macčí,Matyáš04,Richard08 |
|
(30.10.2011 16:17:38) Kačí napíšu svou zkušenost, můj stav vyplynul z naprostého vyčerpání v kombinaci se silně stresovou situací a nemocí. Pak přišla deprese ( až po tom co jsem začala brát AD ) - život mi přestal dávat smysl, byla jsem unavená, měla jsem záchvaty paniky .... příšerné období. Naprosto jsem se nemohla soustředit (ani na hry na počítači), nemohla jsem číst, běžné věci byly tak namáhavé,že jsem chtěla jenom spát (spát jsem nemohla zdály se mi živé sny a budila se zpocená). Měla jsem dlouhé období než léky zabraly, pak vše ustoupilo .... než jsem se zbavila atak paniky trvalo to víc než rok. Beru Cipralex, na doporučení lékaře jsem měla brát 20mg /den,ale cítila jsem se odříznutá od reality a točila se mi hlava .... domluvily jsme se na 10 mg a situace se stabilizovala. Lékařka mi vychází vstříc a upravujeme dávkování dle situce, když je klid beru již jen 1/2 dávky - pokud bych se cítila hůř vím,že mohu zvýšit. Podpůrné léky (Lexaurin jsem brala jen na začátku, teď se tomu snažím vyhnout - už rok se mi to daří). Mám také tvůrčí povolání a léky mi v ničem nevadí, myslí mi to stejně dobře jako před tou událostí, jsem podstatně klidnější (když snížím dávkování příliš a dostanu se do stresu začínám občas reagovat podrážděně). Moje matka nyní popisuje moje reakce slovy " tobě je teď všechno jedno " já tomu říkám, že to beru s daleko větším klidem. Myslím,že mi léky daly prostor ujasnit si priority v životě - nejsem bázlivý člověk,ale zjistila jsem,že jsem na sebe i své okolí kladla příliš vysoké nároky a pokud se nedařilo je splnit (což bylo místy prakticky nemožné) příliš jsem to prožívala. Myslím,že jsem se sama nijak zásadně nezměnila, nic ve mě "nepřeskočilo" , myšlenkové pochody mám stále stejné .... jen si věci už tolik "neberu". Naopak se mi zdá,že díky tomuto posunu řeším věci daleko lépe a s větší logikou než dříve. A potvrzuje to i fakt,že jsem nyní ve svých snahách daleko úspěšnější než dříve. Pokud se mi podaří léky vysadit a bude se mi dařit dál, myslím že ta příhoda pro mě nakonec měla i nějaký smysl .... i když prožívat to, co jsem si prožila bych nepřála ani svému největšímu nepříteli.
|
Kač. ♀ + ♂ |
|
(30.10.2011 16:23:06) Macčí dík. Já mám prioroty určené a teď se snažím velmi težce přežít období kdy budu schopna začít přerovnívat život.
A přesně jak píšeš potřebuju aby ni některé věci byly jedno. Kač.
|
Margot+1 |
|
(30.10.2011 16:46:43) Hele, Kač. já už ti odsud zmiznu, nebudu ti nakládat víc starostí a myšlenek, než kolik sama máš. Srovnala sis to v hlavě dobře a myslím, že ti to pomůže. Po čase to třeba půjde zase bez AD. Držím ti palce.
|
Niki | •
|
(30.10.2011 17:48:49) Kač, tím všechno jedno myslíš o lehké otupění ve vztazích?
Já třeba mám problematický partnerský vztah, a někdy si říkám, že by mi AD pomohly si jisté věci nebrat. Respektive nebýt citlivá na věci, nad kterými by šlo mávnout rukou. Partner do mě velice rád rýpe a citově zraňuje, když dojde k vyhrocené situaci. Situace se pořád opakují a já vím, že kdybych nad tím prvotním spouštěčem dokázala pomyslně mávhnout rukou, necítit se zraněná a nezačít se proti tomu vymezovat, konflikt by se nerozjel a nenabalovaly by se na něj ještě horší věci.
Ty situace se pořád opakují a já přesně dokážu určit moment, kdy to začne gradovat, že já se začnu vymezovat, proti věcem, které na mě působí jako křivdy /přitom objektivně vím, jak to skončí, nikoliv mnou výhrou, spíš ztrátou energie a tím, že jsem ocejochována coby hádavá ženská/, přitom vím, že bych se měla v tom bodu zlomu udržet a zareagovat ne přecitlivěle a všechno by dopadlo jinak.
Ale nejde mi to. I jinak jsem hodně citlivá a sklon k depresívnímu myšlení mívám. Proto mi tady ta diskuse tak zaujala.
|
|
Kač. ♀ + ♂ |
|
(30.10.2011 23:19:20) Niki vztah je OK já jen chci abych se nehroutila z toho že jsme na tom blbě s finanacema ,že v práci je to na palici že se chci věnovat dětem a nemůžu , že nestímhám prát, vařit uklízet, že na živnosti moc nejsou kšefty že musím řešit tisíce věcí jako složenky, školní družinu zlomený pravítko, rozlité kakao, roztržené tepláky...
ono to zní směšně... jasně starosti běžné ženy ale 1000x nic umořilo vola a jsou dny kdy tu sedíma řvu a nevím jak dál, brečím tak že mě bolí tělo, klepu se tluče mi srdce.... a to je ta chvíle kdy chci aby mi to bylo fuk. Kač.
|
Nux | •
|
(31.10.2011 5:33:14) Kač, to jak popisuješ ty běžné denní těžkosti, že to nezvládáš, že je toho už moc...člověče nejsem si jistá, jestli to je zrovna na AD. Já bych tohle léky neřešila. Spíše tedy nějakým poradenstvím )psycholog, kouč...), jak si rozvrhnout čas a jak rozdělit práci i ostatním v rodině. Proč jíst prášky, když zjevně nejsi nemocná v klinickém slova smyslu. předejít zhroucení můžeš správnou organizací a ujasněním si, co je a co není důležité. tohle za Tebe AD fakt neudělá. jestli si myslíš, že pak Ti to bude aspoň jedno, tak nevím, jestli to od léků můžeš očekávat. Možné je, že to budeš zvládat s větším klidem, ale já bych do léků fakt nešla, dokud není nutno. Druhá věc je ten chlast, to víš, že to není O.K., mám s tím taky svoji zkušenost, mohla bych vyprávět, moje pití skončilo na záchytce, jak jsem zapíjela deprese a úzkosti. nenech to dojít tak daleko, je to plíživé a nenápadné. Určitě svou situaci řeš, to je jistě nutné. jen nevím, jestli zrovna léky...
|
|
|
|
|
|