| Piggy | 
 |
(3.8.2011 14:37:01)
V brzké době se chystáme stěhovat, sice do trochu většího, ale to neznamená, že se o to bude více sbírat veškerých krámů... V souvislosti jsem začala s dcerou (8,5 let, ke všemu již v pubertě) probírat její sbírky všeho možného - z kinder vajíček, různé potvorky, figurky, už nevím co ještě, také plyšové hračky. Prostě všeho máme moc a ráda bych to zredukovala na cca polovinu. O jejích "špercích" ani nemluvě. Jenže dcerka odložila stranou jen pár kousků, že už probrala... a víc se s ní nehne, ani po těžké domluvě. Uf. Přitom se jedná o ty hračky (spíš nehračky), ke kterým zas zvlástní vztah nemá, ale prostě to vše musí mít doma. Nikomu to podarovat ani nechce. S jejím sklonem ke krámování je těžké pořízení. Přemýšlím, že bych za její nepřitomnosti ještě pár věcí vyřadila, ale nevím, může to poznat.. Anebo jí to nebude ani tak chybět.
Co myslíte, jak jste to řešily u svých v tomhle neústupných dětí? Máte nějaký tip, jak s tímto elegantně zatočit?
|
| *Doris | 
|
(3.8.2011 14:41:42)
Nedovolila bych si nic vyhodit za zády sedmiletému synovi. Vše je o domluvě. Zrovna u Kinder vajíček mi přijde jedno, jestli jich je polovina nebo dvojnásobek.
|
|
| arantxa | 
|
(3.8.2011 14:41:51)
Přesně tohle jsem jako malá nesnášela. Odjela jsem na tábor a mamka mezitím přebrala a "uklidila" můj pokoj a většina věcí - hraček nebo ne nehraček byla pryč. Já bych ji dala krabice nebo krabičky, ať si tyhle věci sama sbalí a popíše. Možná by při desáté krabici uznala, že toho má opravdu moc a nebo k nim má nějaký vztah a vezme si je všechny.
|
| *Doris |
|
(3.8.2011 14:43:12)
Arantxo, asi máme stejný zážitek. A moje máma se ještě rozčilovala, že nejsem šťastná, že mi uklidila pokoj.
|
| arantxa |
|
(3.8.2011 14:44:28)
Přesně tak. Jednou mi vyhodila do popelnice mého oblíbeného mončičáka, když jsem byla ve škole a já jsem ho odpoledne se strašným řevem šla vytáhnout.
|
|
| Inka | •
|
(3.8.2011 14:46:24)
Nevím jestli byl syn z toho šťastnej, ale rozhodně si toho nikdy nevšim. Pochopitelně bych nevyhodila něco oblíbeného.
|
| arantxa |
|
(3.8.2011 15:05:11)
já mám pocit, že holky a kluci to řeší jinak. Brácha taky nikdy nevěděl, oc má v pokoji a nemá.
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(3.8.2011 14:41:54)
Vždycky jsem to probrala, když byl na táboře. Nikdy nic nepoznal.
|
| Inaaa | 
|
(3.8.2011 14:48:20)
Zrovna krámy z Kinder vajíček mám připravené, že bych někomu věnovala, někdo to sbírá. Ale zase třeba sbírají jen něco.
|
| Inaaa |
|
(3.8.2011 14:49:08)
Nejlepší se zdá nápad garáží, někam to odložit a časem třeba ještě někam dál.
Později třeba dát do second handu nebo někam darovat.
Házení do popelnic nemám ráda, někde se to využije.
|
|
|
|
| Horama | 
|
(3.8.2011 14:47:43)
Použít to jako argument, proč bohužel už nebudete moci kupovat nic nového.
|
|
| Cimbur | •
|
(3.8.2011 14:48:37)
Já bych jí to nevyhazovala. Svoji sbírku pohlednic jsem našim dodnes neodpustila.
|
|
| Winky | •
|
(3.8.2011 14:49:49)
šla bych osobním příkladem a ukázala kolik věcí mám a kolik z nich budu reálně stěhovat vs. ty kterých se zbavím..... aby si nemyslela (a to si děti obvykle myslí) že jenom po ní se něco chce a ostatní "nemusí" nic....
Na druhou stranu - stěhování je stres a radši bych riskla stěhovat o bednu navíc než že bude dítě předem otrávený a naprdnutý protože se muselo zbavit svých věcí (ten důvod může chápat, ale takovou logiku jakou to vidíme my to prostě osmi-devítileté dítě nevidí a neuvidí).
|
|
| ronniev | 
|
(3.8.2011 15:13:47)
Já bych řekla, že stěhování je pro dítě už tak dost velké trauma, ještě aby kvůli tomu přišla o svoje věci. Z pohledu nás rodičů jsou to krámy, z jejich ne. Dodnes mám v paměti jako jednu z největších křivd svého dětství, když mě máma donutila darovat kupu starých Čtyřlístků menšímu bratranci, že už jsem "velká". (Nemluvím už o tom, že to byla skoro kompletní série těch prvních čísel, která by dneska byla na burze doooost drahá... )
Takže já bych v tomhle ustoupila a prostě to přestěhovala, jak to leží a běží. nastrkej to do krabic, ulož na novém místě do komory a pak teprv, až se na to zapomene, to můžeš vyhodit.
|
|
| MÍŠA&FÍK | 
|
(3.8.2011 15:16:57)
Nikdy bych synovi nic nevyhodila, aniž by o tom věděl.
Má dokonalý přehled - o každém autíčku ví, kde, od koho a k jaké příležitost ho dostal apod.
Také bych nechtěla, aby mi někdo prohrabal a vyházel moje věci.
Jediné řešení do budoucna, dle mého, je nekupovat tolik krámů, které by se doma hromadily.
Nebo samozřejmně působit na dceru, aby hrčky probrala a darovala na charitu...např......skoro 9ti letá slečna již jistě pochopí smysl darování..pomoci druhým apod.
|
| MÍŠA&FÍK |
|
(3.8.2011 15:21:08)
Přesně jak píše Roniev - my nikdy nepochopíme, jaké ty věci....z Tvého pohledu krámy, mají pro dceru význam.
Nechceš stěhovat moc věcí ?
Vyhoď něco svého a hned toho bude méně.
Můj muž mi taky vyprávěl, jak mu jeho maminka vyhodila do popelnice džíny kdykoliv, kdy se od nich jen na moment vzdálil a to už mu bylo rozhodně víc než 8,5.......copak je to normální ??? 
Džíny, za hlubokého socialismu....džíny z Tuzexu....HIHIHIHIHIHIHIH......úplně to vidím - tu hrůzu, když zjistli, že kaholty doma nejsou a rovnou mazal probírat popelnice - uf !
Tohle mi rodiče naštěstí nedělai -některé své "krámy" mám u nich doteď - v krabici na dně ve skříni.......
|
| Piggy |
|
(3.8.2011 15:36:05)
Díky za rady, nejspíš to uložím do nějaké krabice (krabic :-() a zastrčím někam v bytě. Pak se uvidí. Něco hodně osobního bych si nedovolila jí vyhodit...
Samozřejmě pár svých i partnerových věcí dávám pryč, nejsem sysel.
|
|
|
|
| Elíláma | 
|
(3.8.2011 15:34:16)
Mě mamka jednou vyhodila starou hlavu od barbíny, že to ani nepoznám... no brečela jsem tak měsíc v kuse...
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(3.8.2011 15:40:56)
Já dělám jednou za rok úklid. co myslím, že můžu vyhodit, schovám do krabice. Když se po něčem shání, jako to najdu, třeba zapadlý za skříní. Když je půl roku ticho po pěšině, vše vyhodím.
|
|
| Mamisek | 
|
(3.8.2011 18:22:45)
Asi bych ustoupila, stěhování je pro každé dítě už tak velký stres, ještě aby se muselo zbavit poloviny svých cenností. Až my se budeme stěhovat, proberu v tichosti jen to, co je na půdě a děti to zrovna nemají v hlavě....jinak je nebudu nutit se věcí předem vzdávat, to spíš je potom nenápadně nevybalím, pokud se nepřipomenou.
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)