| Modřinka | 
 |
(12.11.2011 22:56:53) Mým prarodičům je oběma přes devadesát let, bydlí v panelovém bytě, krom dovážky obědů a nákupů jsou "soběstační". Již několik let ale přestávají udržovat pořádek a to včetně základní hygieny. Pět let jsem tam jednou za čtrnáct dní/týdně jezdila dělat kompletní úklid, díky tomu tam byla situace udržitelná. Letos se mi narodilo třetí dítko a na čtyři měsíce kolem porodu jsem prostě nezvládala. Radila jsem se tu, jak jim péči zajistit, zajistila, ovšem babička to velmi razantně odmítla. Moc jsme se všichni snažili, ale nepřesvědčili jsme ji, ani tak, že tam celou tu dobu s paní budu já. Sehnala jsem si tedy pani na úklid k sobě domu, že jim budu dál uklízet já (to jsem jim neřekla), ale babička strašně vyvádí, že tam nic dělat nesmím. Začíná u ní sílit stařecká demence, ztrácí souvislosti, dělá scény kvůli naprostým nesmyslům, nelze se s ní domluvit, byť mě zcela nekriticky miluje. Telefonuje mi, že jestli tam budu něco dělat, zničím jí život a rozbořím rodinu, atd. prostě NECHCE. Jenže když jsem ty čtyři měsíce tam nic nedělala, smrděl jejich byt až na chodbu, děti jsem měla strach tam brát. Do domu s pečovatelskou službou nepůjdou, celý život to považovali za zločin, "šoupnout starý do důchoďáku". Nevím, co mám dělat- nechat je tam zahnít v exkrementech, nebo nerespektovat její přání kolem jejího bytu, ignorovat její slzy. Udělali toho pro mě v životě moc, nechci, aby umřeli na hnoji, ani je trápit. Děda je rád, že jim uklidím, má vývod, špatná hygiena je pro něj nebezpečná. Nikdy jsem nekrátila čas "na povídání" kvůli úklidu. Máte někdo zkušenost se stařeckou demencí? Co mám dělat? Díky za váš čas.
|
| Dobra1 | 
 |
(12.11.2011 23:04:19) Asi bych do toho šla natvrdo a řekla babičce, že takhle jim hrozí, že někdo ze sousedů zavolá sociálku, protože se jim nebude líbit ten smrad, a ta je do "domova" pošle.
|
| Modřinka | 
 |
(12.11.2011 23:07:18) Dobri, ona nebere argumenty- jakoby je nevnímá. Nelze jí to vysvětlit.
|
| štěpánkaa | 
 |
(12.11.2011 23:10:57) je to smutné, ale bude to jen horší. Vím že s naší babičkou to bylo kolikrát i s násilím, nakonec už nikoho nepoznávala a "skončila" v domově. Tam se paradoxně hrozně vylepšila, asi ten pravidelný režim a léky, ale naštěstí se jí tam zalíbilo - s jinými pacientkami, které na tom byly podobně. Jenže ty máš na starost staroušky 2. Drž se 
|
|
| Dani.K, K 05, P 09 | 
 |
(12.11.2011 23:12:31) Myslím, že to je těžké s pozice vnučky (pravnučky). Před lety se moji rodiče starali o moji babičku a od určitého momentu s ní začali jednat jako s dítětem, včetně toho, že jí prostě museli nakázat, že se musí udělat to a to... Nedalo by se něco zařídit přes domácí péči, kterou předepisuje obvodní lékař? Lékaři většinou bývají určitá autorita.
|
| ChemicalJane + 4 | 
 |
(12.11.2011 23:28:19) ten lékař není špatný nápad - na naší babičku velmi dobře zapůsobil zrovna tento druh "nátlaku".. ač je to na venek nešetrné, ošklivé, ono to rpostě jinak nejde.. bych tady mohla vyprávět, co nám babička prováděla.. ač to zní jakkoli úsměvně po letech,v tu chvíli jsme byli na mrtvici... bohužel, tato nemoc se jen a jen zhoršuje lze to upravit a do jisté míry zpomalit pomocí léků, ale už se to nikdy nezastaví...
přesně jak už bylo psáno, s takovými lidmi je pak nejlepší jednat jako s dítětem a ač je to tvrdé, prostě se povznést nad ty slzy a nářek, případně nadávky, ti lidé to již nevnímají a po chvilce o tom incidentu ani nevědí.. to je my, zdraví, to prociťujeme ještě dlouho...
nebylo to snadné obodobí, naše babi byla již v takovém stadiu, že jsem s ní musela zatřást a hodně zakřičet báááábííííí, aby začala vnímat, byla jak v deliriu budiž jí Země lehká!! 
přeji mnoho sil, pokud budeš chtít, klidně napiš email, pokud by sis chtěla popovídat o stařecké demenci
|
|
|
|
|
| vlad. | 
 |
(12.11.2011 23:04:34) Modřinko, moje máma doopatrovala doma obě babičky. A prostě to od určité chvíle musela někdy až drsně vzít do svých rukou. Zvláště u její mamky (měla psychiatrickou dg.). Jinak by to provozně nešlo. Prostě i úroveň hygieny má jakési nepodkročitelné minimum.
|
|
| mabela | 
 |
(12.11.2011 23:09:50) Modřinko, starý lidi hodně dají na svého lékaře. Co tak promluvit si s ním, aby babičce nějak vysvětlil, že by bylo dobré, kdyby jim tak někdo chodil pomáhat. Hlavně kvůli dědečkovi a jeho zdravotnímu stavu? Zkusit to s ním nějak domluvit.
|
| Modřinka | 
 |
(12.11.2011 23:20:36) Mabelo, díky, jak píšu výše- nelze jí to vysvětlit. Nikým a nijak. Považuji to za projev její nemoci. Jen na okraj- bere od státu peníze na bezmocnost, atd., ale na ty služby, které by si tím měla financovat, nedala nikdy ani halíř. Celý život šetřila každou korunu a i teď všechno ukládá. Na co- neví. Jen má radost, že je má. Proto tento systém rozdělování peněz na péči považuji za krajně nešťasný- měli by mít povinnost to nějak dokladovat, na co je používají.
|
| anexa | 
 |
(12.11.2011 23:26:30) pokud by s tím souhlasila, tak peníze na péči snadno budou posílat třeba na tvůj účet - prostě sociálce to nevadí, protože peníze by měly jít na péči a tomu, kdo se o ní stará.
|
| Modřinka | 
 |
(12.11.2011 23:32:15) Já tam mám podpisové právo, ale nikdy bych na ně nesahla, když ona nechce. Peníze mám, nepotřebuji je. Jen poukazuji na ten systém. Pokud by třeba před pěti lety musela vykazovat za jaké služby je utratí, musela by si bývala zvyknout, že nějaké služby přijímá.
|
|
|
|
|
| anexa | 
 |
(12.11.2011 23:25:27) nepotěším tě, u naší babi to bylo podobné - až na to, že jsme jí doma nesměli sáhnout ani na jeden pitomý papírek. Doma bordel, hygienu nedodržovala, trvalo to x let. Až - naštěstí dostala mrtvici, po ní byla dlouho v nemocnici a pak zkrotla, už jí nevadí úklid, mamka ji každý den myje, komplet se o ní staráme. Teď si pochvaluje, že je o ní postaráno, ale kdyby mrtvici nedostala, netuším kam by to došlo. Nikdo nic nezmohl - snažili jsme se to řešit všude.
|
|
| Kačeřice | 
 |
(12.11.2011 23:43:27) Modřinko, to je těžká situace. Napadlo mě zkusit domluvit na úklid pečovatelku a ze začátku tam s ní chodit, až by si na ní babička trochu zvykla, tak jí tam nechat dělat samotnou.
|
|
| Sisi Karamelka |
 |
(13.11.2011 0:02:06) A kdyby paní na úklid chodila k prarodičům? Třeba by lépe babička přijala cizího člověka než vnučku - může mít před tebou pocit studu, že najednou "její malá děvenka" se o ni musí starat, možná si více uvědomuje svou bezmoc, dřív se starala (jako všechny babičky) ona o tebe a teď to najednou nelze.
Moje babička nesnesla, abych u ní jako dospělá umyla po sobě hrnek, když jsem přijela na návštěvu, ač jsem jako dítě běžně pomáhala. A dědeček si raději najal paní na úklid, než bychom mu uklízely já s mámou (jeho snachou, se kterou měli celkem pěkný vztah). Jakobychom jim tim dávali najevo, že už nic nezvládnou a tak jsou k ničemu? nevím, těžko říct.
Každopádně hodně sil!
|
| Modřinka | 
 |
(13.11.2011 16:34:55) limeto, myslím, že tím to nebude. Bez větších problémů jsem tam pravidelně udržovala domácnost víc jak pět let. Měla sice řeči"vykašli se na to", ale nikdy to nemělo váhu a šlo to přejít větou "No jo, ještě tohle a je to". Změna nastala až teď. Ona odmítla paní paní na úklid, co jsme jí nabízeli a tím se zatvrdila, že nepotřebuje nic. Zapsala si to do hlavy a nehnu s ní ani já, ani její syn, ani to, že jim tam do toho chodí lékař. Nic.
|
|
|
| jedna plus dvě | 
 |
(13.11.2011 0:03:06) Stařečci jsou pořád doma? Nešlo by je vyvézt na procházku, že by tam zatím někdo uklidil? Třeba by si ani nevšimla....
|
|
| Pawlla |
 |
(13.11.2011 5:17:43) Když uvidí,že nepovolíš,přestane a smíří se s tím,ale chce to hodně a hodně trpělivosti.
|
| Pawlla |
 |
(13.11.2011 5:18:26) Je to souboj vůlí a ta vůle je nemocí a věkem oslabená,i když se Ti to nezdá.
|
|
|
|