se s tím setkala!
|
| Maťa. |
|
(25.4.2011 11:21:28)
No ad to roční batole, je to presne o tom určovaní hraníc (i v tomto veku) - čiže v podstate výchovou. Pokiaĺ proste rodič to nechá tak a nezasahuje, neurčuje isté hranice, tak sa to stupňuje - decko vlastne nemá ani ako zistiť, že by to malo byť inak.
P. S. Tiež som sa stretla s plácajúcim ročňákom. Ale rodičia, miesto aby zasahovali, sledovali, určovali (nemyslím dítko trestali v tom veku, len proste napr. odtiahnuť "z miesta činu", ukázať, že to "ee"), tak to nechávali tak - že je predsa ešte malé. Aj v tak malom veku už vychovávame, ač často ešte podvedome. Moj mladší si dovoľuje viac, než starší. V ročku už skúšal plácať maminku a holt, so zlou sa potázal K niečomu to bolo dobré, už to nerobí
|
|
|
|
|
V její náručí
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)