Eva + Klárka2/07 |
|
(27.7.2011 22:49:24) Já všechno vysvětlovala. Takže když hodila písek - když spadne písek do očí, tak to bolí. Nedělá se to.
|
katyn |
|
(27.7.2011 22:54:09) Jenže on je někdy tak "rozjetý", že vůbec nevnímá, natož nějaké moje vysvětlování, proč to nemá dělat.
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(27.7.2011 22:58:53) Tak odvést pozornost jinam. Teda zkusit to :o) Ale 2leté dítě je malé a tohle dělá skoro každé bych řekla.
|
|
Kubula K. |
|
(27.7.2011 22:58:59) Tak ho drž, prostě ho chyť do náruče a drž a řekni mu (podle potřeby až třicetkrát ), že neposlech, udělal něco špatnýho a ty ho teď nepustíš, protože mu prostě nedovolíš, aby to udělal znova. Přísahám, že pár minut dělá divy, aspoň teda u nás.
Mně se na týhle metodě líbí, že je účinná (jako FAKT mě nepřepere ) a přitom není násilná.
|
Senedra |
|
(27.7.2011 23:14:19) Kubulo, dělám to podobně, ale občas jsme zpocená až na zádech... nikdy bych nevěřila, jak se dokáže čerstvá dvouleťačka kroutit. Jinak starší byla poměrně pohodové dítě, které mělo radost z toho, že poslechlo, moc neprotestovala, sice třeba chvilku kníkala, že se odchází z pískoviště, ale pohoda. Mladší je svéhlavá a značně tvrdohlavá, razí zásadu, že nejlepší obrana je útok. Teprve teď zjišťuji, o čem ( v některých oblastech) ta výchova vlastně je.
|
|
|
Marťa11 |
|
(27.7.2011 23:01:40) hexhex, já používám 2krát a dost, tedy 2 krát jasně řeknu, že házet písek NE, vysvětlím proč a pokud nepřestane, že si nebude hrát (jdeme pryč)... případně znovu zopakuju, pokud to udělá po třetí, opravdu odcházíme... (resp. odnáším kopající a vztekající chobotnici), pokud necheš, aby byl škodný i sourozenec, tak stačí odejít s jedním mimo hřiště a dozorovat odjinud...
když pochopí, že to myslíš vážně, tak se to zlepší... ze hřiště jsem odnášela asi jen 4krát... pak už ví, že fakt ji odnesu a má smolíka...
bití nepoužívám, dle mě k ničemu
|
|
culík +1 |
|
(27.7.2011 23:07:46) Když neposlechl, zabalila jsem věci a odcházeli jsme z hřiště. Aby si pamatoval, že za jeho chování je důsledek. Já také hodně a vše vysvětluji, jsem trpělivá, ale u některých věcí to nejde. Takže pokud to dělá dál - holt odcházíme a má po hraní. Nedá se nic dělat
|
|
destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(27.7.2011 23:13:18) Jo a už jsem několikrát udělala to, že když mě nevnímá (teda on to dělá většinou doma), tak jsem ho zalehla, aby mě netloukl, a vysvětlila mu z očí do očí, co dělá špatně, proč a jak to má dělat správně. To většinou zabere.
|
|
withep |
|
(27.7.2011 23:19:31) Nevysvětlovat ani neodvádět pozornost. On si tu hranici musí vštípit, poprat se s ní, vyrovnat, přijmout ji.
|
withep |
|
(27.7.2011 23:24:40) Tedy, ne nevysvětlovat, ale vysvětlit velmi stručně, nezatěžovat nadměrným vysvětlováním, na to je opravdu malý. Říct mu (slovy i svým chováním) toto: nedovolím ti házet písek, a skutečně mu to nedovolit.
|
destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(27.7.2011 23:28:21) Z tebe čiší přesvědčivost i přes ten internet
|
withep |
|
(27.7.2011 23:35:43) . Ty jsi taky zmínila důležitou věc, to z očí do očí. Je velký rozdíl, jestli se na dítě jen tak houkne přes rameno, nebo jestli se přijde a poklekne k němu, osloví se, naváže se oční kontakt a teprve potom jasně a stručně řekne, co má/nemá dělat. Když jsem tohle pochopila a začala praktikovat, mělo to efekt mávnutí kouzelného proutku .
|
Jana Nová |
|
(27.7.2011 23:46:14) Jo, tenhle poznatek nám taky hrozně pomohl. Zjistila jsem, že se zbytečně vysiluju mluvením na dítě, které mě prostě momentálně nevnímá. Zajistit si pozornost tím, že se mi dítě dívá do očí, je nezbytnost.
|
|
|
|
|
|
|
|