| Feketka + 2 berušky | 
 |
(25.8.2011 18:26:24)
Možná pro někoho úleva,no pro mě velká bolest :-(.Neříkám,že jsem tchýni milovala ale měla jsem ji ráda.Někdy mi na ní spousta věcí vadila a když se nad tím teď zamyslím,chovala jsem se občas jako k.áva!!!!Nikdy jsme se nepohádali,no já se jen párkrát urazila.
Teď mě to mrzí,tak ráda bych se jí omluvila a řekla jí,že ji mám ráda ale už to nejde :-(.
Ještě v neděli s náma slavila moje a manželove narozeniny a stěžovali si na bolesti hlavy a očí,no včera zemřela na silného meningokoka,takže velká rána a šok!!Dcerka(2 roky a 10 měsíců)ji milovala,tak teď nevím jak jí vysvětlit,že už není.
Dnes jsem jí řekla,že je v nebíčku a vždy ji bude milovat ale už za ní nikdy nepřijde,první se na mě podívala těma svýma nevinýma očičkama a pak se jí začal třepat ten její maličký rtík a začala plakat a plakala dokud nezaspala.Po probuzení o ní naštěstí nemluví. Takže co teď??????Máte s tím někdo zkušenost,jak to takovému prckovi co nejlíp vysvětlit aby se s tím co nejdříve smířil a jak se chovat když přijdeme k ní domů a ona tam nebude????????????????????????????????????????
|
| foxyna | 
|
(25.8.2011 18:42:32)
Feketko, upřímnou soustrast.
Co se týká dcerky, nemám ještě tuto zkušenost (vysvětlit dítěti, že někdo, koho miluje, zemřel), ale už několikrát jsem v různých diskusích četla doporučení na knížku Když Dinosaurům někdo umře http://www.knihycz.cz/kdyz-dinosaurum-nekdo-umre--P22454 ... maminky, které byly v podobné situaci jako ty, si ji chválily.
Hypoteticky si myslím, že je důležité s dcerkou pořád mluvit a nechat ji, ať svou bolest ventiluje tak moc, jak potřebuje. Se mnou coby s dítětem nikdo nikdy o smrti blízkých nemluvil, bylo to takové tabu ... a bylo to pro mě hodně těžké.
|
|
| Janča+Adélka9/05 a Simonka5/08 | 
|
(25.8.2011 19:00:07)
Nám umřela manželova babička, když byly dcerce 3 roky. Také jsme jí řekli, že je v nebíčku, kde je jí teď mnohem lépe, protože už byla hodně unavená (nemocná apod.) Že se na nás stále dívá a je moc šťastná, když se nám dobře daří. Občas o tom ráda někomu vyprávěla, někdy byla smutná - určitě bych nevolila slova, jako že už za námi nikdy nepřijde. Spíš, že se na nás dívá a bude za námi chodit třeba do snů. Ona časem "zapomene", děti se dokážou rychle přizpůsbit.
Přeji upřímnou soustrat a hlavně, ať to zvládnete co možná nejlépe.
|
|
| Maťa. | 
|
(25.8.2011 19:29:55)
Feketko úprimnú sústrasť 
|
|
| Němcová Božena |
|
(25.8.2011 19:36:24)
To je strašné, upřímnou soustrast. Děťátku musíte říct, že babička umřela. A z praktické stránky - pokud jste byli s tchyní ve styku, asi byste měli být přeléčeni antibiotiky.
|
| x x |
|
(25.8.2011 19:45:38)
Taky mě to napadlo. 
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(25.8.2011 19:48:53)
Upřímnou soustrast. Taky jsme klukům řekli, že je děda v nebi, zemřel přesně před rokem, takže jim bylo 3 a půl a skoro 2, zpracovali to velice rychle, ani ho pak u nich doma nehledali. Na fotkách na něj reagujou, pamatují si ho, ale neptají se. On byl hodně nemocný, byl hodně po nemocnicích, my jsme tam za ním s nimi chodili a tak jsme jim pak řekli, že je s Pánem Ježíšem a už je mu dobře. Děti to fakt zpracují rychle, protože ještě nerozumí tomu "nikdy".
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.8.2011 19:53:29)
Ještě mně napadlo, kamarádovi umřela manželka, když dcerka byla ještě malá, něco přes rok. Ona taky byla ten poslední čas v nemocnici, tak se právě bál říkat dceři, že je máma v nebi, aby to nepovažovala za další místo, kam budou za mámou chodit. Takže jí jen řekl, že už nemají maminku. A později jí pak začal říkat, že možná budou mít novou maminku, tak se malá těšila a když se znovu zamiloval, tak měla radost. No, ten konec asi neupotřebíte, jen že to k tomu příběhu patří. Má happy end, mají novou maminku a brzy bude sestřička nebo bratříček. 
|
|
|
| *Hanka* & Lucinka | 
|
(25.8.2011 22:39:45)
Feketko, radu nemám, netuším jak bych Lucince vysvětlila něco podobného.... ale určitě bych s ní mluvila a nenechala jí "jen tak zapomenout"
Výraz NIKDY myslím v tomto věku ještě nepochopí, takže bych taky asi používala nebíčko a hvězdičky
upřímnou soustrast
na jaře jsem zkoušla vysvětlit hřbitov a řekla bych že jsem nebyla moc úspěšná.... když jsme tam šly, řekla jsem jí, že tam odpočívá můj tatínek... o tom že by to byl její dědček jsem nemluvila - tatínek zemřel 6 let předtím než se narodila a mamka má nového přítele, který funguje jako děda..... a dopadlo to tak, že se rozbrečela, že nám zemřel tatínek.... tak jsem vysvětlovala, že tatínek nám neumřel, že to není její tatínek, ale že to byl můj tatínek a že zemřel už dávno... pak to nějak vstřebala a když jsme cestou domů potkaly sousedku, tak jí hned hlásila "on umřel" "kdo?" "náš tatínek" - no hned jsem začala vysvětlovat, protože její pohled vypadal dost vyděšeně neb ho asi 2 hodiny předtím viděla odcházet do práce a my se vracely domů s veselou náladou, sazeničkama macešek, truhlíkem a Lucka jí nahlásila tohle
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)