Modřinka |
|
(26.6.2011 19:22:54) Tak si už týden užívám své třetí šestinedělí a jsem v šoku, co to se mnou dělá. Ta první dvě byla až na drobné vyjímky zcela vklidu, nechápala jsem, co všichni s tim šestinedělím nadělají. Malá je zlatíčko co pořád spí, zato se mnou to mlátí jak v pubertě. Střídavě zažívám návaly energie a optimismu a pak zase slzavé depky a sebelítost- toho víc. Do toho bych zbalila každého chlapa co se empaticky usměje, momentálně miluji Colina Firtha (já, která nikdy neměla ani oblíbeného zpěváka). K tomu normální poporodní a kojící bolístky. Manžel je super, ale na mé rozpoložení to nemá velký vliv. Vím, že to asi nelze než přežít, ale to to bude fakt trvat šest týdnů? Vy, které jste to prožívaly podobně- jak dlouho to trvalo? Já prostě nechci, aby mě děti měly za magora.
|
Maťa. |
|
(26.6.2011 19:27:01) Modřinko, gratulujem k prírastku do rodiny
Ad psyché, nezbývá, než si opakovať, že to prejde, tak jak u predchodzích dvoch. Držím palce
|
1.3Magráta13 |
|
(26.6.2011 19:29:46) Ahoj, gratuluju k miminku. Moje zkušenost je taková, že jsem prostě byla za magora přibližně 4-6 týdnů po 1. i 2. porodu. Teď budud rodit potřetí a čekám, že to bude stejný. Rovnou na to ty lidi kolem upozorňuju, že to musí vydržet. Nejzvláštnější na tom je, že já si ten stav uvědomovala, říkala jsem si, že s echovám jak blázen, puberťačka, vyšinutá osoba. Ale nešlo to prostě zastavit Tak ať to brzy přejde
|
|
|
Němcová Božena |
|
(26.6.2011 19:28:27) Já myslím, že dokud máš nadhled, je to docela v pohodě. U mě to bylo asi naopak, nejvíc mi dalo po psychické stránce zabrat asi to první šestinedělí.
|
|
binary |
|
(26.6.2011 19:30:50) 3 měsíce jsem nevnímala ani, že mám dítě, moc si z toho nepamatuju po 3 týdnech od porodu jsem skončila na psychiatrii a musela přestat kojit-ba co víc-kojení jsem nesnášela.. a nešlo s tím dělat vůbec nic. Přešlo to když byly malému přes 3 měsíce, ještě pl roku jsem byla na antidepresivech
|
Modřinka |
|
(26.6.2011 19:56:06) Uff...
|
Bea111 |
|
(26.6.2011 20:13:06) já má blbou zkušenost s druhým šestinedělím. První jsem vůbec nevnímala,vše bylo uplně v pořádku. Při druhém jsem se nevyspala po porodu a pak miminko furt plakalo, 5 dní po porodu jsem taky skončila na psychiatrii,neměla jsem mléko, nemohla spát. Dostala jsem domů prášek na spaní a na uklidnění a pak něco do zásoby,zvládla jsem to jen s tou jednou dávkou,laktace se spustila, ad nebyly třeba,ale dva měsíce jsem k večeru měla pravidelně depku jak blázen. ano a nejhorší na tom všem bylo,že člověk si to uvědomuje,že se nechová tak jako vždy a nemůže s tím nic dělat.
|
Alternativní kvočna |
|
(26.6.2011 21:05:16) Já při druhém šestinedělí vyrazila tchyni - přisr...kvačila mi domů, ačkoliv jsem všem kladla na srdce, že si chci hlavně odpočinout a sžít se s malým miminkem v náručí a s velkým u nohou (holky jsou od sebe 17měs.) a navíc líčila starší dceři, že maminka už má miminko jiné a tudíž mít na ni čas nebude. Jenže Drahouš se zachoval jako podrazák, před babou mě sjel na dvě doby, chudinku malou pak musel odvést domů a postarat se o ni, jak byla na zhroucení a pár dalších týdnů nejen že se mnou nemluvil, naopak mě přesvědčovat o tom, jak jsem nesnášenlivá a proč by mě snad měl někdo mít rád...
|
koxtry |
|
(27.6.2011 8:19:11) no, i muži mají své šestinedělí... ale některý ne, některý se chovají jako idioti pořád.
|
|
|
|
|
|
koxtry |
|
(27.6.2011 8:23:28) neboj, to přejde , mám před tebou pár dnů náskok, šestinedělí skončilo před 3 týdny a je to fakt po všech stránkách lepší. Z výkyvů nálad mi zbyl pouze sklon k dojímání a miminko je taky mnohem víc v pohodě, víc spí, míň brečí. Toto (třetí) šestinedělí by bylo celkem v normě až na občasné plačtivé záchvaty, nebýt toho, že jsem měla doma všechny 3 děti-starší si předávaly spálového bacila - a muž byl na cestách. Takhle to bylo docela psycho, no ale přežili jsme všichni. Co tě nezabije, to posílí.
|
|
|